ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4735.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4735/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, proti žalovanému J. S. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Holubem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 27, o zaplacení 222.406,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 129/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2010, č. j. 14 Co 59/2009-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 54 C 129/2004-73, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 222.406,- Kč spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16.402,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 222.406,- Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Z provedených důkazů dovodil, že žalobce na základě smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2001 poskytl žalovanému částku 235.988,60 Kč, kterou se mu žalovaný zavázal vrátit do 31. 12. 2002 se 4 % úrokem ročně z dlužné částky (§657 a §658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“). Žalovaný dluh z půjčky řádně a včas nesplnil, dosud žalobci dluží 222.406,- Kč s úroky z prodlení a sjednaným úrokem ve výši 16.402,50 Kč. Soud prvního stupně neuznal procesní obranu žalovaného, že uplatněná pohledávka z půjčky zanikla započtením. I když žalovaný již v odporu podaném proti platebnímu rozkazu uvedl, že žalovanou částku neuznává a žalobu navrhuje zamítnout, neboť má vůči žalobci pohledávky ve výši 218.400,- Kč za 2.184 hodin odpracovaných při rekonstrukci pekařské výrobny žalobce po 100,- Kč, ve výši 101.500,- Kč za přenechané zařízení pekárny a ve výši 120.000,- Kč za poskytnuté duševní vlastnictví, a v dalších podáních ze dne 9. 6. 2008 a 25. 1. 2010 požadoval, aby soud provedl zápočet jeho pohledávek v celkové výši 439.900,- Kč na žalovanou pohledávku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal, že vůči žalobci učinil jednostranný právní úkon započtení podle §580 obč. zák., který by byl natolik určitý, aby z něho bylo zcela jednoznačné, jakou pohledávku mínil započítat.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. 14 Co 59/2009-94, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s jeho právním závěrem, že žalovaná pohledávka nezanikla započtením vzájemné pohledávky žalovaného. Konstatoval, že žalovaný právní úkon započtení neučinil, a i kdyby se tak stalo, nevymezil započítávanou pohledávku tak, aby byla způsobilým předmětem započtení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (předchozím rozsudkem ze dne 7. dubna 2006, č. j. 54 C 129/2004-25, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 10. ledna 2008, č. j. 14 Co 59/2007-48, nerozhodl soud prvního stupně jinak - žalobě rovněž vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím 31. 12. 2012, je do té doby nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Právní závěr soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožnil, že uplatněná pohledávka žalobce nezanikla započtením podle §580 obč.zák., neboť žalovaný neprokázal, že vůči žalobci učinil úkon započtení, který by byl natolik určitý, aby z něho bylo jednoznačné, jakou pohledávku mínil započítat, je v souladu s ustálenou soudní judikaturou. Již v rozsudku ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 9 Cmo 109/2003, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, pod č. 20, Vrchní soud v Praze vyjádřil a odůvodnil názor, podle něhož úkon započtení (§580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost. Na citované rozhodnutí navázal dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 1021/2006, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 322/05, odmítl, dále ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1363/2009, a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009).
Prosazuje-li žalovaný, že již na začátku řízení projevil vůli započíst své pohledávky v celkové výši 439.900,- Kč na pohledávku žalobcovu, aniž však specifikoval, která část započítávaných pohledávek, jež ve svém součtu převyšují žalobcem uplatněnou pohledávku, měla započtením zaniknout a která nikoli, pomíjí, že takový úkon započtení by byl pro neurčitost neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.) a zánik žalované pohledávky by způsobit nemohl.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.)
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobce v tomto řízení žádné náklady nevynaložil (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu