ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1044.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1044/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného J. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 61 To 397/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 135/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 61 To 397/2011 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 135/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obžalobou státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 ZT 115/2009, byl obviněný J. Z. obžalován ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 zákona č.140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se měl dopustit tím, že
dne 30. 7. 2009 v době kolem 01.00 hod. v P., K S., ve 2. patře ubytovny stavební společnosti H+H na pokoji při fyzické potyčce udeřil svého spolubydlícího D. O. plnou skleněnou pivní lahví do hlavy v oblasti čela, čímž mu způsobil zlomeninu spánkové kosti vpravo, která byla vpáčená a zasahovala z klenby lební do její spodiny a v souvislosti s tímto poraněním došlo ke krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, otřes mozku s následným edémem, což si vyžádalo okamžitou hospitalizaci ve FN Královské Vinohrady, kde byl operován a udržován v umělém spánku, přičemž toto zranění ze soudně lékařského hlediska má charakter těžké újmy na zdraví, a to pro poškození důležitého orgánu – lebky, tak i pro déle trvající poruchu zdraví, kdy nelze vyloučit i možný dopad na psychické funkce mozku a tudíž vznik trvalých neurologických komplikací s možností poúrazové sekundární epilepsie.
Obvodní soud pro Prahu 10 poté rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 3 T 135/2009, obviněného podané obžaloby zprostil podle §226 písm. b) tr. ř., neboť dospěl k závěru, že příslušný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podala odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 61 To 329/2010, tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Po novém projednání věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 135/2009, tak, že obviněného J. Z. uznal vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním popsaným shodně jako v podané obžalobě. Za tento delikt, jakož i za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (což soud neuvedl ve výroku o trestu, ale pouze v odůvodnění rozsudku) z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2010, sp. zn. 6 T 123/2010, byl obviněnému uložen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků, podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti měsíců a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl rovněž zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 135/2009, podali odvolání obviněný i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 61 To 397/2011, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že na jedné straně je ze skutkových zjištění zřejmé, že jednání obviněného nebylo nutnou obranou, neboť průběh potyčky mezi ním a poškozeným na jeho těle zanechal minimální následky a nelze proto soudit, že by útok pokračoval v té intenzitě, aby obviněný nemohl např. z pokoje odejít, přičemž stopy strangulace na krku poškozeného nepochybně nejsou následky škrcení po úderu lahví. Na druhé straně však odvolací soud označil za správný postup nalézacího soudu v tom, že skutek překvalifikoval na zločin ublížení na zdraví s následným vznikem těžké újmy, přičemž tento následek označil za nedbalostní, protože údajně nebylo prokázáno nic, co by opodstatnilo závěr, že obviněný úmyslně udeřil poškozeného s cílem způsobit mu těžkou újmu na zdraví. Pokud jde o aplikovanou právní normu, má odvolací soud za to, že trestní zákoník je pro obviněného příznivější, neboť lze podmíněně odložit i trest odnětí svobody v trvání tří roků, aniž by tento postup bylo nutno vázat na uložení dohledu.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 61 To 397/2011, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že není možno souhlasit s právními závěry vyjádřenými v rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že je zřejmé, že jednání obviněného, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, odpovídá zákonným znakům trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a že obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém. Dle nejvyššího státního zástupce pokud nalézací soud dospěl k závěru, že výsledky dokazování svědčí pro nedbalostní zavinění škodlivého následku, bylo třeba okolnosti odůvodňující takovou právní kvalifikaci promítnout v popisu skutku, což se nestalo, čímž se popis skutku dostal do rozporu s právní větou a proto je užitá právní kvalifikace jednání obviněného nesprávná. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na skutečnost, že i kdyby bylo prokázáno nedbalostní zavinění obviněného ve vztahu ke vzniklému těžšímu následku, i tak by bylo právní posouzení skutku nesprávné, neboť by byla aplikována k tíži obviněného nesprávná právní norma. Daný trestný čin byl totiž spáchán za účinnosti dřívější právní úpravy, která je pro obviněného významně příznivější než soudem užitá právní kvalifikace podle trestního zákoníku. Nejvyšší státní zástupce se domnívá, že výklad práva užitý v této souvislosti Městským soudem v Praze je neudržitelný, neboť specifické podmínky pro ukládání trestu by bylo na místě zohlednit pouze v případě, kdy by trestní sazby v obou právních úpravách byly jinak shodné a lišily by se pouze individuální podmínky pro uložení trestu. O takovou situaci se však v tomto případě nejedná.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku shrnul, že právní kvalifikace užitá rozhodujícími soudy jednak není v souladu s popisem skutku ve výroku o vině, jednak (při předpokladu nedbalostního zavinění těžšího následku trestného činu) byla aplikována nesprávná trestní norma, proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 61 To 397/2011 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 135/2009, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájci obviněného (doručeno dne 27. 7. 2012) i obviněnému (doručeno dne 27. 5. 2012), kteří nevyužili svého zákonného práva a k dovolání obviněného se nevyjádřili. Obhájce obviněného pouze svým přípisem na č. l. 406 nalézacímu soudu sdělil, že ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Námitky nejvyššího státního zástupce týkající se nesprávné právní kvalifikace předmětného jednání obviněného (tj. jednak že učiněná právní kvalifikace není v souladu s popisem skutku, jednak že – při předpokladu prokázání nedbalostního zavinění těžšího následku trestného činu - byla aplikována nesprávná trestní norma) jsou tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami právně relevantními.
Podle ustanovení §146 odst. 1 tr. zákoníku (stejně jako podle dřívějšího ustanovení §222 odst. 1 tr. zák.) se trestného činu ublížení na zdraví dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Podle odst. 3 citovaného ustanovení bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.
Způsobení ublížení na zdraví je jakékoliv jednání, jehož následkem je taková újma na zdraví, která dosahuje intenzity ublížení na zdraví. Přitom je nerozhodné, jakých prostředků bylo při něm použito, zda šlo o jednání jednorázové nebo o jednání postupné a dlouhodobé. Následek ve formě těžké újmy na zdraví musí být přitom způsoben ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku pouze z nedbalosti, neboť jinak by bylo třeba skutek posoudit jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1543, 1546 s.).
V případě projednávané věci byl obviněný uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se zkráceně dopustil tím, že poškozeného udeřil plnou skleněnou pivní láhví do hlavy v oblasti čela, čímž mu způsobil zlomeninu spánkové kosti vpravo a její vpáčení tak, že zasahovala z klenby lební do její spodiny. Vzhledem k popsanému poškození lebky nelze u poškozeného do budoucna vyloučit trvalou poruchu zdraví.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že obviněný svým jednáním podrobně specifikovaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví. Z jednání obviněného a z charakteru zranění poškozeného však plyne, že obviněný musel jednat minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku /resp. §4 písm. b) tr. zák./. Pokud totiž obviněný zaútočil na hlavu poškozeného plnou skleněnou pivní láhví, musel si být minimálně vědom toho, že poškozenému může způsobit těžkou újmu na zdraví, neboť skutečnost, že takto vedený útok do oblasti hlavy může způsobit vážné poranění, lze považovat za věc obecně známou a plnou pivní láhev je vzhledem k její hmotnosti a tvrdosti nepochybně třeba považovat za předmět objektivně způsobilý k poranění lebky (spánkové kosti). Obviněný tak vzhledem ke způsobu vedení útoku a jeho intenzitě musel být s takto vzniklým následkem minimálně srozuměn, tedy jednal minimálně v úmyslu nepřímém, nikoli z nedbalosti. Jak správně uvedl již nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku, v takovém případě se však nelze ztotožnit s použitou právní kvalifikací nalézacího soudu, neboť, jak již bylo uvedeno výše, u trestného činu ublížení na zdraví musí být následek ve formě těžké újmy na zdraví způsoben pouze z nedbalosti, v opačném případě (při prokázání úmyslného zavinění) by bylo třeba skutek posoudit jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku. Došlo tak k rozporu popisu skutku s právní větou, neboť nalézací soud ve skutkové větě ani v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl žádnou okolnost svědčící pro nedbalostní způsobení těžké újmy na zdraví.
Navíc je ale třeba zdůraznit, jak rovněž zmínil také nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání a což připustil i nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku, že ani v případě, že by skutečně bylo prokázáno nedbalostní zavinění obviněného ve vztahu ke vzniklému těžšímu následku (ke způsobení těžké újmy na zdraví), nebylo by právní posouzení skutku učiněné nalézacímu soudem správné, neboť jednání obviněného by bylo k jeho tíži posouzeno podle nesprávné právní normy.
Podle ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (resp. podle §16 odst. 1 tr. zák.) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 3 T 135/2009, je zřejmé, že obviněný J. Z. byl uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku (s trestní sazbou od dvou do osmi let, jak již bylo zmíněno výše), kterého se dopustil dne 30. 7. 2009, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy (zákona č.140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009). Právní kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku odpovídá podle předešlé právní úpravy trestnému činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., za který byla zákonem stanovena trestní sazba v rozmezí jednoho až pěti let. Dřívější právní úprava tak byla pro obviněného jednoznačně příznivější, než soudem aplikovaná právní norma (§146 odst. 1, 3 tr. zákoníku) a argumentace odvolacího soudu, že trestní zákoník je pro obviněného příznivější, neboť lze podmíněně odložit i trest odnětí svobody v trvání 3 roků, aniž by tento postup bylo nutno vázat na uložení dohledu, nemůže obstát. Příznivější podmínky podmíněného odsouzení bez vyslovení uložení dohledu nemohou odůvodnit použití výrazně přísnější právní kvalifikace s podstatně vyšší dolní i horní hranicí trestní sazby. I z tohoto hlediska tedy rozhodující soud postupoval v rozporu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky dal tak za pravdu názoru nejvyššího státního zástupce uplatněnému v dovolání i v tom, že při předpokladu nedbalostního zavinění těžšího následku předmětného trestného činu byla aplikována nesprávná trestní norma.
Shora rozvedená pochybení nalézacího soudu odpovídají podstatě deklarovaného dovolacího důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dané námitky nejvyššího státního zástupce je třeba posoudit jako právně relevantní a opodstatněné.
Dalším v dovolání uvedeným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Pokud se týká první části uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tento má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a nejvyšší státní zástupce ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatnil.
Odvolací soud se však dopustil pochybení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť vzhledem ke skutečnosti, že v rámci odvolacího řízení nebylo napraveno pochybení soudu prvního stupně a odvolací soud důvodně podané odvolání zamítl, postupoval sám v rozporu se zákonem.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky shledal, že rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu jsou zatížena takovými vadami, že dovolacímu soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce a napadená rozhodnutí zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude Obvodní soud pro Prahu 10 vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud České republiky (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná