ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.235.2012.1
sp. zn. 28 Nd 235/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: ČSOB Leasing, a. s., IČ: 63998980, se sídlem na Pankráci 310/60, Praha 4, zastoupen Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem U Zákrutu 1778/5, Praha 10, proti žalovanému: J. J., o zaplacení 249.725,- Kč s příslušenstvím a odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 75/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 75/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil dne 11. 7. 2012 shora uvedenou věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Z předkládací zprávy doručené Nejvyššímu soudu vyplývá, že v předmětné věci byl dne 7. 3. 2012 vydán směnečný platební rozkaz, vůči němuž podal žalovaný dne 3. 4. 2012 námitky. Dne 7. 6. 2012 bylo zrušeno nařízené jednání soudu ve věci samé z důvodu návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Žalobce se domáhal přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to z důvodu hospodárnosti příslušného postupu. Ve věci samé podle svých slov hodlá navrhovat i výslechy svědků – osob, pracujících v Brně či Olomouci, sám má trvalé bydliště v Olomouci a směnečný dlužník měl též provozovnu v Olomouci. U Městského soudu v Praze podle žalobce navíc probíhá mezi týmiž účastníky několik řízení obdobného charakteru (uplatnění práv ze směnky), přičemž v těchto věcech podal žalobce též návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Současně navrhl spojení všech věcí z důvodu hospodárnosti k jednomu společnému řízení.
K návrhu žalobce se vyjádřil žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dne 18. 6. 2012. Uvedl, že žalovaný doposud žádné výslechy svědků v žádném podání nenavrhl, přičemž případné přikázání věci jinému soudu by hospodárné naopak nebylo, a to kvůli navýšení nákladů na právní zastoupení o cestovní výdaje. Žalovaný s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, nesouhlasil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odst. 3 tamtéž rozhoduje o přikázání věci soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Postup podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně garantována v čl. 38 odst. 1 Listiny. Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci opírá, musí mít výjimečnou povahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Nd 29/2001). Úvaha o vhodnosti delegace musí zahrnovat i posouzení poměrů účastníků tak, aby některý z nich nebyl rozhodnutím o navrhované delegaci (ať už pozitivním, nebo negativním) nápadně znevýhodněn v přístupu k soudu a v možnosti uplatňovat zde svá práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 74/2001). Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Nd 55/2001). Důvody vhodnosti opodstatňující přikázání věci jinému soudu (§12 odst. 2 o. s. ř.) mohou mít různou povahu, a to v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. O takový případ však nejde, jestliže žalobce většinu navrhovaných důkazů již soudu předložil v rámci podané žaloby a kromě toho navrhuje provedení jen takových důkazů, které mohou být vzhledem k jejich charakteru a množství bez výraznějších potíží a zvýšených nákladů provedeny soudem místně příslušným (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Nd 33/2001).
Nejvyšší soud z přiloženého spisu zjistil, že ve věci již bylo Městským soudem v Praze nařízeno jednání (po vydání směnečného platebního rozkazu), které však bylo z důvodu předmětného návrhu zrušeno. Sám soud, který o žalobě rozhoduje, uvedl (usnesení soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 55 Cm 75/2012-29), že řízení ve věci vedené pod sp. zn. 55 Cm 75/2012 se ke společnému řízení s žádnou další věcí nespojuje, když žalovaným uváděné věci byly přiděleny k vyřízení podle rozvrhu práce odlišným soudcům. Nejvyššímu soudu též není ze spisu známo, že by žalovaný navrhoval výslechy svědků, jejichž počet a místo bydliště by odůvodňovalo tvrzenou hospodárnost přikázání věci navrhovanému soudu. Z žádné listiny též neplyne vydání rozhodnutí o tzv. delegaci vhodné u dalších obdobných věcí, jak na ně poukazuje žalovaný v návrhu. Nejvyšší soud je rovněž povinen ve věci zohledňovat náklady žalobce, resp. právního zástupce žalobce, spojené s dopravou k jednání, ztrátu času a další výdaje, které by byly žalovanému v případě neúspěchu přikázány k náhradě.
Nejvyšší soud po posouzení výše uvedeného dospěl k závěru, že ve věci výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně naplněny nejsou. Nejvyšší soud návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu