ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1849.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1849/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně ŠKODA AUTO a. s. , se sídlem v Mladé Boleslavi, Tř. Václava Klementa 869, IČ: 00177041, proti žalovaným 1/ M. Z. a 2/ Z. Z. , 3/ Ing. H. H. a 4/ Ing. P. H. , všem zastoupeným JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v Novém Boru, Sloupská 135, o odstranění stavby a o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 342/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 528/2009-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 528/2009-165, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť vyhovující rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soudu prvního stupně) ze dne 8. června 2009, č. j. 9 C 342/2008-135, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím věci. Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod (nesprávného právního posouzení věci) podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Přitom právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1145/99, ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2187/99, a ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1792/2002, ze dne 25. září 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, ze dne 27. května 2004, sp. zn. 20 Cdo 473/2003, a ze dne 7. října 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).
Odvolací soud vyšel mimo jiné ze skutkového zjištění, že smlouvou o nájmu pozemku ze dne 1. listopadu 1996 byl sjednán nájem pozemků na dobu deseti let od 1. listopadu 1996 do 31. října 2006. Na tomto skutkovém základě pak dospěl k (předběžnému) právnímu názoru, že nájemní poměr, založený nájemní smlouvou ze dne 1. listopadu 1996 na dobu určitou v trvání deseti let, skončil – po (opakovaném) obnovení ve smyslu §676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – k 31. říjnu 2008.
Zpochybnili-li dovolatelé názor odvolacího soudu o zániku nájemního poměru – po jeho (opakovaném) obnovení ve smyslu §676 odst. 2 obč. zák. – k 31. říjnu 2008 poukazem na to, co bylo obsahem dodatku č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 1. listopadu 1996 a vůle jeho účastníků a jak měla být tato vůle interpretována, napadli – za použití §241a odst. 3 o. s. ř. – správnost skutkového (nikoliv právního) názoru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu nepřípustně založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
K dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze uvést následující.
Názor, že po uplynutí sjednané doby je stavebník povinen stavbu odstranit (§126 odst. 1 obč. zák.), jestliže ji na základě dohody s vlastníkem pozemku zřídil na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, je výrazem ustálené soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 1. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, uveřejněné pod č. 72 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 9. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 1997/2000, uveřejněné v sešitě č. 2 z roku 2001 časopisu Soudní rozhledy, z 19. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 2261/2001, uveřejněné pod C 1909 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 3. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 1024/2009).
Napadli-li pak dovolatelé – s poukazem na okolnosti uvedené v dovolání, jimž navíc přikládali jiný právní význam z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle citovaného ustanovení, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.
Vycházeje z uvedených závěrů dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu