ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.718.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 718/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) T. S. , a b) K. S. , zastoupených JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Želénská 1291, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 211/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. července 2010, č.j. 22 Co 216/2010-155, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Tolnaye, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, ze dne 27. ledna 2010, č. j. 18 C 211/2009-108, ve znění opravného usnesení ze dne 12. dubna 2010, č. j. 18 C 211/2009-139, (kterým bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, jak jsou blíže specifikovány v rozsudečném výroku, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) [výrok I.], a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení [výrok II.], podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a jež nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný především odvolacímu soudu vytkl, že obsah kupní smlouvy o převodu předmětných nemovitostí, uzavřené mezi dne 10. 2. 2009 mezi žalobci a společností NEXTA, s.r.o., se sídlem v Teplicích, K Vápence123, IČ: 27282597, vyložil v rozporu s vůlí v ní zachycené. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy (případně jednostranného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46, z aktuální judikatury srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 142/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn 26 Cdo 1849/2010, která jsou dispozici veřejnosti na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Z pohledu uvedené judikatury je zřejmé, že výhrady dovolatele k výkladu obsahu sporné smlouvy (včetně toho, jaká byla vůle jednajících a k čemu směřovala) vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Proto i kritika právního posouzení věci odvolacím soudem, kterou dovolatel na svých skutkových námitkách založil, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná. Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Zásadní právní význam nemohou mít i dovolatelovy námitky, že na základě pravomocného rozhodnutí obou soudů došlo k rozdílnému zápisu vlastnictví k předmětným nemovitostem, než jaký tu existoval před učiněním sporné smlouvy, neboť jejich posouzení dovolacím soudem by nemohlo nic změnit na výsledku sporu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobcům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.
V dovolacím řízení vznikly žalobcům náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 6.500,- Kč (srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, 14 odst. 1 a §18 odst. 1 a §19a č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Celkovou částku 6.800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2011
JUDr. Pavel Vrch, v. r.
předseda senátu