ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1129.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1129/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 31 To 620/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 61/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se v částech týkajících se obviněného J. B. zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 31 To 620/2011 i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 3 T 61/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 3 T 61/2011, byl obviněný J. B. (vedle spoluobviněného Š. B.) uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
v L., v H. ulici, dne 26. 1. 2011 v době od 2.40 hod. do 2.43 hod. v prostorách herny „O.“ po požití alkoholických nápojů a slovní rozepři fyzicky napadli T. D., tak, že nejdříve J. B. udeřil pěstí do obličeje stojícího T. D., až si sedl na hranu pohovky, načež se do napadání jeho osoby přidal Š. B., který do něj strkal, přidržoval si jej u těla a trhnutím povalil poškozeného opět na pohovku, následně jej za šaty zvedl z pohovky, kdy se ve vzájemném úchopu a strkání přesunovali mimo místo k sezení k J. B., načež všichni tři upadli na zem, kde se jej J. B. snažil uchopit do tzv. kravaty, v průběhu incidentu se jim snažili v dalším napadání bránit M. D., a obsluha herny J. S., při napadání zničili stůl v hodnotě cca 3.500 Kč a převrhli barové židle, ke zranění, které by si vyžádalo lékařské ošetření, nedošlo.
Za popsané jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla současně poškozená společnost SURCON, s.r.o., odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Je třeba podotknout, že oba obvinění (J. B. i Š. B.) se dopustili totožného trestného jednání, avšak nalézací soud při právní kvalifikaci postupoval vzhledem ke každému z nich odlišně, a to proto, že u obviněného Š. B. v intencích kvalifikované skutkové podstaty přihlédl ke speciální recidivě, neboť obviněný Š. B. byl odsouzen Okresním soudem v Liberci v trestní věci sp. zn. 2 T 31/2006 mimo jiné i pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“). U obviněného J. B. soud prvního stupně právní kvalifikaci podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku neaplikoval, a to přesto, že byla uvedena v návrhu na potrestání a byla vztahována k jeho odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 2 T 31/2006, kterým byl uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud uvedl, že obviněný J. B. se ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 31/2006, osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení dne 28. 6. 2008, proto je na něj třeba hledět tak, jako by odsouzen nebyl. Za absurdní označil nalézací soud situaci, že by pachatel trestného činu výtržnictví s ohledem na případnou recidivu čelil po celý život hrozbě kvalifikování opětovného výtržnictví ve formě kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 3 T 61/2011, podal odvolání jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, a to v neprospěch obviněného J. B. z důvodu výše specifikované změny právní kvalifikace, jednak spoluobviněný Š. B. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 31 To 620/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil, ovšem výlučně ohledně obviněného Š. B. ve výroku o trestu, když podle §259 odst. 3 tr. řádu nově sám ve věci rozhodl, že podle §44 tr. zákoníku upustil u tohoto obviněného od uložení souhrnného trestu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 31 To 620/2011, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. řádu s tím, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání namítl, že dle jeho mínění nelze akceptovat názor nalézacího i odvolacího soudu v tom, že se obviněný v posuzovaných souvislostech nemohl dopustit přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť ustanovení §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopadá na případy opětovaného spáchání výtržnického jednání a neupravuje přitom žádnou lhůtu nebo jinou omezující podmínku. Nejvyšší státní zástupce přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011, dle kterého k naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel spáchal čin opětovně, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem. V posuzované trestní věci proto jednání obviněného J. B. mělo být právně posouzeno jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť naplňovalo veškeré zákonné znaky tohoto trestného činu uvedeného v trestním zákoníku.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky §265p odst. 1 tr. řádu zrušil ohledně obviněného J. B. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 31 To 620/2011, i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 3 T 61/2011, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. řádu zaslán obviněnému k vyjádření (doručeno dne 19. 6. 2012), ten však nevyužil svého zákonného práva a k dovolání nejvyššího státního zástupce se nevyjádřil.
Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Námitka nejvyššího státního zástupce týkající se nesprávné právní kvalifikace předmětného jednání obviněného je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitkou právně relevantní.
Podle ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin výtržnictví spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Odstavec druhý písm. a) citovaného zákonného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 opětovně. Pod pojmem opětovně se přitom rozumějí mimo jiné i případy, kdy pachatel byl již v minulosti za takový čin pravomocně odsouzen nebo i potrestán a dále případy, kdy pachatel byl již pro takový čin odsouzen, avšak hledí se na něho, jako by odsouzen nebyl (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 3035, 1367 s.).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný J. B. byl v minulosti trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 2 T 31/2006, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 3. 2006. Ke dni 28. 6. 2008 se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil.
Podle ustanovení §83 odst. 4 tr. zákoníku bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopadá na případy výtržnického jednání spáchaného opětovně s tím, že trestním zákoníkem není upravena žádná lhůta nebo jiná podmínka omezující při opětovném spáchání trestného činu výtržnictví aplikaci §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku postačí, že pachatel spáchal zločin výtržnictví opakovaně.
Problematikou opětovnosti spáchání činu se Nejvyšší soud České republiky v rámci své rozhodovací činnosti již zabýval a při svém rozhodování dospěl k závěru, že „ k naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel spáchal čin opětovně, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem, přičemž není významné, zda se jednalo jen o pokus či přípravu trestného činu. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen nebo potrestán a není ani významné, zda ohledně takového odsouzení již platí fikce, že se na pachatele hledí jako by odsouzen nebyl. Rozhodná není ani délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího takového činu, případně délka doby, která uplynula od předchozího odsouzení za něj. Proto při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, tedy že spáchal takový čin opětovně, není důležitá okolnost, že od spáchání dřívějšího trestného činu výtržnictví uplynula značně dlouhá doba “ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011).
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce uvedeným v dovolání, že nelze akceptovat právní názor nalézacího i odvolacího soudu, že se obviněný nemohl dopustit přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, protože od odsouzení pro dřívější trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona uplynula doba téměř šesti let a následně bylo rozhodnuto o jeho osvědčení, žádné další trestné činnosti se nedopustil a nebyl projednáván ani pro přestupky.
Při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy že spáchal takový čin opětovně, nejsou zmíněné okolnosti (tj. že od spáchání dřívějšího trestného činu výtržnictví uplynula značně dlouhá doba, že se ve zkušební době osvědčil a žádnou další trestnou činnost nepáchal) rozhodné. Nový trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 je totiž založen na formální definici trestného činu. Trestný čin je v §13 tr. zákoníku definován jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Oproti dřívější úpravě (§3 tr. zákona) tak došlo k vypuštění tzv. materiálního znaku trestného činu („pro společnost nebezpečný čin“).
Pokud tedy rozhodující soudy nižších stupňů v předmětné věci posuzovaly míru škodlivosti jednání obviněného pro použití kvalifikované skutkové podstaty, postupovaly v souladu s dřívější právní úpravou (§88 odst. 1 tr. zákona), avšak podle nového trestního zákoníku míra či intenzita škodlivosti činu nejsou znakem skutkové podstaty trestného činu, a to ani v podobě kvalifikované skutkové podstaty. Ke zmíněným okolnostem (že od spáchání dřívějšího trestného činu uplynula značně dlouhá doba, že se ve zkušební době osvědčil a žádnou další trestnou činnost nepáchal) je dle současné právní úpravy možné přihlédnout pouze při stanovování druhu a výměry trestu.
Na základě výše uvedených skutečností je proto možno učinit závěr, že obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, proto je třeba uplatněnou námitku nejvyššího státního zástupce posoudit jako právně relevantní a opodstatněnou.
Dalším v dovolání uvedeným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Pokud se týká první části uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tento má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a nejvyšší státní zástupce ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatnil.
Odvolací soud se však dopustil pochybení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť vzhledem ke skutečnosti, že v rámci odvolacího řízení nebylo napraveno pochybení soudu prvního stupně a odvolací soud důvodně podané odvolání zamítl, postupoval sám v rozporu se zákonem.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky shledal, že rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu jsou zatížena takovými vadami, že dovolacímu soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce a napadená rozhodnutí zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud České republiky přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude Okresní soud v Liberci vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud České republiky (§265s odst. 1 tr. řádu).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu/.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. září 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á