ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.796.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 796/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně FORM s. r. o., se sídlem v Horní Lidči, Střelná, identifikační číslo osoby 438 74 801, zastoupené Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 5/12, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 247 29 035, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 199/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2009, č. j. 57 Co 18/2009-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu).
Okresní soud ve Vsetíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, č. j. 8 C 199/2005-94, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 31. října 2008, č. j. 8 C199/2005-113, zamítl ve výroku I. žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně 4, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 272 32 425 , určení, „že trafostanice, postavená na pozemku č. 868/6 v obci a k. ú. S., kdy pozemek je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj – katastrální pracoviště Vsetín na LV č. 357 pro obec k. ú. S., je ve vlastnictví žalobce FORM s. r. o., se sídlem Horní Lideč, Střelná“, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. května 2009, č. j. 57 Co 18/2009-130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že původně žalovaná obchodní společnost ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 272 32 425, zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 1. října 2010. Zanikla bez likvidace v důsledku fúze splynutím se společností ČEZ Distribuční zařízení, a. s., se sídlem Praha 4, Michle, Duhová 2/1444, identifikační číslo osoby 289 22 727, se vznikem nástupnické společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 247 29 035, na niž přešlo jmění obou zaniklých společností. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 22 Cdo 796/2010-184, které nabylo právní moci dne 19. prosince 2011, rozhodl podle §107 odst. 3 o. s. ř., že v dovolacím řízení bude dále pokračováno na místě žalované s touto nástupnickou společností .
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět „o s. ř.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ - č. C 3339).
Dovolatel polemizuje s názorem soudů, že předmětná trafostanice nebyla předmětem privatizace. Není sporné, že v privatizačním projektu ani v převodní smlouvě nebyla privatizace výslovně uvedena; námitky, které v souvislosti s výkladem převodní smlouvy dovolatel uplatňuje, mají skutkovou povahu a nelze je v tzv. nenárokovém dovolání uplatnit, neboť nemohou založit zásadní význam rozhodnutí po právní stránce. „Námitkou, že soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, konkrétně námitkou, že soud nepřihlédl k řádně předložené kupní smlouvě, dokládající existenci věřitelovy pohledávky za dlužníkem, uplatňuje dovolatel z obsahového hlediska dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2005, sp. zn. 29 Odo 662/2003, publikované v informačním systému ASPI).
K námitce, že soud znalce nevyslechl „z úřední povinnosti“ (ač to účastníci nenavrhli) se uvádí: I když podle §127 odst. 1 o. s. ř. „soud znalce vyslechne“, může mu i uložit, aby posudek vypracoval písemně; již starší judikatura uváděla případy, ve kterých znalce není třeba slyšet (R 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 4-5). Tím spíše to platí podle současné úpravy, která klade podstatně větší důraz na procesní aktivitu účastníků a jejich odpovědnost za výsledek řízení. Navíc, i kdyby šlo o pochybení soudu, nečinilo by z napadeného rozsudku takové rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu uvedeném shora.
K otázce vydržení trafostanice: „Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, Soubor č. C 1068).
Podle odvolacího soudu je trafostanice nemovitostí. Lze tak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 4911/2007, Soubor č. C 7760, ve kterém se uvádí: „Jestliže ve smlouvě o převodu nemovitostí, která vyžaduje písemnou formu, není mezi převáděnými nemovitostmi uvedena nemovitost, ohledně níž si strany přály, aby byla převedena, nemůže být nabyvatel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že takovou nemovitost nabyl.“ Presumpce dobré víry držitele se uplatní jen v případě objektivních pochybností o jeho „objektivní“ dobré víře; takovou pochybnost v dané věci soudy neměly. Nemohl-li být nabyvatel v tomto případě ohledně vlastnictví stavby pro neoznačení trafostanice v dobré víře, že je jejím vlastníkem, pak tím spíše nemohla nemovitost přejít na základě této smlouvy. V dané věci úvaha odvolacího soudu o nedostatku objektivní dobré víry zjevně nepřiměřená není.
K nabytí vlastnictví přepracováním stavby trafostanice: „Vlastnictví ke stavbě se nemůže měnit jejím přepracováním. Pokud již v době, kdy byly zahájeny stavební práce směřující k dokončení (nebo „přepracování“) stavby, byla tato věcí, která může být samostatným předmětem právních vztahů, nemůže v důsledku přepracování dojít ke vzniku nové věci. Jestliže stávající stavba nezanikne, je vše, co bylo přidáno, jen přírůstkem k dosavadní stavbě, bez ohledu na poměr toho, co již bylo zhotoveno, k nově přidanému“ (r ozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 761/2001, Soubor č. C 7486 , viz též u snesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2617/2008, Soubor č. C 1524). Proto bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda nabytí věci zpracováním bylo možné i před účinností zákona č. 509/1991 Sb. Lze též poznamenat, že pokud by rekonstrukci („zpracování“) prováděl národní či později státní podnik, mohlo jít opět jen o vlastnictví státu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu