ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2212.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2212/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce O. V. Č. , zastoupeného JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem se sídlem Praha 2, Oldřichova 23, proti žalovanému J. H., o vrácení daru 140.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 121/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Co 445/2011-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Co 445/2011-175, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 3. května 2011, č. j. 31 C 121/2010-103, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o vrácení daru 140.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitky, že rozsudky soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelné, a že se žalobci nedostalo poučení podle §118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., naplňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ se v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Výhrada žalovaného, že se jednání soudu prvního stupně nezúčastnil z toho důvodu, že mu soud nedoručoval na doručovací adresu a nemohl se proto ani řádně omluvit, vystihuje tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnost však není sama o sobě způsobilá přípustnost dovolání založit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě zmatečnostních vad slouží žaloba pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. srpna 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu