ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2948.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2948/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté, ve věci žalobkyně R. P. , zastoupené JUDr. Soňou Rákosovou, advokátkou se sídlem Ústí nad Labem, Dobětická 2333/10, proti žalovanému B. P. , zastoupenému JUDr. Jiřím Vecko, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 206/8, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 C 83/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. června 2010, č. j. 14 Co 264/2010-223, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,-Kč, k rukám JUDr. Soni Rákosové, advokátky se sídlem Ústí nad Labem, Dobětická 2333/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 6. 2010, č.j. 14 Co 264/2010-223, potvrdil rozsudek ze dne 11. 1. 2010, č.j. 19 C 83/2007-186, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 15, o velikosti 1+4 s příslušenstvím, ve 4. podlaží domu č.p. 4237/27, ulice Vysoká, Jablonec nad Nisou (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), určil žalobkyni výlučnou nájemkyní bytu, uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v dané věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu podle §705 odst. 1 obč.zák. a že výlučnou nájemkyní bytu má být určena žalobkyně (§705 odst. 3obč. zák.), v jejíž prospěch svědčí hledisko účelného využití bytu (budou v něm spolu s ní bydlet i dvě zletilé děti účastníků), i okolnost, že žalovaný v bytě již 10 let nebydlí a nepodílí se na nákladech spojených s jeho užíváním. Shledal správným postup soudu prvního stupně, který rozhodl o povinnosti žalovaného k vyklizení bytu, jakož i o bytové náhradě ve formě náhradního bytu. Neshledal důvodnou jeho námitku, že bytová náhrada zajištěná žalobkyní neodpovídá jeho potřebám, a uvedl, že v nalézacím řízení nelze posuzovat otázku adekvátnosti náhradního bytu zdravotnímu stavu žalovaného a že ta má své místo pouze v případném řízení o výkon rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení „§237 o.s.ř.“ a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (žalobkyni bylo /neoprávněně/ přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce z řad advokátů, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, bylo mu doručováno na adresu, na níž nemá trvalé bydliště, nebyly provedeny veškeré jím navržené důkazy /k přiměřenosti bytové náhrady/, ze strany odvolacího soudu mu bylo odepřeno právo seznámit se s obsahem soudního spisu). Namítá dále, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, aniž by blíže uvedl, v čem toto nesprávné právní posouzení spatřuje. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že je nepřípustné, vyjádřila se k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., protože rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolatel neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že sice formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), nijak ho však obsahově nekonkretizuje.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., je třeba uvést, že přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu by přicházela v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a z 23. 8. 2006, sp.zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu z 7. 3. 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, z 28. 2. 2008, sp.zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. ledna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu