ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.174.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 174/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného J. E. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 3 To 637/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 72/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. E. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. E. byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 6. 2011 sp. zn. 3 T 72/2010 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), jehož se dopustil tím, že v Š. u S. n. N., okres J. H., v době od 21. 7. 2009 do 15. 12. 2009, vědom si své neutěšené finanční situace a závazků z doby předchozí, podnikal neuváženě a bez jakýchkoli předchozích ekonomických zkušeností v oboru Výroba pilařská a impregnace dřeva s přiděleným identifikačním číslem, přičemž nedůvodně spoléhal na taktéž v podnikání nezkušeného společníka P. V. a v důsledku toho pak:
1. dne 7. 9. 2009 odebral od J. H. celkem 36,15 m3 smrkové kulatiny s tím, že ji do jednoho měsíce zaplatí, ačkoliv věděl, že tuto neuhradí a takto získanou kulatinu po jejím opracování blíže nezjištěného dne prodal a takto utržené peníze si v rozporu s dohodnutými podmínkami ponechal pro vlastní potřebu, čímž J. H. způsobil škodu ve výši 50.610,- Kč,
2. dne 16. 9. 2009 odebral od podnikatele V. V., na základě faktury č. 0609 celkem 35,68 m3 smrkové kulatiny s tím, že ji do jednoho měsíce zaplatí, ačkoliv věděl, že tuto neuhradí a takto získanou kulatinu po jejím opracování blíže nezjištěného dne prodal a takto utržené peníze si v rozporu s dohodnutými podmínkami ponechal pro vlastní potřebu, čímž V. V. způsobil škodu ve výši 53.074,- Kč,
3. dne 18. 9. 2009, 27. 10. 2009 a 12. 11. 2009 odebral na základě vystavených faktur č. 209135, č. 209149 a č. 209156 od společnosti POSEIDON JH, spol. s r.o., přepravní služby v hodnotě 10.653,- Kč, v hodnotě 7.449,- Kč a v hodnotě 4.706,- Kč, ačkoliv věděl, že tyto faktury neuhradí, a tyto pak rovněž v termínu splatnosti neuhradil a společnosti POSEIDON JH, spol. s r.o., způsobil škodu v celkové výši 22.808,-,
4. dne 26. 9. 2009 odebral od podnikatele J. H., na základě faktury ze stejného dne, č. 209426, máčecí vanu v hodnotě 16.898,- Kč s klamavým příslibem, že ji do 27. 10. 2009 zaplatí, ačkoliv již tehdy věděl, že ji nezaplatí, a tuto fakturu pak skutečně nezaplatil, čímž způsobil J. H. škodu ve výši nejméně 16.898,- Kč,
5. dne 29. 9. 2009, 2. 10. 2009 a 7. 10. 2009 a 21. 10. 2009 od podnikatele J. Č., prostřednictvím P. V., odebral 38,24 m3 smrkové kulatiny (na základě faktury č. 10409 vystavené dne 29. 9. 2009), 24,98 m3 smrkové kulatiny (na základě faktury č. 11009 vystavené dne 2. 10. 2009), 53 m3 smrkové kulatiny (na základě faktury č. 12009 vystavené dne 7. 10. 2009) a 77,50 m3 smrkové kulatiny (na základě faktury č. 12409 vystavené dne 21. 10. 2009) v celkové hodnotě 334.990,- Kč, přičemž dohodnutou kupní cenu v rozporu s dohodnutými obchodními podmínkami v určené době nezaplatil a J. Č. způsobil škodu ve výši 334.990,- Kč,
6. dne 13. 10. 2009 a 22. 10. 2009 od L. J., odebral 31,3 m3 a 37,2 m3 smrkové kulatiny v hodnotě 95.900,- Kč s falešným příslibem úhrady a následně dne 13. 11. 2010 a v druhém případě dne 23. 11. 2010 kulatinu po jejím zpracování blíže nezjištěný den prodal a utržené peníze si v rozporu s dohodnutými obchodními podmínkami svévolně ponechal pro vlastní potřebu a L. J. takto způsobil škodu ve výši nejméně 95.900,- Kč.
Za shora uvedený trestný čin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 11. 2010 sp. zn. 2 T 178/2010, byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 11. 2010 sp. zn. 2 T 178/2010 a byla zrušena i veškerá další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozenému V. V., ve výši 53.074,- Kč, společnosti POSEIDON JH, spol. s r.o., nám. E. D., S. n. N., ve výši 22.808,- Kč, poškozenému L. J., ve výši 95.900,- Kč a poškozenému J. Č., ve výši 71.015,- Kč. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození V. B. a E.ON Česká republika, s.r.o., Č. B., F. A. G., s nároky na náhradu škody odkázáni na občanskoprávní řízení.
V další části rozsudku pak byl obviněný J. E. zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro zde popsané skutky označené pod body 1 a 2.
Krajský soud v Českých Budějovicích poté odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku usnesením ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 3 To 637/2011 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednicím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný ve svém dovolání vyjádřil souhlas s tím, že pilu svým způsobem řídil, tzn. přiděloval práci zaměstnancům, vyplácel jim mzdu, pokud byly peníze, jednal s dodavateli apod., avšak téměř vždy za přítomnosti svědka V., který pronájem pily smluvně dohodl a hospodařil s téměř veškerými penězi získanými z provozu pily. Orgány činné v trestním řízení byly ohledně osoby tohoto svědka bezradné, což vyplývá i ze závěrečného návrhu státního zástupce, který v něm uvedl, že obviněný vystupoval v pozici bílého koně. Z jeho jednání však podle dovolatele plyne, že byl „maximálně podílníkem nebo nedbale spravoval cizí majetek“ a „konal pouze po určitou dobu poté, kdy byl nemocen, pilu, materiál na pile a finanční prostředky zcela sám ovládal svědek V.“. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání lze podřadit pouze pod ustanovení §251 nebo §255a tr. zák. účinného do 31. 12. 2009.
Uplatnění druhého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zdůvodňuje tím, že výrok o trestu nemůže obstát, neboť je zjevně vadný výrok o vině.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 3 To 637/2011 podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265 l přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolání obviněného nevyužil svého práva a k věci se věcně nevyjádřil. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř., a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2011 sp. zn. 3 To 637/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí též posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti prvního dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Jediným relevantním právním argumentem v dovolání obviněného bylo jeho tvrzení, že jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku není trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ale lze jej právně kvalifikovat jen jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. nebo trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák.
Ze skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem vyplývá, že obviněný v období od 7. 9. 2009 do 12. 11. 2009 odebral přesně vymezené množství smrkové kulatiny od poškozených J. H., V. V., J. Č. a L. J. (ad dílčí skutky 1, 2, 5, 6), přepravní služby od poškozené společnosti POSEIDON JH, spol. s r.o. (ad dílčí skutek 3) a máčecí vanu (ad dílčí skutek 4), přičemž některé poškozené (např. V. V.) spolu se svým společníkem v podnikání svědkem P. V. výslovně ujišťovali, že zaplatí, pokud ne převodem na účet, tak v hotovosti, jakmile dostanou zaplaceno. Dodanou smrkovou kulatinu obviněný následně prodal a utržené peníze si ponechal pro vlastní potřebu, ačkoliv mu za jejich odběr odběratelé zaplatili vyjma J. Š. v listopadu 2009 částku ve výši 2.365,- Kč (ad skutky 1, 2, 6; u skutku 5 si poškozený Č. poté, co se dozvěděl, že má pila finanční problémy, odvezl některé nezpracované dřevo i hotová dosud neprodaná zpracovaná prkna z pily),resp.obviněný nezaplatil shora uvedené přepravní služby a máčecí vanu, ačkoliv již před jejich odběrem věděl, že je nezaplatí, protože si byl vědom, že je již značně zadlužen, neboť měl nesplacené závazky vůči společnosti ENERGOAQUA, a.s., Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci a ve Strakonicích, Oberbank AG pobočka Česká republika. Proti obviněnému byly vedeny i exekuce, kdy oprávněnou byla VZP ČR a Město Strakonice a pohledávky za obviněným evidovaly i další subjekty.
Nalézací soud uzavřel, že finanční situace obviněného byla dlouhodobě neudržitelná, jeho závazky řádově převyšovaly potencionální výdělky z jeho podnikání a obviněný tak byl prokazatelně v tíživé finanční situaci. Jelikož mu byl odběr zpracovaného dřeva odběrateli zaplacen až na jednu (výše uvedenou) zanedbatelnou výjimku, je zjevné, že tyto peníze obdržel, ale v rozporu se sjednanými splatnými závazky je nepoužil k jejich úhradě žádnému z předmětných dodavatelů a použil je k jiným účelům (tj. i dílem související s provozem pily). Tedy uzavíral závazky s poškozenými, o nichž již v době jejich vzniku věděl vzhledem ke své tíživé finanční situaci, že je nebude schopen uhradit, což se poté potvrdilo, když mělo k platbám dojít, protože v tuto chvíli obviněný získané peníze skutečně na úhradu těchto závazků nepoužil. Soud prvního stupně proto u obviněného zcela správně dovodil přinejmenším nepřímý úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009.
Pokud pak obviněný namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák., je jeho námitka zjevně neopodstatněná, neboť se jedná o nedbalostní trestný čin, kdy se pachatel musí dopustit jednání naplňující znaky tohoto trestného činu z vědomé nedbalosti, což je v posuzovaném případě vyloučeno, pokud je zřejmé, že obviněný se dopustil popsaného jednání minimálně v podobě nepřímého úmyslu.Nejvyšší soud proto při nedostatečném naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu nepovažuje za nutné se dále zabývat naplněním ostatních znaků této skutkové podstaty, protože je zřejmé, že není možné úmyslné jednání obviněného právně kvalifikovat podle ustanovení §255a tr. zák. Obdobně je třeba odmítnout argumentaci obviněného o případném naplnění znaků trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá podle písm. a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo podle písm. b) věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v písmenu a). Taková věc musí být získána trestným činem jiné osoby než podílníka. Proto pachatel, jenž ukryje, na sebe nebo na jiného převede anebo užívá věc tímto trestným činem získanou, se nedopustí trestného činu podílnictví ve vztahu k této věci (srov. R 50/1972, R 5/1993 a R 1/1995). Je zcela zřejmé, že obviněný nemohl naplnit takto vymezený základní znak této skutkové podstaty, jelikož neukrýval a ani na sebe či jiného nepřevedl nebo neužíval věc, která by byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, protože v této trestní věci ani žádná věc získaná trestným činem spáchaným jinou osobou nefigurovala. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný takto formulovanou dovolací námitku nikterak podrobně nevyargumentoval konkrétními skutečnostmi brojícími proti užité právní kvalifikaci, jeví se tato námitka spíše jako tvrzení ryze formální. Ze shora uvedených důvodů ji Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
V podaném dovolání obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že s ohledem na zjevně vadný výrok o vině odsuzujícího rozsudku, nemůže obstát výrok o trestu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněné osobě byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či výměra trestu byla určena mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Je proto zcela zřejmé, že dovolací námitka obviněného opírající se o jeho tvrzení, že výrok o trestu neobstojí s ohledem na zcela vadný výrok o vině, nespadá pod tento dovolací důvod. Obviněný byl podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ohrožen trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let. S ohledem na skutečnost, že se předmětné trestné činnosti dopustil ještě před tím, než byl dne 29. 11. 2010 Okresním soudem v Domažlicích vyhlášen odsuzující rozsudek sp. zn. 2 T 178/2010, kterým ho uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v délce jednoho roku nepodmíněně, byl mu nalézacím soudem v této trestní věci zcela správně uložen souhrnný trest v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. Přitom mu nalézací soud uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, což důsledně odůvodňuje na straně 12 svého rozsudku. Nejvyšší soud proto odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí a konstatuje, že obviněnému v posuzovaném případě nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně a nebyl mu uložen ani takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Výtka obviněného ohledně nesprávně uloženého trestu je proto zjevně neopodstatněná.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c