ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2617.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2617/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, IČO 24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 19, proti žalované M. K., o zaplacení 328.610,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 185/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2010, č. j. 69 Co 315/2009-424, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2009, č. j. 25 C 185/2008-389, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 328.610,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela smlouvu o dodávce elektrické energie se společností SME, a. s., jejímž právním nástupcem je žalobkyně, ze strany žalované došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie podle §51 odst. 1 písm. f) bod 1 a 3 zákona č. 458/2000 Sb. (porušení plomb a manipulace s číselníky elektroměru). Soud výši škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie v období od 23. 7. 2005 do 17. 5. 2006, za kterou žalovaná odpovídá podle §51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., určil výpočtem podle §8 vyhlášky č. 297/2001 Sb. a §14 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb. v částce 306.010,36 Kč, žalobkyně se zjištěním neoprávněného odběru vynaložila nutné výdaje ve výši 26.024,- Kč, soud jí přiznal i jejich náhradu podle §15 vyhlášky č. 51/2006 Sb., celkem částku 328.610,- Kč. Námitku žalované, že je třeba při výpočtu zohlednit částky, které za spotřebovanou elektrickou energii zaplatila za dané období, neuznal soud důvodnou, neboť plnění žalované na základě zálohových plateb a jednotlivých vyúčtování je plněním ze smluvního vztahu, kdežto sporný nárok je nárokem na náhradu škody.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 28. 1. 2010, č. j. 69 Co 315/2009-424, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 264.355,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 5. 5. 2008 do zaplacení potvrdil, jinak jej v tomto výroku změnil tak, že ohledně částky 64.255,- Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením základu nároku, odlišně posoudil pouze výši vzniklé škody. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že je-li výše vzniklé škody vypočtena podle prováděcího právního předpisu, je nutno zohlednit i částku, kterou žalovaná za spotřebovanou energii již uhradila z titulu závazkového právního vztahu dodavateli elektrické energie. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil ohledně částky 64.254,69 Kč.
Měnící výrok ve věci samé a na něj navazující výroky o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že započetl proti náhradě škody za neoprávněný odběr vypočtené podle prováděcí vyhlášky částky, jež žalovaná za elektrickou energii zaplatila za dobu trvání neoprávněného odběru podle spotřeby odečtené z elektroměru. Uvádí, že při distribuci elektřiny dochází k jejím ztrátám, které nese distributor, a je to distributor, kdo má nárok z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr ve smyslu energetického zákona. Elektřina, která je fakturovaná obchodníkem, prošla měřicím zařízením a u její úhrady se uplatňuje vztah obchodník - zákazník, jde tedy o odlišný nárok než nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr, navíc o nárok svědčící jinému právnímu subjektu. Dovolatel dále uvádí, že výpočet náhrady škody v prováděcí vyhlášce je nevyvratitelnou právní domněnkou nebo právní fikcí, vyhláška je koncipována tak, aby spočítaná náhrada škody byla reálná, a nepočítá se započítáváním ceny fakturované elektřiny. Výpočet náhrady škody podle pravidel daných vyhláškou je fiktivní, proto nemůže hrát roli stav spotřeby vykázaný na elektroměru. Energetický zákon i vyhláška jsou předpisy speciální vůči občanskému zákoníku, proto jejich ustanovení mají přednost a občanský zákoník nelze ani subsidiárně užít, což vyplývá i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na níž dovolatel v tomto směru odkazuje (sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, 25 Cdo 916/2005, 32 Odo 229/2004 a 32 Odo 1102/2006 a další). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud od výše škody vypočítané podle vyhlášek č. 297/2001 Sb. a 51/2006 Sb. odečetl plnění, kterého se dostalo obchodníkovi s el. energií na základě smlouvy o dodávce el. energie.
Základní práva a povinnosti stran v jejich vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, proto je třeba z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve – neobsahuje-li zvláštní právní úprava řešení určitých otázek - lze aplikovat předpis obecný (obdobně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 4024 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 4271 a dále na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Za stavu, kdy byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, a byla tak naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle §51 odst. 1 písm. f) bod 1 a 3 zákona č. 458/2000 Sb., základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se řídí podle zvláštních právních předpisů, kterými jsou zákon č. 458/2000 Sb. a vyhlášky jej provádějící.
V daném případě náhrada byla stanovena v souladu s §51 odst. 2 energetického zákona podle prováděcích právních předpisů platných a účinných v době neoprávněného odběru. I když tyto předpisy v souvislosti s výší náhrady škody nepamatovaly na platby, které případně odběratel v období neoprávněného odběru již za spotřebu elektřiny poskytl, Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3287/2009, dovodil, že náhradu škody vyčíslenou podle výše uvedených prováděcích předpisů účinných do 31. 3. 2011 je třeba pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Protože její skutečný stav v důsledku protiprávního zásahu do měřícího zařízení nelze přesně stanovit, je určena fiktivně postupem upraveným v příslušných právních předpisech. Jestliže odběratel poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody; v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil. Nelze připustit situaci, aby se dodavateli v případě, že odběratel hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o tyto platby více, než v případě, kdy odběratel na těchto platbách ničeho neuhradil.
Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v této věci a uvedený závěr obstojí i za situace, kdy příjemce plateb za naměřenou spotřebovanou elektřinu (dodavatel) je odlišný od příjemce náhrady za neoprávněný odběr (tj. od distributora).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu