ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.56.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 56/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce F. J. , zastoupeného JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 78/I, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 276/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2011, č. j. 12 Co 237/2011-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 1. 2011, č. j. 10 C 276/2009-80, kterým byl zamítnut nárok žalobce ve výši 80.000,- Kč s 9% úrokem z prodlení na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Klatovech v řízení vedeném pod sp. zn. 18 E 20/2007 (dále též „posuzované řízení“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce v podaném dovolání zejména namítal, že soudy vycházely z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, neboť rozhodovaly bez provedení žalobcem navrhovaných důkazů. Soudy nepřezkoumaly faktický stav pozemku, čímž by byl vyvrácen závěr soudů o tom, že žalobce nemá přístup na svůj pozemek, a že se jedná o pozemek tvaru trojúhelníku, přičemž fakticky se jedná o pozemek tvaru pětiúhelníku s možností přístupu z veřejného prostranství.
Dovolatel tím po obsahové stránce brojí proti skutkovým zjištěním nalézacích soudů a proti vadám v procesu získávání skutkových zjištění, které však v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou a podle §237 odst. 3 o. s. ř. se k takové dovolací námitce ani nepřihlíží.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval dovolatel v tom, že „v obdobných otázkách náhrady škody proti státu není dosud žádná rozsáhlá judikatura“, blíže však nespecifikoval ani neformulovat právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, a tato ani z obsahu dovolání nevyplývá. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, přitom může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 31/2005, pod C 3080. Usnesení je veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .). V opačném případě by se dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř.
Dovolání sepsané advokátem doplnil dovolatel o vlastnoručně psaný přípis, ve kterém zopakoval skutkové okolnosti věci a namítl, že odůvodnění soudů vybočuje v extrémní míře z rámce principu spravedlnosti. K tomuto podání však dovolací soud nepřihlížel, neboť kvalitativní rozšíření dovolání musí být uskutečněno při respektu k institutu povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241 odst. 4 o. s. ř.), což dovolatel v daném případě nesplnil. „Není možné, aby dovolatel na jedné straně formálně dostál požadavku svého povinného zastoupení tím, že dovolání podá prostřednictvím advokáta, který dovolání též sepsal, a aby na druhé straně okamžité poté začal s dovolacím soudem komunikovat přímo, podáními, jež sepisuje sám a jimiž mění (kvantitativně rozšiřuje) rozsah, v jakém bylo dovoláním napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, nebo uplatněný dovolací důvod.“ (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1938.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu