ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.975.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 975/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P. P. , zastoupené JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 20, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group , IČO 63998530, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 71/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011, č.j. 17 Co 409/2011-237, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala náhrady škody na zdraví, způsobené při dopravní nehodě (sražena osobním automobilem) dne 30. 12. 2005, jejíž viník je pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla pojištěn u žalované a při níž utrpěla těžká zranění, která vedla k zásadnímu negativnímu ovlivnění kvality jejího dosavadního života, spočívajícímu zejména v upoutání na invalidní vozík.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, č.j. 28 C 71/2008-209, uložil žalované povinnost zaplatit na bolestném 93.600,- Kč s 10,75% úrokem z prodlení z částky 54.000,- Kč od 17. 10. 2006 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 39.600,- Kč od 3. 11. 2010 do zaplacení. Na náhradě za ztížení společenského uplatnění přiznal žalobkyni 9.684.600,- Kč s 10,75% úrokem z prodlení z částky 349.000,- Kč od 17. 10. 2006 do zaplacení a s 7,75% úrokem z prodlení z částky 109.800,- Kč od 3. 11. 2010 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okolnosti vzniku škody zakládající odpovědnost pojištěnce žalované byly mezi účastníky nesporné. Bolestné bylo znaleckými posudky z oboru zdravotnictví ohodnoceno na 3.135 bodů se zvýšením podle §6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, na dvojnásobek, tedy na 6.270 bodů, což představuje částku 752.400,- Kč. Po odečtení plateb již žalovanou zaplacených proto soud uložil žalované na bolestném žalobkyni zaplatit požadovanou částku 93.600,- Kč. Ztížení společenského uplatnění znalci ohodnotili 9.640 body a uvedli, že jsou rovněž splněna kritéria pro zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50 %, tj. na 14.415 bodů, což představuje částku 1.729.800,- Kč. Soud prvního stupně při určení výše odškodnění ztížení společenského uplatnění vyšel ze zjištění, že žalobkyně škodu na zdraví utrpěla ve svých třiceti letech a v jejím důsledku se jí negativně změnil život ve všech oblastech. V důsledku úrazu nemůže vykonávat zaměstnání v cestovní kanceláři, v níž podnikala zahraniční pracovní cesty. Nemůže se věnovat ani dosavadním volnočasovým aktivitám jako je turistika, horolezectví a jízda na koni, kterého vlastní a doposud se o něj starala. Sama si neobstará ani nákupy, potřebuje pomoc s většinou činností spojených s chodem domácnosti; pomáhají jí příbuzní a známí. Před úrazem měla známost, kterou již nemá. V současné době je pouze doma a absolvuje dvakrát týdně rehabilitace. Dříve vedla plnohodnotný aktivní život jak v oblasti pracovní, tak společenské, kulturní a sportovní. Odškodnění žalobkyně v základní výměře, byť zvýšené znaleckým posudkem, tak soud hodnotil jako nedostatečné, neboť možnosti uplatnění žalobkyně ve všech oblastech života jsou v důsledku zranění výrazně omezeny. Při úvaze o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlédl k §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a dospěl k závěru, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele. Požadavek žalobkyně na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o osminásobek shledal důvodným a přiznal jí (nad rámec již vyplacené náhrady 1.270.800,- Kč) částku 9.684.600,- Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, č.j. 17 Co 409/2011-237, zrušil ve výroku o bolestném část ohledně úroku z prodlení ve výši 10,75% z částky 54.000,- Kč za dobu od 17. 10. 2006 do 24. 2. 2008 a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak tento výrok potvrdil, ve výroku o ztížení společenského uplatnění zrušil část ohledně úroku z prodlení ve výši 10,75% z částky 349.000 Kč za dobu od 17. 10. 2006 do 24. 2. 2008 a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak co do částky 4.495.200 Kč s úrokem z prodlení z částky 349.000 Kč od 25. 2. 2008 do zaplacení potvrdil, co do částky 5.189.400 Kč rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl; rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány podmínky pro zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť škoda na zdraví žalobkyně vedla ke zvláště těžkým následkům, podstatně omezila a změnila možnost jejího uplatnění v profesním, zájmovém i osobním životě. Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem, že je na místě základní bodovou výměru 9.610 bodů zvýšit o další osminásobek; při svých úvahách zohlednil výši odškodnění v obdobných případech, na které ve stručnosti odkázal, a dovodil, že následkům poškození zdraví žalobkyně odpovídá zvýšení o pětinásobek základní bodové výměry, tj. odškodnění v celkové výši 5.766.000,- Kč. Jelikož na náhradě za ztížení společenského uplatnění žalobkyně již obdržela 1.270.800,- Kč, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se náhrady za ztížení společenského uplatnění co do částky 4.495.000,- Kč potvrdil včetně úroku z prodlení, co do zbývající částky 5.189.400,- Kč odvoláním napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se do částky 5.189.400,- Kč žaloba zamítá, podala žalobkyně dovolání, jehož důvodnost opírá o nesprávné právní posouzení věci. Popisuje následky zranění na svém zdraví a zdůrazňuje závažnost a trvalost omezení v běžném život jako je invalidita, ztráta možnosti mít vlastní děti či nesamostatnost při obstarávání základních potřeb. Dovolatelka je přesvědčena, že každý případ se musí posuzovat s ohledem na jedinečnost a konkrétní okolnosti věci bez zevšeobecňování. Upozorňuje na skutečnost, že k úrazu u ní došlo ve věku necelých 30 let, kdy měla perspektivu dalšího vysokého pracovního, společenského i rodinného uplatnění. Poukazuje na své aktuální bolesti (křeče) dolních končetin, které ji zcela vyřazují z běžného života, ale i z již tak omezeného běžného života vozíčkáře. Má za to, že pro posouzení přiměřenosti odškodnění je důležitá reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, a nikoli samotný matematický postup. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně hodnotil zásadní změnu jejího dosavadního života a omezení, se kterými se musí potýkat. Je přesvědčena, že mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění v rozsahu stanoveném rozhodnutím odvolacího soudu je s ohledem na následky pro její život nedostatečné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním napadenou částí rozsudku odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se odškodnění ztížení společenského uplatnění určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Podle §7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele odškodnění stanovené podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Podle této úpravy představuje odškodnění ztížení společenského uplatnění již v základní výměře samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Již přiznání základního odškodnění tedy předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku poškození zdraví objektivně omezeny. Při určení základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v rámci sazby zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví §3 odst. 1 vyhlášky. Zvýšení odškodnění podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008).
Výhrady dovolatelky směřují zejména k tomu, že odvolacím soudem přiznané odškodnění je nepřiměřeně nízké s ohledem na těžké zdravotní následky žalobkyně po dopravní nehodě, její věk a nepříznivou prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu. Odvolací soud podle dovolatelky ne zcela správně hodnotil zásadní změnu režimu života dovolatelky, nedostatečně zohlednil její věk a ztrátu možnosti mateřství a rodičovství.
Vzhledem k tomu, že §7 odst. 3 vyhlášky je normou s relativně neurčitou hypotézou umožňující posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě „přiměřené“, opírá se hodnocení závažnosti trvalých zdravotních následků především o srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví a po ustálení zdravotního stavu po jeho poškození (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, publikovaný pod C 4277 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
I rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění musí být diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2510/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008). Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné, přičemž není zásadně (s výjimkou případné moderace dle §450 obč. zák.) významné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009).
Lze sice souhlasit s názorem, že zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění pomocí násobků není výslovně upraveno v právním předpise a že podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění; na druhé straně jsou násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací praxe soudů.
Základem pro určení výše odškodnění ztížení společenského uplatnění je objektivní bodové ohodnocení poškození zdraví stanovené znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. Již tedy sama okolnost, že v daném případě bylo poškození zdraví žalobkyně ohodnoceno 9.610 body, vyjadřuje jeho závažnost a při úvaze o zvýšení odškodnění je nutno zachovat rozumný poměr k částkám odškodnění v případech, kdy bodové ohodnocení je několikanásobně vyšší, což je však podle ustálené judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 847/2004, publikovaný v Souboru pod C 3129).
Projednávanou věc lze srovnávat (s vědomím rozdílného věku poškozených) např. s případem rozhodovaným Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že utrpěl-li poškozený ve věku sedmnácti let nevratné poškození páteře a omezení hybnosti v dolní polovině těla, v jehož důsledku je na počátku produktivního věku vyřazen z pracovního života, je omezen v kulturním a společenském zapojení, velmi výrazně omezen v partnerském životě a zcela ztratil možnost mít vlastní rodinu, nelze dospět k závěru, že by byl zcela vyloučen z běžného života a limitován natolik, aby to odpovídalo obvyklým důvodům pro zvýšení náhrady kolem desetinásobku základního bodového ohodnocení, jestliže se poškozenému zároveň nesnížil intelekt, gnostické ani komunikační schopnosti, a je tedy schopen se zapojovat do života, byť přes fyzický handicap a nutnost určité pomoci druhých osob. Ve srovnávaném případě dovolací soud považoval za přiměřené zvýšení základního bodového ohodnocení 9.000 body na sedminásobek, což představovalo v absolutní částce 7.560.000,- Kč.
Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, proto i z pohledu dovolacího soudu respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti. Nejde tedy o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností případu považoval za přiměřenou celkovou částku náhrady za ztížení společenského uplatnění 5.766.000,- Kč. Je zároveň zřejmé, že další zvýšení odškodnění by odpovídalo ještě těžším následkům (srov. odvolacím soudem zmiňovaný případ řešený pod sp. zn. 25 Cdo 759/2005) či ztrátě výjimečných schopností životního uplatnění v oblasti pracovní, sportovní, kulturní apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4670/2007, publikovaný pod č. 46/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ačkoliv odvolací soud při rozhodování o výši náhrady za základ zvýšení náhrady o pětinásobek považoval bodové ohodnocení stanovené lékařem podle §3 odst. 1 vyhlášky (9.640 bodů), nikoli ohodnocení zvýšené o 50 % podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky (14.415 bodů), což není v souladu se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010 (publikovaného pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tato okolnost sama o sobě neměla vliv na přiměřenost celkové částky odškodnění. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011, pro posouzení přiměřenosti odškodnění není rozhodující matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel.
Uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn, proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
V Brně dne 30. listopadu 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu