ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1547.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1547/2011-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2012 o dovolání obviněné Mgr. I. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 12 To 67/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 13/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. I. P.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná Mgr. I. P. byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2010 sp. zn. 9 T 13/2009 uznána vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že počátkem měsíce srpna 2008 v L. při dohodnuté schůzce oslovila Ing. L. N., coby předsedu představenstva společnosti SECHMET a. s. se sídlem O., H. náměstí, s nabídkou možnosti zprostředkování koupě nemovitostí, a to konkrétně budovy v N. ulici na stavební parcele, dále další budovy, nacházející se na stavebních parcelách, jakož i pozemky parcelního čísla atd., jenž jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště O. na listu vlastnictví , jsoucí doposud v majetku právnické osoby – Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů, když jako podmínku daného prodeje uvedla složení finanční částky – budoucí kupní ceny ve výši 16,500.000,- Kč předem formou advokátní úschovy u její matky – JUDr. E. P., v důsledku čehož dne 25. 8. 2008 v O. nechala uzavřít Svěřenskou smlouvu (smlouvu o advokátní úschově) mezi svěřenským správcem – JUDr. E. P. a svěřitelem – společností SECHMET a. s., zde osobně zastoupenou Ing. L. N., v rámci které byly stanoveny podmínky, mimo jiné, i výslovného užití svěřené částky 16,500.000,- Kč, coby kupní ceny za specifikované nemovitosti s termínem uzavření samotné kupní smlouvy nejpozději do dne 5. 11. 2008, když na základě takto uzavřené smlouvy Ing. L. N. téhož dne ze svého osobního účtu, vedeného Komerční bankou, provedl bezhotovostní platbu za svěřitele – společnost SECHMET a. s. ve prospěch účtu, vedeného shodným peněžním ústavem, náležící JUDr. E. P., přičemž zmíněnou kupní smlouvu o prodeji daných nemovitostí ve prospěch společnosti SECHMET a. s. nejen v daném termínu nezprostředkovala, ale ani nevešla v žádné konkrétní jednání, vedoucí k samotné přípravě a realizaci daného prodeje, když v období od 26. 8. 2008 do 24. 9. 2008 částku ve výši 16,500.000,- Kč užila ryze pro své soukromé platby, a to zejména dne 26. 8. 2008 částku ve výši 8,160.000,- Kč ve prospěch účtu firmy CZ CREDIT REAL k. s., vedeného u ČSOB a. s., a téhož dne částku ve výši 6,500.000,- Kč ve prospěch účtu tehdejší firmy IRGALOM a. s. (nyní True Consulting a. s.), vedeného rovněž tak u ČSOB a. s., sloužících jako úhrady jejich předchozích závazků, poté dne 13. 11. 2008 nechala uzavřít Dodatek č. 1 k dané Svěřenské smlouvě v tom směru, že částka 16,500.000,- Kč bude v termínu do 19. 11. 2008 navrácena zpět z advokátní úschovy, a to ve prospěch účtu společnosti SECHMET, a. s., vedeného Komerční bankou a. s., k čemuž nedošlo, a proto dne 26. 11. 2008 Dohodou o přistoupení k závazku, uzavřenou mezi ní a společností SECHMET a. s., přistoupila, coby další dlužník, k závazku, vyplývajícího právě ze Svěřenské smlouvy ze dne 25. 8. 2008 ohledně částky 16,500.000,- Kč do advokátní úschovy, čímž způsobila firmě SECHMET a. s. škodu v celkové výši 16,500.000,- Kč, když teprve následně, po opakovaných urgencích ze strany předsedy představenstva společnosti SECHMET a. s., v období od 27.11.2008 do současné doby dané společnosti vrátila částku v souhrnné výši 4.440.000,- Kč.
Za to byla odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněné zaplatit na náhradě škody poškozené SECHMET, a. s. se sídlem v O. částku 12.060.000,- Kč.
Proti uvedenému rozsudku podala kromě zúčastněné osoby ( CZ CREDIT REAL, k. s.) obviněná odvolání a to do výroku o vině, resp. jej napadla v celém rozsahu. O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze, který napadené rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 12 To 67/2010 z podnětu odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. K výkonu tohoto trestu obviněnou zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem, přičemž ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolání společnosti CZ CREDIT REAL, k. s. se sídlem R., U Š. bylo zamítnuto, jako podané osobou neoprávněnou.
Tento rozsudek Vrchního soudu v Praze obviněná napadla prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku se uvádí, že procesní pochybení spočívající v porušení ustanovení o přítomnosti obviněné u hlavního líčení spočívá v tom, že k jednání dne 24. 3. 2010 dala pouze podmíněný souhlas, jehož obsahem bylo, že jí bude umožněno jindy v budoucnu účastnit se jednání, kde bude proveden svědecký výslech Ing. N. Jestliže tomuto požadavku soud nevyhověl, neměl být takový účelově vázaný souhlas akceptován a jednání mělo být odročeno.
Pokud jde o další uplatněný dovolací důvod, dovolatelka poukazuje, že důkazy provedené před krajským i odvolacím soudem umožňují stanovit minimálně dvě skutkové verze, z nichž pouze jedna může zakládat trestně právní odpovědnost. Druhá znamená, že šlo o jednání pouze občanskoprávního charakteru. Při použité právní kvalifikaci a popisu skutku by u obviněné musel existovat podvodný úmysl již na počátku srpna 2008, kdy na základě ústní dohody s Ing. N. jmenovaný uzavřel svěřenskou smlouvu na složení budoucí kupní ceny ve výši 16.500.000,- Kč s její matkou. Z tohoto pohledu popis skutku neodpovídá zvolené právní kvalifikaci podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, když z něho nelze dovodit, ve které fázi a zda vůbec obviněná pojala podvodný úmysl. V této souvislosti je též poukazováno, že až do rozhodnutí soudu prvního stupně bylo trestní řízení vedeno pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 zák. č. 140/1961 Sb. Podle dovolatelky skutkovým zjištěním neodpovídají ani další tvrzení soudu, že obviněná v dohodnutém termínu nejenže nezprostředkovala koupi nemovitosti, konkrétně budovy DOS Olomouc, ale ani nevešla v žádné reálné jednání, které by k takové obchodní transakci mohlo vést. Zde je poukazováno na výpovědi svědků J. M., J. S. na jedné straně a na výpověď Ing. J. M. na straně druhé. Důkazní řízení podle ní zůstalo v tomto směru neúplné. Reálnost představy obviněné, že bude schopna ve sjednaném termínu vrátit předmětnou finanční částku byla podle dovolatelky prokázána jejími očekáváními vůči V. D. (předání částky 9.000.000,- Kč) i jejími vlastnickými nároky na akcie společností MACABISA, a. s., NAKIETA, a. s. a ABINGTON, a. s. Příjmy z prodeje akcií či nemovitostí měla získat finanční prostředky značně převyšující dlužnou částku. Podvodnost úmyslu obviněné vychází pouze z výpovědi Ing. N. a z obsahu Svěřenské smlouvy z 25. 8. 2008, ale proti tomu stojí výpovědi Mgr. J. T., E. P., V. P. a písemné vyjádření matky obviněné JUDr. E. P. Z těchto vyplývá, že výpověď Ing. N. není v souladu s realitou, když jeho výpověď je zpochybňována i tím, že v rámci kárného řízení proti E. P. vydal prohlášení, v němž žádá, aby toto řízení bylo zastaveno. Stejná situace je i u smlouvy o depozitu uzavřené dne 22. 6. 2009. I ohledně těchto skutečností lze podle dovolatelky vytvořit minimálně dvě verze, z nichž ta, kterou uvádí Ing. N., se jeví spíše jako účelová. To má význam na posouzení, která ze skutkových verzí měla být použita při hodnocení, zda jde o jednání obviněné podřaditelné pod příslušná ustanovení trestního zákoníku, či zda jde o vztah občanskoprávní.
Obviněná v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání obviněné se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že obviněná se zúčastnila až posledního hlavního líčení konaného dne 14. 6. 2010, když z přítomnosti u předchozích hlavních líčení se omluvila a zároveň poskytla prohlášení, že na své osobní účasti netrvá. Obviněná tak měla možnost se v posledním hlavním líčení vyjádřit ke všem provedeným důkazům, tedy i k výpovědím svědků, což využila zejména formou předložení vlastní verze průběhu skutkového děje. Jakékoli porušení práva obviněné na její přítomnost v hlavním líčení dovodit nelze, což platí i o předmětném dovolacím důvodu.
Pokud jde o další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce poukázal, že na jeho základě se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního i druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Soudy prokázaný skutkový děj poskytuje dostatečný podklad pro závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kdy obviněná zjevně již od počátku jednala cíleně podvodně, neboť prodej předmětné nemovitosti ani reálně neprobíhal a tudíž nepřipadalo v úvahu, že by jej mohla zprostředkovat a že by mohla být složená kupní cena na koupi nemovitosti užita. Obviněná složenou částku ani k zajištění nemovitosti nepoužila, ale vydala ji na svoje potřeby. Obviněná tak nepochybně uvedla Ing. N., zastupujícího společnost SECHMET, a. s., v omyl tvrzením zásadní nepravdy, a v příčinné souvislosti s tím se na úkor této společnosti obohatila. Jednala přitom v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikaci vyslovené soudy tak nelze ničeho vytknout, když v obžalobě navržená právní kvalifikace není rozhodná. Taktéž není rozhodný postoj Ing. N. ke kárnému řízení vedenému vůči matce obviněné, jakož i k trestnímu stíhání obviněné po případném uhrazení dluhu. V závěru státní zástupce vyjádřil konečný názor o zjevné neopodstatněnosti podaného dovolání a navrhl, aby jako takové bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněné proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 12 To 67/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněná podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dovolatelka v konkrétním případě namítá, že k hlavnímu líčení konanému u krajského soudu dne 24. 3. 2010 dala pouze podmíněný souhlas a to pokud jí bude v budoucnu umožněna účast u jednání, kde bude proveden svědecký výslech Ing. N. Pokud tomu soud nevyhověl, neměl být takový její souhlas akceptován a jednání mělo být odročeno.
S takto podaným výkladem dovolatelky ale souhlasit nelze. Z obsahu přezkoumávaného spisu jasně vyplývá, že podmínky za kterých lze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, vyplývající z ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., byly v konkrétním případě dodrženy. Zákaz konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného s ohledem na projednávaný trestný čin, resp. jeho sazbu odnětí svobody, zakotvený v ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., nebylo nutné respektovat, jelikož obviněná ve smyslu §202 odst. 5 tr. ř. písemně požádala, aby hlavní líčení bylo konáno v její nepřítomnosti. Obviněná se tudíž dobrovolně vzdala svého práva účasti na hlavním líčení a tudíž i přítomnosti při provádění jednotlivých důkazů a možnosti reagovat na ně, přičemž se tak opakovaně stalo v termínech 1. 3. 2010, 24. 3. 2010, 3. 5. 2010 a 20. 5. 2010 a svou obhajobu ponechala výhradně na svém obhájci, který byl u hlavního líčení vždy přítomen. Jestliže je v dovolání argumentováno, že souhlas s konáním hlavního líčení dne 24. 3. 2010 byl dán podmíněně v závislosti na tom, zda bude obviněné umožněna účast při výslechu svědka Ing. N., není takové tvrzení zcela přesné. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že trestní řád obviněnému neposkytuje možnost dávat nějaký podmíněný souhlas či žádost. Pokud obviněná hodlala být přítomna výslechu svědka Ing. N., který byl soudem předvolán k hlavnímu líčení na den 24. 3. 2010, měla se tohoto hlavního líčení zúčastnit, případně měla, s ohledem na svůj zdravotní stav, vyjádřit jednoznačný nesouhlas s tím, aby bylo hlavní líčení konáno, resp. aby v jeho rámci byl svědek Ing. N. vyslechnut v její nepřítomnosti. Z jejího písemného vyjádření (viz č. l. 697) ale kromě jiného vyplývá, že souhlasí s tím aby hlavní líčení proběhlo v její nepřítomnosti a v následujícím hlavním líčení se chce vyjádřit a reagovat na výpověď Ing. N. Obhájce obviněné pak po zahájení hlavního líčení dne 24. 3. 2010 na dotaz předsedy senátu prohlásil, že aktuálně lze souhlasit s výslechem svědka N. v nepřítomnosti obviněné (viz protokol o hlavním líčení č. l. 705). Při samotném výslechu svědka Ing. N. pak obhájce obviněné položil jmenovanému svědkovi celou řadu dotazů. Obviněná se dostavila k poslednímu hlavnímu líčení konanému dne 14. 6. 2010, kde byla vyslechnuta v postavení obviněné a učinila k věci obsáhlou výpověď, přičemž se měla možnost vyjádřit i k některým skutečnostem uvedeným svědkem Ing. N., které jí v rámci výslechu předestřel předseda senátu. Před ukončením dokazování pak obhájce obviněné ani obviněná samotná nenavrhli, aby byl v řízení před soudem znovu vyslechnut jako svědek Ing. N. Předmětný požadavek není obsažen ani v odvolání, které obviněná podala prostřednictvím obhájce proti rozsudku soudu prvního stupně a taktéž žádný návrh či výhrada v tomto směru nezazněly ze strany obhajoby či obviněné v odvolacím řízení před vrchním soudem.
Vzhledem k výše uvedenému nelze než konstatovat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl dovolatelkou uplatněn neopodstatněně, jelikož ustanovení trestního řádu upravující přítomnost obviněného v hlavním líčení nebyly krajským soudem porušeny.
Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy dovolatel musí brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z výše uvedeného je tak patrné, že valná část podaného dovolání opírající se o zmíněný dovolací důvod pouze zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, resp. hodnocení důkazů, jak je tyto soudy učinily či úplnost provedeného dokazování, což lze dokumentovat např. na argumentaci: „...důkazy provedené před soudy ... umožňují stanovit minimálně dvě skutkové verze...; ... skutková verze je založena na výpovědi Ing. N. a na obsahu Svěřenské smlouvy ..., na straně druhé jsou tyto vyvraceny výpovědí Mgr. T., E. P., V. P. ...; ... pokud odvolací soud polemizoval s hodnotou akcií, měl ohledně jejich ceny vyžádat znalecký posudek ...“.
V této části podaného dovolání se tak obviněná ve své podstatě domáhá toho, aby Nejvyšší soud přezkoumal kromě její výpovědi i učiněné výpovědi svědků, jakož i obsah ostatních důkazů a přehodnotil učiněná skutková zjištění s tím právním závěrem, že obviněná se žádného trestného činu nedopustila a v celé věci jde výhradně o občanskoprávní záležitost. Znamená to tedy, že dovolatelka nezaložila v této části svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na výlučně procesním základě ( §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a takto formulované námitky pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
I přes výše konstatované Nejvyšší soud na základě studia spisu může učinit závěr, že soudy se náležitě, pečlivě a svědomitě vypořádaly se všemi skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, o čemž svědčí podrobnost odůvodnění jejich rozhodnutí a tudíž se v žádném případě nejedná o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Pokud by se tato část dovolání obviněné omezila výhradně na výše uvedené výtky skutkového charakteru, muselo by být konstatováno, že dovolání bylo podáno z jiného, než uplatněného dovolacího důvodu.
Za relevantní z hlediska naplnění zákonného dovolacího důvodu ale Nejvyšší soud pokládá tu část dovolání, v níž je stručně řečeno namítáno, že popis skutku v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci ( §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku), jelikož z něho nelze dovodit, ve které fázi a zda vůbec obviněná pojala podvodný úmysl.
S takto vyjádřenou námitkou se lze do jisté míry ztotožnit, a to pokud je namířena proti skutkové větě ve výroku rozsudku krajského soudu. Ve vyjádřeném popisu skutku skutečně není dostatečně pregnantně vyjádřen podvodný úmysl obviněné, tedy zda do jednání s Ing. N. již vstoupila se záměrem vylákat z něj předmětnou finanční částku za účelem svého obohacení a to pod nepravdivým příslibem zprostředkování koupě nemovitosti. Jak již ale bylo v minulosti vícekrát Nejvyšším soudem judikováno, takovýto nedostatek sám o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, pokud alespoň v jeho odůvodnění je chybějící zákonný znak trestného činu dostatečně popsán a vyjádřen (srovnej přiměřeně rozhodnutí sp. zn 7 Tdo 686/2002, sp. zn. 7 Tdo 1020/2003, sp. zn. 11 Tdo 643/2004). V konkrétním případě tomu tak je, neboť na str. 13 až 14 rozsudku krajského soudu je m. j. jednoznačně konstatováno zjištění soudu, že obviněná aby získala finanční prostředky k úhradě svých závazků, sdělila Ing. N. nepravdivé informace ohledně údajné možnosti koupě DOS O., načež jí SECHMET, a. s. (za níž jednal Ing. N.) poskytla částku 16.500.000,- Kč, kterou obviněná nepoužila přislíbeným způsobem, nýbrž na úhradu svých závazků a poškozené tak způsobila škodu v uvedeném rozsahu. Další podrobný popis prokázaného skutkového děje pak rovněž dokresluje počáteční uvedení v omyl Ing. N., potažmo společnosti SECHMET, a. s. ze strany obviněné i to, jak naložila se získanými peněžními prostředky. Krajský soud pak též podrobně rozebírá i neutěšenou finanční situaci obviněné v té době a její neschopnost splácet dlužné závazky ve smluvené lhůtě.
Zde je třeba též poznamenat, že veškerými podstatnými námitkami obviněné se již v předchozím řízení zabýval odvolací soud, který se s nimi ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal. V této souvislosti je vhodné zejména poukázat na č. l. 5 zmíněného rozhodnutí, kde je řešena především subjektivní stránka spáchaného trestného činu podvodu, když ve veřejném zasedání vrchní soud na základě požadavku obhajoby doplnil dokazování o zde vyjmenované listiny. Též na jejich základě pak dospěl k nezpochybnitelnému závěru, že obhajoba obviněné v tom smyslu, že v kritické době měla důvod očekávat významné příjmy z jiných obchodů případně z majetkových účastí v jiných společnostech, z nichž by dlužné částky byla schopna uhradit, je zcela nevěrohodná. Pokud Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že spáchaným skutkem se obviněná dopustila zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, nemá Nejvyšší soud důvod na tomto závěru cokoli měnit.
Byť tedy vlastní popis skutku obviněné ve výroku rozsudku krajského soudu není z hlediska vyjádření subjektivní stránky trestného činu podvodu úplný, samotný skutek spáchaný obviněnou je ohledně použité právní kvalifikace více než dostatečně podrobně dokumentován provedenými důkazy a jejich zhodnocením vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu, které je pak v uvedeném smyslu doplněno i v odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího. Soudy prokázaným skutkem spáchaným obviněnou tedy byly skutečně naplněny zákonem požadované znaky pro právní kvalifikaci trestného činu, která byla na jednání obviněné těmito soudy aplikována, takže dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl pokud jde o tuto část podaného dovolání uplatněn neopodstatněně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů ve smyslu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné Mgr. I. P., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c