ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1899.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1899/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. G. , správkyně konkurzní podstaty úpadkyně společnosti Nábytek HESPRE, s. r. o., bytem v Roudnici nad Labem, Alej 17. listopadu 1423, PSČ 413 01, zastoupené JUDr. Lubošem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Osvobození 714/4, PSČ 412 01, proti žalované L. P., zastoupené JUDr. Vojtěchem Krejčířem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, PSČ 434 01, o zaplacení 1.163.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 339/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2010, č. j. 7 Cmo 498/2009-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud mimo jiné potvrdil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. června 2009, č. j. 19 Cm 339/2006-123, v části, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 1,142.150,- Kč, a ve zbývající části výroku II. a ve výroku III. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to do výroku, jímž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání bezvýznamné dovolatelkou předkládané otázky 1) a 2), když je zcela zjevné, že v projednávané věci nedošlo ke vzniku nájemního vztahu, z čehož plyne, že rovněž nevznikla povinnost platit nájemné.
Jde-li následně o otázku 3), závěr, že vztah z odpovědnosti za škodu způsobenou statutárním orgánem obchodní společnosti se řídí obchodním zákoníkem, pak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 cdo 2308/2009).
Pokud pak dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3680/2007, není tento odkaz případný, neboť odkazované rozhodnutí se týká zcela odlišné situace – konkrétně promlčení práva uplatit neúčinnost právního úkonu podle §14 odst. 1 písm. a) nebo podle §15 zákona o konkurzu a vyrovnání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2012
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu