ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.120.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 120/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce D. K. , zastoupeného JUDr. Ivou Duchoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35, proti žalované H.A.M. PROPERTIES, a. s. , identifikační číslo osoby: 27447511, se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 362/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č.j. 17 Co 169/2009-125, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Duchoňové, advokátky se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2008, č.j. 25 C 362/2007-82, určil že, „žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti – nebytové jednotky č. 489/12, umístěné v budově čp. 489, postavené na stavebním pozemku parc. č. 223 (zastavěná plocha a nádvoří) a spoluvlastnického podílu v rozsahu id. 2730/21294 na společných částech budovy čp. 489 a pozemku parc. č. 223 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 545 m2, vše zapsáno na LV č. 8313 a 2069 pro katastrální území S., obec P., okres P. u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha“ (výrok I.) a zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. října 2009, č.j. 17 Co 169/2009-125, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a s většinou z nich vyvozených právních závěrů. K otázce určení vlastnického práva žalobce odvolací soud dovodil, že se žalované nepodařilo zpochybnit, že žalobce byl v okamžiku uzavření smlouvy o smlouvě budoucí vlastníkem předmětné nemovitosti. Další otázku, posouzení platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, kterou uzavřel žalobce se společníky (kteří později založili žalovanou společnost) dne 18. 1. 2006, kdy budoucími kupujícími měli být uvedení společníci nebo právnická osoba jimi určená, posoudil odvolací soud jinak než soud I. stupně. Uvedl, že skutečnost, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena se společníky budoucí společnosti v době, kdy tato společnost ještě nebyla založena, nebrání platnosti této smlouvy a odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 824/2005, které uvedenou problematiku řeší a dospívá k závěru, že smlouvu uvedeného typu ve prospěch dosud nezaložené společnosti uzavřít lze. Proto odvolací soud posoudil tuto smlouvu o smlouvě budoucí jako platnou. Při posouzení otázky, zda byly naplněny podmínky pro uplatnění smluvní pokuty, jež byla sjednána v kupní smlouvě, však odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, tedy, že žalované nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000.000,- Kč, když kupní smlouva byla řádně uzavřena až 29. 6. 2006, nikoli v termínu, který v ní byl předpokládán a to do 31. 3. 2006. Neuzavření smlouvy do 31. 3. 2006 však nebylo zaviněno žalobcem, nýbrž k němu došlo z důvodu na straně žalované, neboť tato byla zapsána do obchodního rejstříku teprve dne 18. 4. 2006. Proto lze pochopit postup žalobce, který s dosud nezapsanou společností odmítl smlouvu uzavřít, neboť takové jednání by mu mohlo působit pozdější právní problémy. Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy žalované nevznikl nárok na zaplacení částky 5.000.000,- Kč jako smluvní pokuty, nebylo již třeba řešit otázku správnosti postupu při postoupení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty na žalovanou. K zaplacení kupní ceny kompenzací tak, jak žalovaná tvrdila, nedošlo. Podle uzavřené smlouvy byl kupující povinen zaplatit kupní cenu ve výši 4,200.000,- Kč, což přes výzvu do února 2007 neučinil, a proto nastaly podmínky dle ustanovení §48 odst. 1 obč. zák. pro odstoupení žalobce od uzavřené smlouvy a obnovil se tak stav před uzavřením smlouvy ze dne 29. 6. 2006, když žalobce své vlastnické právo prokázal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaná ve svém obsáhlém dovolání shrnuje skutkové okolnosti a opakuje svoji argumentaci uplatněnou již v odvolání. Za otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí považuje žalovaná, dle jejího názoru, dovolacím soudem dosud neřešenou problematiku závazků k uzavírání smluv se společnostmi již založenými, ale ještě právně neexistujícími, jejichž jménem mají právní úkon učinit od společnosti odlišné právní subjekty určené dle §64 ObchZ. Dle názoru žalované, osoba, která se ve smlouvě o smlouvě budoucí zaváže k uzavření smlouvy s dosud neexistující právnickou osobou, má povinnost budoucí smlouvu s touto (již založenou) osobou uzavřít a to bez ohledu na skutečnost, zda společnost již je zapsána v obchodním rejstříku nebo nikoliv. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl.
Dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. V úvahu přitom nepřipadá, že by se v daném případě mohlo jednat o rozsudek obsahově měnící (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), neboť odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce shodně se soudem prvního stupně. Oba soudy shodně uzavřely, že v projednávané věci nastaly podmínky dle ustanovení §48 odst. 1 obč. zák. pro odstoupení žalobce od uzavřené smlouvy ze dne 29. 6. 2006 a obnovil se tak stav před uzavřením této smlouvy, když žalobce své vlastnické právo prokázal. Nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., vymezenou právní otázkou, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena problematika závazků k uzavírání smluv se společnostmi již založenými, ale ještě právně neexistujícími, jejichž jménem mají právní úkon učinit od společnosti odlišné právní subjekty určené dle ustanovení §64 obch. zák.
Tuto otázku odvolací soud řešil v souladu s ustálenou judikaturou, na kterou odkazuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 824/2005, uveřejněný pod C 4183 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž je rovněž k dispozici veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že, jestliže smlouvu o smlouvě budoucí lze uzavřít i ve prospěch třetí osoby, potom následná smlouva může být uzavřena mezi dlužníkem a třetí osobou bez účasti věřitele. Platná právní úprava nevylučuje, aby dlužník uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí ve prospěch dosud neexistujícího subjektu. Pokud jde o výklad ustanovení §64 obch. zák. (před jeho změnou oproti stavu před 1. 1. 2001) dosavadní judikatura řešila převážně otázku právní povahy jednání jménem společnosti před jejím vznikem, protože dříve platná úprava převzetí jiných závazků společnosti nepřipouštěla. V současné době je tento problém odstraněn novým zněním ustanovení §64 obch. zák., judikatura proto ztratila svůj interpretační význam. Ani napadené rozhodnutí není v rozporu s tímto ustanovením.
Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné posouzení s tím, že odvolací soud na souzenou věc nesprávně aplikoval ustanovení §62 namísto ustanovení §64 obch. zák., ani v tomto směru nelze odvolacímu soudu nic vytknout. Ve smlouvě budoucí, kterou uzavřel žalobce se společníky (kteří později založili žalovanou společnost) dne 18. 1. 2006, bylo obsaženo ujednání, že budoucími kupujícími měli být uvedení společníci nebo „právnická osoba jimi určená“. Takové určení budoucího účastníka smlouvy, která má být účastníkem budoucí smlouvy, je určité a nevzbuzuje rovněž výkladové pochybnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2643/99, uveřejněný pod C 2896 v sešitě č. 30 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž je rovněž k dispozici veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že není třeba, aby ve smlouvě ve prospěch třetího byla třetí osoba individuálně určena, postačí, je-li určena objektivními skutečnostmi, na jejichž základě může být individualizována. Společníci, uzavírající smlouvu o smlouvě budoucí (kteří později založili žalovanou společnost), oznámili dne 29. 3. 2006 žalobci (budoucímu prodávajícímu) jako zakladatelé obchodní společnost H.A.M. PROPERTIES, a. s., že tato společnost bude kupujícím v budoucí kupní smlouvě, která měla být uzavřena podle ujednání účastníků smlouvy o smlouvě budoucí ke dni 31. 3. 2006. I když tímto způsobem zakladatelé předmětné společnosti využili smluvené možnosti zvolit kupujícího, bylo toto určení v rozporu se shora uvedeným ujednáním, které jim umožňovalo jednoznačně určit pouze právnickou osobu, nikoli obchodní společnost, která sice byla v rozhodnou dobu založena, ale dosud nevznikla. Proto odvolací soud nepochybil, pokud za dané situace aplikoval ustanovení §62 obch. zák. a nikoli ustanovení §64 obch. zák. Ve smyslu ustanovení §62 obch. zák. obchodní společnost vzniká jako právnická osoba teprve dnem zápisu do obchodního rejstříku. Předmětná obchodní společnost vznikla až ke dni ke dni 18. 4. 2006. Za této situace je tedy správný závěr odvolacího soudu, že odmítnutí žalobce uzavřít budoucí kupní smlouvu v rozhodnou dobu do 31. 3. 2006 se společností, která dosud nevznikla jako právnická osoba, bylo zcela „legitimní“. Povinnost uzavřít budoucí kupní smlouvu do 31. 3. 2006 tedy nezavinil žalobce, ale druhá strana smlouvy o smlouvě budoucí.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu o návrhu, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, již nerozhodoval (§243 o. s. ř.).
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 5.000,- Kč (srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, 14 odst. 1 a §18 odst. 1 č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), vše zvýšené o 20 % DPH v částce 1.060,- Kč (srov. §137 odst. 3 o.s.ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Celkovou částku 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu