ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1202.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1202/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně Obce O. se sídlem v úřadu v O., zastoupené JUDr. Milošem Macků, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova 13, proti žalovanému J. C., bytem H., o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 64/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. října 2009, č. j. 22 Co 193/2009-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. března 2009, č. j. 18 C 64/2007-215, zamítl „návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit z parcely č. 1478 zapsané na LV pro k. ú. a obec O. u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ch., navezený materiál a to firmou S. z vybíraných příkopů a komunikací a to čtyři plné nákladní automobily v části této parcely, která je na příloze 1 znaleckého posudku Ing. K. B. označena body 202 až 204, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku,“ a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. října 2009, č. j. 22 Co 193/2009-258, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), a uvádí, že je podává z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457, dále též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Žalobkyně v dovolání neformuluje žádnou otázku, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí zásadního právního významu. Vytýká sice nalézacím soudům nesprávné právní posouzení věci, výhradně však tvrdí, že toto nesprávné posouzení vychází ze skutečností, které nemají oporu v provedeném dokazování, resp. že vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu (že navezený materiál se nenachází na jejím pozemku k. ú. O.), neboť nebyly provedeny jí navrhované důkazy revizním znaleckým posudkem a výslechy svědků. Pokud předložila znalecký posudek, vyhotovený po rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odkazuje na §241a odst. 4 o. s. ř., který stanoví, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (vyjádření k dovolání nebylo sepsáno advokátem).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu