ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.908.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 908/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ MUDr. H. Š. , b/ M. W. , c/ V. H. , d/ Ing. M. B. a e/ Ing. J. W. , všech zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovaným 1/ T. K. a 2/ J. K. , o zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 4/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 18 Co 347/2009-99, ve spojení s usnesením ze dne 17. prosince 2009, č. j. 18 Co 347/2009-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 /soudu prvního stupně/ dne 3. ledna 2007), aby žalovaným byla uložena povinnost platit jim za užívání „bytu o třech pokojích a jedné kuchyni s příslušenstvím, nacházejícího se ve 4. podlaží domu č. p. postaveného na pozemku označeném jako parcela č. 2045, obojí v k.ú. H. a na adrese K. 16, P. 7“ (dále jen „předmětný byt“), částku v měsíční výši 5.668,- Kč od 1. dubna 2005 do 30. září 2006 a částku v měsíční výši 10.300,- Kč od 1. října 2006 (dále jen „primární petit“), eventuálně (tj. nebude-li vyhověno primárnímu petitu), aby žalovaným byla uložena povinnost platit jim za užívání předmětného bytu částku v měsíční výši 10.300,- Kč od právní moci rozsudku (dále jen „eventuální petit“).
V pořadí první (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. května 2007, č. j. 5 C 4/2007-24, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. února 2008, č. j. 18 Co 54/2008-51, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 30. září 2009, č. j. 18 Co 347/2009-99, ve znění opravného usnesení ze dne 17. prosince 2009, č. j. 18 Co 347/2009-102, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek ze dne 15. září 2008, č. j. 5 C 4/2007-65, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu v primárním petitu (výrok I.) i v eventuálním petitu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) odvolací soud dovodil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. V této souvislosti odkázal zejména na stanovisko pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09. Uzavřel, že bylo-li řízení v dané věci zahájeno žalobou podanou u soudu prvního stupně až dne 3. ledna 2007 (k faxovému podání žalobců z 29. prosince 2006 – z příčin rozvedených v odůvodnění napadeného rozsudku – nepřihlížel), nebylo z uvedeného důvodu možné jí vyhovět. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaní písemně vyjádřili.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť soud prvního stupně ve svém pozdějším (v pořadí druhém) rozsudku nerozhodl jinak než v předchozím (v pořadí prvním) rozsudku (žalobu o zvýšení nájemného v obou případech zamítl). Z následujících důvodů nemůže být dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o.s.ř.). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Dovolatelé uplatnili zejména dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jenž obsahově konkretizovali především dovolací námitkou, že řízení v dané věci bylo – z důvodů rozvedených v dovolání – zahájeno již jejich faxovým podáním dne 29. prosince 2006 a nikoli teprve dne 3. ledna 2007, jak uvažoval odvolací soud, a dále námitkou, že soudy se nezabývaly otázkou „ústavní konformity nově přijaté právní úpravy“ , tj. zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 107/2006 Sb.“). Uvedené dovolací námitky jsou však neopodstatněné, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. Z hlediska ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. totiž není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k právním názorům, které odvolací soud ve věci zaujal (viz posléze uvedený výklad), o takové vady řízení v posuzovaném případě jít nemůže.
Napadené potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na právním názoru, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. prosince 2006.
Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. 26 Cdo 32/2006, z 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1013/2005, z 31. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1039/2006, z 10. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 1924/2006, z 24. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 2106/2006, z 21. března 2007, sp. zn. 26 Cdo 1598/2006, a z 27. dubna 2007, sp. zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku ze dne 29. října 2008, sp. zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Navíc plénum Ústavního soudu České republiky přijalo pod sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. dubna 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. září 2008, sp. zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. prosince 2008, sp. zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští §3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. 26 Cdo 1366/2008).
Odvolací soud se v projednávaném případě od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky neodchýlil; jeho rozhodnutí je v tomto směru naopak výrazem standardní soudní praxe.
Bez právního významu je dovolací námitka, že řízení v dané věci bylo zahájeno faxovým podáním dovolatelů již dne 29. prosince 2006. Je tomu tak proto, že žádali-li podanou žalobou zvýšení nájemného z předmětného bytu na částku 10.300,- Kč „měsíčně“, nebylo by možné jejich žalobě ani zčásti vyhovět, i kdyby řízení v souzené věci bylo vskutku zahájeno už 29. prosince 2006. První měsíc po podání žaloby (uvažováno po 29. prosinci 2006) by totiž připadl na leden 2007, kdy již zvýšení nájemného konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) nepřicházelo v úvahu.
K výtce dovolatelů, že soudy obou stupňů se nezabývaly jejich námitkami týkajícími se „ústavní konformity nově přijaté právní úpravy“ (zákona č. 107/2006 Sb.), zbývá dodat následující. V projednávaném případě odvolací soud (ani soud prvního stupně) na skutkový základ sporu neaplikoval ustanovení zákona č. 107/2006 Sb. (posuzovaný právní vztah účastníků nepodřadil pod právní režim upravený v citovaném zákoně). Nelze mu proto úspěšně vytýkat, že se „ústavností“ tohoto zákona nezabýval. Dovolací soud však pro úplnost (vzhledem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) dodává, že návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. Pl. ÚS 7/07.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. ledna 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu