ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.445.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 445/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. S. , bytem v P., zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalovanému P. N. , bytem v P., zastoupenému JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 89/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 62 Co 402/2009-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám Mgr. Viktora Pavlíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. května 2008, č. j. 17 C 89/2006-33, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku nebytový půdní prostor umístěný ve třetím nadzemním podlaží vpravo od schodiště v domě v ulici P. v P. a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. února 2009, č. j. 62 Co 432/2008-51, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. května 2009, č. j. 17 C 89/2006-56, opětovně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku „nebytový půdní prostor, umístěný ve třetím nadzemním podlaží vpravo od schodiště, označený šrafováním na plánku tohoto podlaží, v domě, v ulici P. v P.“ (dále jen „nebytový prostor“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 17. března 2010, č. j. 62 Co 402/2009-80, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o. s. ř.“ (proto, že soud prvního stupně ve svém druhém rozsudku nerozhodl jinak než v prvním /odvolacím soudem zrušeném/ rozsudku; v obou případech šlo o vyhovující rozsudky soudu prvního stupně). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Dovolatel odkázal na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., které rovněž uplatnil (viz posléze uvedený výklad). Dovolací soud však zastává názor, že navíc – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil také nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (zejména námitkami, že „se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly se skutkovým stavem věci v rámci prováděného dokazování“ , že jednání žalobce „je v rozporu se stavebním zákonem“ , že „uvedl nebytový prostor, který byl neustále spolumajiteli uváděn jako byt, do zcela obyvatelného stavu v souvislosti s provedením rozsáhlé rekonstrukce … čímž žalobci vznikl majetkový prospěch na jeho úkor“ , a dále námitkami, jimiž poukazoval na jednání „spolumajitelů“ , na zhoršení svého zdravotního stavu v důsledku plísně v nebytovém prostoru, na skutečnost, že původní byt, do něhož se má přestěhovat, je nadále užíván jako prodejna, a konečně rovněž námitkami, že „nemá možnost se do tohoto v současné době nebytového prostoru přestěhovat s ohledem na tříměsíční lhůtu danou mu rozsudkem k přestěhování, neboť spolumajitelé doposud neprovedli v tomto současném nebytovém prostoru žádné úpravy k tzv. obyvatelnému stavu“ , že „nebylo na /jeho/ vině, že nebytový prostor užíval bez platné smlouvy“ , a že „v rozporu s právem je i rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřidělení bytové náhrady ). K posléze uvedené dovolací námitce dovolací soud zdůrazňuje, že vyklizovací povinnost dovolatele nelze podmínit bytovou náhradou už proto, že podle ničím nezpochybněného právního názoru soudů obou stupňů mu nadále svědčí právo nájmu k bytu v přízemí domu v ulici P. v P., přičemž vzhledem k nutnosti uskutečnění stavebních úprav v tomto bytě mu odvolací soud stanovil delší než zákonnou, a to tříměsíční, lhůtu k vyklizení nebytových prostor.
Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (který dovolatel uplatnil dovolací námitkou, že „soudy obou stupňů neprovedly a nevypořádaly se ani s dalšími navrhovanými důkazy, jimiž se měly zabývat v souvislosti s jednáním dalších spolumajitelů zejména bratří P.“ ) přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Uvedená dovolací námitka však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatel zpochybnil správnost právního názoru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). V tomto směru se dovolací soud ztotožňuje s právními názory, které oba soudy zaujaly při posouzení věci podle citovaného ustanovení, a pro stručnost na ně odkazuje.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. března 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu