ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.152.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 152/2012-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2011 sp. zn. 7 To 210/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 74/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2011 sp. zn. 2 T 74/2009 trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), jehož se dopustil tím, že dne 15. 5. 2006 v B. jako předseda představenstva společnosti Kovárna Jiříkov a.s., se sídlem J., B. převzal od Ing. M. S., v hotovosti 1.500.000,- Kč za účelem finanční výpomoci pro společnost Kovárna Jiříkov a.s. na základě písemně uzavřené smlouvy o půjčce s Ing. M. S., v B. ze dne 15. 5. 2006, kdy půjčka byla sjednána na dobu určitou, tj. od 15. 5. 2006 do 30. 6. 2006, v níž se M. K. za společnost Kovárna Jiříkov a.s. zavázal půjčenou částku vrátit Ing. M. S. ke sjednanému datu, tj. dne 30. 6. 2006 v hotovosti a ačkoliv věděl, že vypůjčené peníze patří společnosti Kovárna Jiříkov a.s., tyto řádně nepředal do účetnictví jmenované akciové společnosti, tato půjčka se v účetnictví nijak nezobrazila a to ani v podkladně, ani na bankovních účtech společnosti a nebyla ani pro její potřebu použita, tyto použil v rozporu s předmětem smlouvy o půjčce a takto způsobil poškozené Kovárna Jiříkov a.s. škodu nejméně 1.500.000,- Kč, neboť na základě rozhodčího řízení a následného exekučního řízení věřitel Ing. M. S. po akciové společnosti Kovárna Jiříkov a.s., vymáhá předmětnou půjčku s příslušenstvím.
Za to byl obviněný M. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Pro případ, že by tento peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Unifinance a.s., se sídlem J. n. N., P. S., škodu ve výši 1.500.000,- Kč.
Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 25. 8. 2011 sp. zn. 7 To 210/2011 z podnětu odvolání obviněného a poškozeného Ing. A. K. zrušil napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému M. K. podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložený trest odnětí svobodny podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a současně vyslovil nad obviněným dohled. Shora uvedenou poškozenou Unifinance a.s. a Ing. A. K., insolvenčního správce dlužníka Kovárna Jiříkov a.s. odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Současně je třeba poukázat na skutečnost, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodoval v této trestní věci již podruhé, neboť původní rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 2 T 74/2009, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1. odst. 3 písm. c) tr. zák., usnesením ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. 7 To 331/2010 podle §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, k čemuž pak došlo výše uvedeným rozsudkem ze dne 1. 2. 2011.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednicím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod obviněný spatřuje v tom, že oba soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Řízení před nalézacím i odvolacím soudem zůstala podle jeho názoru kusá a nepřezkoumatelná. Z odůvodnění obou rozsudků nevyplývá, kterými úvahami se soud řídil a není z něj zřejmé, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obviněného, jež nebyla vyvrácena. Nebyl předložen jediný usvědčující důkaz, který by dokazoval vinu obviněného. Důkazní řízení se jeví jako neúplné a za stavu takové důkazní nouze se podle dovolatele jedná o porušení zásady presumpce neviny, které způsobilo nesprávný právní závěr zejména v podobě viny a následného uložení trestu.
V konkrétní rovině obviněný konstatuje, že nebylo prokázáno, že Ing. V. W. byl skutečným a jediným vlastníkem společnosti Kovárna Jiříkov a.s., což potvrdil ve své výpovědi svědek JUDr. O. i její zaměstnanci svědci S. a S. Dále shledává rozpory ve výpovědi JUDr. O. a Ing. W. ohledně faktického řízení a ovládání Kovárny Jiříkov a.s., přičemž svědek Ing. V. W. je nedůvěryhodný, neboť měl sám vyvést majetek ze společnosti KG-Forge s.r.o. do Kovárny Jiříkov a.s., aniž by došlo k zaplacení tohoto prodeje, a převést jej na zcela nemajetného člověka jako tzv. bílého koně a následně byl na tuto společnost prohlášen konkurs. Za tento převod majetku údajně zaplatil 1.000.000,- Kč, což ale ve své výpovědi popírá. Tuto částku obviněný předal Ing. W., který sám ve svém písemném čestném prohlášení výslovně uvedl, že si je vědom, že v předmětném období poskytl obviněný jako předseda představenstva Kovárny Jiříkov a.s. této společnosti několik krátkodobých finančních výpomocí v celkové výši zhruba 1.500.000,- Kč. V následném řízení však svědek Ing. W. tato svá tvrzení popřel a nalézací soud při shledání viny obviněného uzavřel, že vysvětlení tohoto svědka k okolnostem vyhotovení čestného prohlášení se jeví jako věrohodné, s čímž nesouhlasí obviněný, neboť uvedený svědek tyto okolnosti vysvětluje nevěrohodně a čistě účelově stejně jako svědek JUDr. O.
Dovolatel poukazuje na jím předložené příjmové doklady a postoupení pohledávky VADAMA - CZ s.r.o. v likvidaci, (tehdy zastoupené jednatelem Ing. W.) za Kovárnou Jiříkov a.s. v celkové výši 1.178.000,- Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávky na postupníka SKYSCRAPER spol. s r.o., (jednatel M. K.), což prokazují doklady na zaplacenou zálohu za pohledávky ve výši 700.000,- (26. 7. - 400.000,- Kč a 30. 7. - 300.000,- Kč) a smlouvy na postupníka SKYSCRAPER GROUP a.s. (předseda představenstva M. K.), kdy došlo k postoupení pohledávky ve výši 2.000.000,- Kč - pokladní doklady na zaplacenou zálohu za pohledávky ve výši 800.000,- Kč (26. 7. - 400.000,- Kč a 30. 7. - 400.000,- Kč). Dovolatel tvrdí, že peníze skutečně předával svědkovi Ing. W., který je přes společnost VADAMA - CZ s.r.o. v likvidaci vkládal do společnosti Kovárna Jiříkov a.s., což koresponduje s pokladními doklady předloženými obviněným v celkové částce 1.500.000,- Kč, které Ing. W. podepsal a jednoznačně tak stvrdil přijetí těchto peněz. Předání částky ve výši 500.000,- Kč tomuto svědkovi obviněným potvrdil i svědek Ing. L. N. Nelze proto přisvědčit nalézacímu soudu, jenž postrádá důvod, proč by měl Ing. W. stvrdit svým podpisem pokladních dokladů dluh vůči Ing. S. Tímto důvodem byla skutečnost, že nejenže tento svědek o půjčce věděl, ale i to, že tento dluh akceptoval a to z toho důvodu, že mu předmětná finanční částka byla předávána obviněným. Ke skutečnému zaplacení záloh však nikdy nedošlo. Ke stvrzení celkové částky ve výši 1.500.000,- Kč bylo přistoupeno po opakovaných urgencích Ing. W. ze strany Ing. S. i prostřednictvím obviněného o tom, že ještě nebyl splacen dluh ve výši 1.500.000,- Kč společnosti Kovárny Jiříkov a.s. věřiteli Ing. S. Svědek Ing. W. dluh nikdy nezpochybňoval. Přiznal však, že ke dni 26. 7. již nemá na Kovárnou Jiříkov a.s. žádnou kontrolu a souhlasil se stvrzením tohoto závazku přes postoupení pohledávek. Požádal o to, aby závazek 1.500.000,- Kč byl vymáhán prostřednictvím postoupených pohledávek, u kterých tímto potvrdil částečné splacení ve výši 1.500.000,- a nebyl vymáhán na základě původních dokumentů. Zjevně si byl tedy vědom, že neproběhla účetnictvím. Takovým postupem pak svědek Ing. W. potvrdil prvotní finanční toky na základě původních dokumentů, což stvrdil i ve své výpovědi u původního hlavního líčení (viz strana 12 protokolu z druhého hlavního líčení), kdy uvedl, že pokladní doklady podepsal, ale peníze nikdy nepřijal.
Podle obviněného nelze rovněž souhlasit se závěrem obou soudů o tom, že se v dané věci jednalo o fiktivní závazek také z důvodu rychlosti provedené exekuce, neboť jak uvádí obviněný, rozhodčí nález byl Sdružením rozhodců s.r.o. vydán dne 11. 7. 2006 a stejný den doručen. Stal se proto pravomocným. Od tohoto dne bylo možné podle něj podat návrh na nařízení exekuce a tím se rychle domoci dlužné částky. Avšak tento návrh byl podán až dne 26. 4. 2007 (tzn. devět měsíců a patnáct dnů ode dne nabytí právní moci rozhodčího nálezu), což je s názorem obou soudů o rychlosti vymáhání fiktivní pohledávky zcela v rozporu. Svědek Ing. S. k podání tohoto návrhu přistoupil až poté, co pojal podezření o nekorektnosti Ing. W. a jeho opakovaných slibů, že jeho závazek uhradí, k čemuž ho opakovaně vyzýval i obviněný, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že Ing. W. již ode dne 5. 4. 2007 neměl na Kovárnu Jiříkov žádný faktický vliv, neboť došlo k prodeji Kovárny Jiříkov a.s. novým vlastníkům.
Je zcela nepřezkoumatelné, o které důkazy oba soudy opřely své úvahy o tom, že měl obviněný spáchat trestný čin zpronevěry, i když to obviněný namítal již během předešlého trestního řízení. Soud nalézací i odvolací se dostatečně nezabývaly otázkou uhrazení předmětné finanční částky svědkem Ing. S. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje obviněný i v tom, že „v odůvodnění napadeného rozsudku jest uvedeno, co uváděl obviněný ke skutkovým zjištěním, což v odůvodnění napadeného rozsudku (a stejně tak rozsudku soudu nalézacího) nikde uvedeno není, jakými důkazy tato obhajoba a tato sdělení obviněného měla být vyvrácena”.
Obviněný dále namítá, že trest, který byl obviněnému uložen (i kdyby okolnosti shora uvedené byly prokázány), by se jevil jako nepřiměřeně přísný a zároveň v rozporu s ustanovením §23 a §31 tr. zák.
Jeho jednání popsané v rozhodnutí obou soudů podle něj nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Obviněný deklaruje, že si je vědom, že účelem dovolacího řízení není přezkum skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů v návaznosti na provedené dokazování, ale namítá, že skutkový děj, jak jej zjistily oba soudy, byl nesprávně právně posouzen. Ke shora uvedeným skutečnostem se dovolatel plně odvolává na svoji dřívější obhajobu.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2011 sp. zn. 7 To 210/2011 zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením rozsudku, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolání obviněného nevyužil svého práva a k věci se věcně nevyjádřil. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř., a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2011 sp. zn. 7 To 210/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí tedy dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009.
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný sice dovolání označil jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, není patrné, z jakých důkazů soudy vycházely, a dostatečně se nevypořádaly s obhajobou obviněného. Dovolatel zpochybňuje především výpovědi svědků Ing. W., JUDr. O., domnívá se, že jsou mezi nimi rozpory a zároveň zpochybňuje věrohodnost těchto svědků. Nalézací i odvolací soud se podle něj náležitě nezabývaly shora uvedenými příjmovými doklady a smlouvami o postoupení pohledávek předloženými obviněným, jimiž chce dokázat, že předmětnou částku skutečně předával svědku Ing. V. W., který je přes společnost VADAMA - CZ s.r.o. v likvidaci, vkládal do společnosti Kovárna Jiříkov a.s. Zpochybňuje závěry obou soudů, že se v dané věci jednalo o fiktivní závazek, mj. z důvodu rychlosti provedení exekuce, kdy exekučním titulem byl podle obviněného rozhodčí nález vydaný Sdružením rozhodců, s.r.o. ze dne 11. 7. 2006, neboť návrh na nařízení exekuce byl podán až devět měsíců a patnáct dní po nabytí právní moci tohoto exekučního titulu. Soudy rovněž dostatečně neposoudily otázku uhrazení předmětné finanční částky svědkem Ing. S. Výhrady dovolatele se tedy soustředily jen proti správnosti zjištění, že se skutečně dopustil vytýkané trestné činnosti a na polemiku s provedenými důkazy.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svou verzi průběhu skutkového děje, když ve skutečnosti v dovolání neuplatnil námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neúplně a nesprávně provedeného dokazování, resp. v důsledku nesprávného hodnocení důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Obviněný sice namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1. odst. 3 písm. c) tr. zák., neboť soudy obou stupňů dospěly na základě provedeného dokazování k závěrům, které v nich nemají oporu. Avšak jde o námitku ryze formální, neboť obviněný dále blíže nespecifikoval, který z těchto zákonných znaků nebyl naplněn, a z jakého důvodu, tedy tento svůj argument nepodepřel o konkrétní vady právní kvalifikace skutku užité nalézacím soudem.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a ve svých rozhodnutích tyto závěry dostatečně podrobně vysvětlily. Nejedná se tedy o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Dovolatel dále pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumoval i námitku ohledně nepřiměřenosti trestu, jenž mu byl uložen, a zároveň se domnívá, že je tento trest v rozporu s ustanovením §23 a 31 tr. zák. Takto uplatněná námitka však taktéž není hmotně právního charakteru. Obviněný totiž nenamítá nesprávnost uloženého trestu např. proto, že mu měl být uložen trest souhrnný, úhrnný či společný anebo naopak, čili jeho nesprávnost z hmotněprávního pohledu. On pouze prohlašuje, že mu měl být uložen přiměřený trest, což se podle jeho názoru nestalo. Zde je třeba dodat, že obviněný by mohl své dovolání podat z důvodu uvedeném v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněné osobě byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. To ale obviněný neučinil. Kromě toho tímto dovolacím důvodem by mohl obviněný napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či výměra trestu byla určena mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. K takovému pochybení však v posuzovaném případě zjevně nedošlo.
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c