ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.577.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 577/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2012 dovolání, které podal obviněný J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2011 sp. zn. 4 To 165/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 104/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 4. 2011 sp. zn. 2 T 104/2010 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jehož se dopustil tím, že:
1)
a) dne 3. 11. 2008 v O., okr. N. J., ve svém bytě na ulici 1. m. v přítomnosti nezjištěné ženy představující se jako H. v úmyslu získat majetkový prospěch přesvědčil L. V. pod záminkou, že uvedená potřebuje peníze k rozvodu manželství, aby na pobočce České spořitelny a.s. v N. J. uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 100.000,- Kč pod příslibem, že mu H. peníze vrátí poté, co prodá dům, následně jej společně s H. zavezl do N. J., kde poškozený na pobočce České spořitelny a.s. uzavřel úvěrovou smlouvu ve výši 100.000,- Kč bez sledování účelu použití úvěrových prostředků a bezprostředně poté si z tohoto úvěru v hotovosti vyzvedl částku 99.000,- Kč, kterou poté ve vozidle v přítomnosti obviněného F. předal H., kdy obviněný věděl, že historka o rozvodu H. a prodeji domu je smyšlenka a že on ani H. vylákané peníze poškozenému nevrátí, kdy takto poškozenému L. V. způsobil škodu ve výši 99.000,- Kč,
b) dne 4. 11. 2008 ve F., okr. N. J., v bytě L. V. na ulici P., v úmyslu získat majetkový prospěch L. V. opětovně přemluvil k uzavření dalšího úvěru na částku 100.000,- Kč, což mu zdůvodňoval tím, že původních 99.000,- Kč pro osobu poškozenému představenou pod jménem H. za účelem jejího rozvodu nestačí a je potřeba dalších peněz, opět s tím, že tyto peníze mu budou vráceny poté, co H. prodá dům, následně jej zavezl do N. J., kde poškozený na pobočce České spořitelny a.s. uzavřel úvěrovou smlouvu ve výši 70.000,- Kč bez sledování účelu použití úvěrových prostředků, když vyšší úvěr již poškozenému nebyl poskytnut, bezprostředně poté si v hotovosti vyzvedl celou úvěrovou částku, tj. 70.000,- Kč, kterou poté ve vozidle předal F., kdy obviněný věděl, že historka o rozvodu H. a prodeji domu je smyšlenka a že on ani H. vylákané peníze poškozenému nevrátí, kdy takto poškozenému L. V. způsobil škodu ve výši 70.000,- Kč,
2) dne 4. 11. 2008 v O., okr. N. J., přemluvil pod příslibem finanční provize L. V. o zapůjčení občanského průkazu a rodného listu, se kterými následně na M. n. v prodejně elektroniky provozované podnikatelem Ing. J. Ch. podle osobních údajů L. V. nechal vyhotovit úvěrovou smlouvu se společností ESSOX s.r.o. coby poskytovatelem úvěru, kterou mu následně ve vozidle na něj čekající L. V., aniž by tuto smlouvu četl, jako klient podepsal, následně se obviněný do prodejny vrátil a na základě schválené úvěrové smlouvy, kterou byl L. V. poskytnut úvěr ve výši 43.495,- Kč sloužící k financování koupě televizoru v hodnotě 86.990,- Kč (dle úvěrové smlouvy), ve skutečnosti k financování kláves Yamaha TYROS 3 new Digital, zde složil přímou platbu ve výši 43.495,- Kč, na základě čehož si pro svou potřebu převzal uvedený předmět úvěru – televizor, L. V. vyplatil pouze slíbenou odměnu ve výši 2.000,- Kč, přičemž takto jednal s vědomím, že on sám ani L. V., který nebyl v té době schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost, nebudou závazky plynoucí ze sjednaného úvěru splácet, čímž se ke škodě společnosti ESSOX s.r.o., sídlem v Č. B., S. n., obohatil o 43.495,- Kč,
a zároveň byl uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku pro skutek:
3) dne 15. 2. 2010 okolo 16.00 hod. v N. J., obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na pobočce České spořitelny a.s. v úmyslu získat majetkový prospěch přiměl poškozeného F. Z., aby tento uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 100.000,- Kč bez sledování účelu použití úvěrových prostředků a tuto částku si od něj po sjednání úvěru a převzetí dané částky, jíž mimo budovu ČS a.s. převzal s tím, že tuto použije na zaplacení půjčky 80.000,- Kč, kterou měl poškozený údajně sjednat u Provident Financial s.r.o., o jejímž uzavření poškozeného, který o této půjčce nevěděl, přesvědčoval, a to zaplatit tuto údajnou půjčku měl z důvodu, aby nebyl poškozený vystaven úrokům z prodlení a exekučnímu řízení, přičemž F. Z. měl u Provident Financial s.r.o. sjednanou toliko smlouvu o půjčce na 20.000,- Kč ze dne 11. 2. 2010, na kterou z vylákaných peněz ničím nepřispěl a převzaté peníze si ponechal pro své účely a poškozenému tak způsobil přímou škodu ve výši 100.000,- Kč.
Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 42/2009, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2010, byl obviněný za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 42/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. rovněž stanovena povinnost zaplatit poškozeným L. V., na náhradu škody částku ve výši 169.000,- Kč a F. Z., částku ve výši 100.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 8. 2011 sp. zn. 4 To 165/2011 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2011 sp. zn. 4 To 165/2011 obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (tedy že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně), podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení) a podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný).
První uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud podle §254 odst. 1 poslední věta a §254 odst. 3 tr. ř. nepřihlédl k vadám, které nebyly vytýkány v odvolání, i přesto, že mají vliv na správnost výroků, jež obviněný svým odvoláním napadl. Tyto vady spočívají podle obviněného v tom, že pokud jej soud prvního stupně uznal vinným předmětnými trestnými činy a uložil mu souhrnný trest, měl ve věci jednat a rozhodnout senát a nikoliv samosoudce. Pro tento závěr svědčí i skutečnost, že mu byla uložena povinnost uhradit škodu rozsudky Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 3 T 42/2009 a sp. zn. 2 T 104/2010 v celkové výši 542.346,- Kč.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle dovolatele naplněn, neboť se soud prvního stupně nezabýval rozporem ve výpovědi svědka L. V., který tvrdil, že obviněného viděl dne 4. 11. 2008 odnášet televizor z prodejny elektroniky provozované Ing. Ch. v O. Z faktury č. 08021141 vystavené dodavatelem Lídl Music spol. s r.o. (č. l. 13) vyplývá, že klávesy Yamaha Tyros 3 byly do této prodejny elektroniky dodány až den po objednání a uzavření úvěrové smlouvy, t.j. 5. 11. 2008, takže svědek V. jej nemohl spatřit vynášet jakékoli zboží, když obviněný nemohl být tento den v O. fyzicky přítomen. S touto skutečností se k odvolání obviněného nevypořádal ani soud druhého stupně. Skutek popsaný pod bodem 2 výroku o vině rozsudku nalézacího soudu tak byl nesprávně právně posouzen a neměl být s ohledem na důkazní okolnosti kvalifikován jako trestný čin podvodu, přičemž obviněný měl být v tomto bodu obžaloby zproštěn.
V poslední části svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že soud druhého stupně k odvolání obviněného směřujícího do všech výroků rozsudku nalézacího soudu pochybil, pokud přezkoumal výrok o náhradě škody pouze ve vztahu k poškozeným F. Z. a L. V., a opomněl poškozenou společnost ESSOX s.r.o., se sídlem v Č. B., S. n., čímž mělo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2011 sp. zn. 4 To 165/2011 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila a poukázala na to, že podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolacím důvodem skutečnost, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Náležité obsazení soudu má pro vedení spravedlivého procesu zásadní význam. V předmětné trestní věci rozhodovala samosoudkyně v souladu s podmínkami stanovenými zákonem. Podle §314a odst. 1 tr. ř. koná samosoudce řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Nejpřísnějším ustanovením je v dané věci §209 odst. 3 tr. zákoníku, u něhož tato hranice převýšena není. V ustanovení §314a odst. 2 tr. ř. je sice pro některé případy ukládání souhrnného trestu z uvedeného pravidla stanovena výjimka, avšak jde o výjimku, která se na případ obviněného J. F. nevztahuje. Řízení před samosoudcem nelze konat, pokud má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem. Obviněnému byl uložen souhrnný trest při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 42/2009, přičemž v této věci rozhodoval taktéž samosoudce. Je zřejmé, že k pochybení při obsazení soudu nedošlo, když konkrétní výše škody způsobené sbíhající se trestnou činností ve svém součtu není v daném případě rozhodná.
Výhrady uplatněné v souvislosti s druhým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podle státní zástupkyně považovat za přípustné, neboť směřují výlučně k hodnocení důkazů. Dovolací námitky opřené o tento dovolací důvod musí vždy směřovat k nesprávné aplikaci práva hmotného. K jeho naplnění nedojde, zaměří-li dovolatel svou pozornost na prováděné dokazování a prosazuje-li své právní závěry na podkladě odlišného hodnocení důkazů, neboť všechny tyto otázky jsou procesního charakteru. Z pohledu řízení před dovolacím soudem, který zásadně neplní úlohu třetí instance v trestním řízení, se jedná o otázky vyřešené, jinými slovy dovolací soud bude vždy vycházet ze skutkového stavu, ke kterému dospěly soudy obou stupňů. Jakýkoli zásah do skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v předchozím řízení, by bylo možné výjimečně připustit pouze za striktních podmínek extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Prakticky se může jednat o případy, kdy skutková zjištění nejsou vůbec důkazně podložena, respektive nevyplývají z žádné možné interpretace odůvodnění soudního rozhodnutí ve vazbě na provedené dokazování, případně se mu přímo příčí. O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná. Nalézací soud přesvědčivě zdůvodnil, které skutečnosti vzal za prokázané. Pečlivě hodnotil zejména výpověď svědka L. V., a to nejen ve vazbě na výpovědi dalších svědků Ch. a N., ale také na listinné důkazy včetně připojeného spisového materiálu a zmiňované faktury č. 08021141. Datum dodání kláves Yamaha Tyros 3 nutně nevylučuje odnos elektroniky - televizoru z prodejny v O., nezpochybňuje zásadním způsobem výpověď svědka a již vůbec nepodlamuje logicky podložené závěry soudu o vině obviněného. S námitkami vůči hodnocení důkazů se pak patřičně vypořádal soud odvolací v odůvodnění svého zamítavého usnesení.
K argumentaci obviněného namítající neúplnost výroku o náhradě škody státní zástupkyně uvedla, že je třeba přisvědčit, že nalézací soud rozhodoval o povinnosti zaplatit způsobenou škodu podle §228 odst. 1 tr. ř. pouze vůči poškozenému L. V. v částce 169.000,- Kč a poškozenému F. Z. v částce 100.000,- Kč. Tito poškození se řádně a včas připojili k trestnímu řízení. Co se týče nároku poškozeného L. V., který se k trestnímu řízení připojil s částkou 169.000,- Kč, vycházel soud z částek úvěrů uzavřených u České spořitelny, a. s. Obviněný se podle nalézacího soudu podvodně obohatil na poškozeném L. V. o částku v celkové výši 213.495,- Kč. Za škodu vzniklou tomuto poškozenému považoval také částku 43.495 Kč, tedy úvěr poskytnutý na jeho jméno obchodní společností ESSOX s.r.o., se sídlem v Č. B., S. n. Odvolací soud ve výroku o náhradě škody žádné pochybení neshledal. Aniž by bylo nutné se zabývat otázkou případného včasného a řádného připojení poškozené obchodní společnosti ESSOX s.r.o., je třeba jako nepřípustný odmítnout požadavek obviněného, aby došlo v důsledku dovolacího řízení iniciovaného jím samotným ke změně rozhodnutí doplněním povinnosti k náhradě škody, tedy v jeho neprospěch.
Státní zástupkyně proto s ohledem na neopodstatněnost podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň souhlasila s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ ve smyslu §265r odst. 1 písm. c), že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2011 sp. zn. 4 To 165/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí též posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti prvního dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod namítl, že s ohledem na celkovou škodu ve výši 542.346,- Kč a uložení souhrnného trestu byl soud prvního stupně nesprávně obsazen, rozhodla-li ve věci samosoudkyně a nikoliv senát, a odvolací soud pochybil, pokud tuto skutečnost podle §254 odst. 1 poslední věta a §254 odst. 3 tr. ř. nepřezkoumal, i když nebyla vytýkána v odvolání obviněného.
Okresní soud jako soud prvního stupně v souladu s §35 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích”) rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem. V souladu s ustanovením §314a odst. 1 tr. ř. koná samosoudce řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, což se však podle odstavce 2 téhož ustanovení neuplatní v případě, má-li být uložen souhrnný nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
V této trestní věci rozhodovala samosoudkyně Okresního soudu v Novém Jičíně, přičemž obviněnému za stíhané skutky popsané pod body 1/a, b a 2 odsuzujícího rozsudku hrozilo uložení trestu odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až třech let podle §250 odst. 2 tr. zák. a za skutek popsaný pod bodem 3 téhož rozsudku trest odnětí svobody od jednoho roku do pěti let podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. Došlo tedy k naplnění podmínek rozhodování věci samosoudcem stanovených shora citovaným ustanovením §314a odst. 1 tr. ř., neboť horní hranice nejpřísnější trestní sazby podle §209 odst. 3 tr. zákoníku nepřesáhla dobu pěti let. Zároveň byla vyloučena aplikace odstavce 2 téhož ustanovení, jelikož obviněnému byl sice ukládán souhrnný trest odnětí svobody, avšak o dřívějším nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců uloženým rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 3 T 42/2009, jenž byl rozsudkem nalézacího soudu v přezkoumávané trestní věci zrušen, rozhodl rovněž samosoudce. Dále je třeba uvést, že v konkrétním případě výsledná výše škody, způsobená celkově sbíhajícími se trestnými činy, neměla na posouzení, zda o nich má jednat a rozhodnout samosoudce či senát, žádný vliv. Uvedená argumentace dovolatele je proto zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný sice dovolání označil jako podané mj. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výlučně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, protože neodstranily rozpory vyplývající z výpovědi poškozeného L. V. a z faktury č. 8021141. Lze tedy konstatovat, že obviněný v dovolání uplatnil pouze výhrady k hodnocení provedených důkazů učiněných soudy nižších stupňů a pokusil se o jejich vlastní hodnocení. Z charakteru jeho námitek je tak evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho dovozuje údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud se jimi ani není oprávněn zabývat.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Neúplným výrokem je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně uvedení příslušného zákonného ustanovení, avšak není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání. Praha : C. H. Beck, s 2097).
Obviněný pod tento dovolací důvod podřadil svou argumentaci ohledně nesprávného přezkoumání výroku o náhradě škody odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, pokud obviněnému současně nebyla uložena povinnost zaplatit náhradu škody i poškozené společnosti ESSOX s.r.o.
Podle skutkových zjištěních soudu prvního stupně se obviněný obohatil ke škodě společnosti ESSOX s.r.o. o částku ve výši 43.495,- Kč tím, že podvodným způsobem s využitím osobních údajů L. V. s touto společností nechal vyhotovit smlouvu o úvěru za účelem financování televizoru, přičemž tento úvěr byl poskytnut a obviněný si byl současně vědom a zároveň srozuměn s tím, že on ani L. V. nebudou závazky plynoucí z úvěrové smlouvy plnit. Je skutečností, že nalézací soud ve výroku o náhradě škody odsuzujícího rozsudku rozhodl o povinnosti obviněného uhradit škodu jen poškozeným L. V. a F. Z. Zda tak měl učinit i ve prospěch poškozené společnosti ESSOX s.r.o., není ale dovolací soud oprávněn přezkoumávat. V posuzovaném případě se jedná o námitku dovolatele směřující v jeho neprospěch, kterou tudíž není možné v rámci projednání tohoto mimořádného opravného prostředku připustit. Obviněný je osobou oprávněnou podat dovolání výlučně ve svůj prospěch. V jeho neprospěch tak může učinit pouze nejvyšší státní zástupce ( §265d odst. 1 tr. ř.), což se nestalo. S ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu (reformationis in peius) nelze výrok o náhradě škody k tíži obviněného jakkoli změnit, byť by to bylo důvodné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť obviněný se svým pojetím dovolání co do důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ocitl mimo rámec deklarovaných dovolacích důvodů, a pokud jde o námitky uplatněné a spadající pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a k) tr. ř., tyto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c