ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1160.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1160/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Evou Hrbotickou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 2, proti žalované Ing. A. K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 131/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2011, č.j. 1 Co 185/2011-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce se žalobou domáhal omluvy a současně i náhrady nemajetkové újmy v penězích (§13 odst. 1 a 2 občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.) v souvislosti s postupem žalované jako soudní znalkyně, když podala znalecký posudek č. 88/04 ze dne 10. června 2004, jímž měla zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť žalovaná nebyla podle žalobce s ohledem na odborné znalosti k podání posudku legitimována.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. dubna 2011, č. j. 19 C 131/2010-111, žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž též rozhodl o náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2011, č.j. 1 Co 185/2011. Odvolací soud s odkazem na ustanovení §11 a §13 obč. zák. dospěl k závěru, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, přičemž podání zmíněného znaleckého posudku nebylo případným excesem. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 10. ledna 2012 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť má zato, že napadené rozhodnutí může mít zásadní právní význam. Poukazuje na to, že žalovaná podala znalecký posudek, ač vzhledem ke svým odborným znalostem nebyla způsobilá posoudit obvyklou výši nájemného. Její závěr o výši nájemného v posudku není pravdivý, a nepravdivý obsah posudku se dotýká důstojnosti a cti žalobce. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 28 Cdo 95/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, resp. §237 odst. 3 věta za středníkem). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu