ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.595.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 595/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2012 o dovolání, které podal obviněný L. A. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2011 sp. zn. 4 To 208/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 22/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. A. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný L. A. byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 3 T 22/2011 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 6. 10. 2010 kolem 18.15 hodin v O. – K. na O. ulici poblíž autobusové zastávky při areálu parkhotelu O. přiblížil se nepozorovaně zezadu k P. H., který opřený o francouzské hole právě telefonoval, vytrhl mu z ruky mobilní telefon zn. Nokia 2700 v hodnotě nejméně 1.000,- Kč, načež poškozeného udeřil do obličeje a s jeho mobilním telefonem z místa odjel na jízdním kole. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného a dále obviněný. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 6. 10. 2011 ve veřejném zasedání rozsudkem sp. zn. 4 To 208/2011 tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl, přičemž obviněnému uložil podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. K jeho výkonu jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu a předchozímu rozsudku okresního soudu podal obviněný prostřednicím svého obhájce dovolání, které směřuje proti výrokům o vině i trestu. Své dovolání pak opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřuje v tom, že skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá provedeným důkazům a nebylo tudíž možné jej právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Opavě, byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Následným podáním ze dne 4. 5. 2012 obviněný dovolání doplnil s tím, že setrvává na své obhajobě, kterou uplatnil v průběhu předchozího řízení. Není tedy pravdou, že poškozenému P. H. vytrhl mobilní telefon z ruky, ani jej následně neudeřil do obličeje. Poškozený mu mobilní telefon svěřil za účelem, abych mu vytočil jím požadované číslo, on to však neučinil, telefon schoval do kapsy a z místa odjel na jízdním kole. Odsuzující výrok o vině opřely oba soudy pouze o výpověď poškozeného P. H., který však vypovídal při každém svém výslechu rozdílně, navíc obsah jeho výpovědí nekorespondoval s ostatními důkazy, konkrétně se svědeckou výpovědí A. K. (podle svědka K. obviněný po celou dobu na jízdním kole seděl, podle pošk. H. stál vedle jízdního kola) a svědeckou výpovědí R. O. (podle svědka O. mu poškozený sdělil, že jej někdo praštil, podle pošk. H. neříkal „saniťákům“, jak se událost odehrála). S ohledem na uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k trestní minulosti poškozeného P. H. nebylo možné považovat jeho svědeckou výpověď za věrohodnou. Jeho verze průběhu skutkového děje nebyla žádnými jinými důkazy potvrzena. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou podle názoru dovolatele v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Má proto zato, že ze strany tohoto soudu mělo být důsledně postupováno podle zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“ (§2 odst. 2 a odst. 5 tr. ř.) a věc postoupena Magistrátu města Opavy jako podezření z přestupku proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, neboť hodnota mobilního telefonu, který si ponechal, nedosáhla částky 5.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že takto postupováno nebylo a náprava v tomto směru nebyla sjednána ani soudem odvolacím, dopustil se odvolací soud stejného porušení zákona jako soud prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolání obviněného nevyužil svého práva a věcně se k němu nevyjádřil. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2011 sp. zn. 4 To 208/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný sice dovolání označil jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav a nedostatečně se nevypořádaly s obhajobou obviněného. Dokumentovat to lze např. na tom, že dovolatel nadále popírá, že by se dopustil jednání, jak je popsáno ve výroku odsuzujícího rozsudku okresního soudu. Nesouhlasí ani s hodnocením provedených důkazů, když poukazuje na některé rozpory ve svědeckých výpovědích a v konečném důsledku na nevěrohodnost poškozeného. Domáhá se aplikace zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a postoupení věci do přestupkového řízení.
Lze konstatovat, že výhrady dovolatele se soustředily jen proti správnosti zjištění, že se skutečně dopustil vytýkané trestné činnosti a na polemiku s provedenými důkazy. Skutkovou námitkou obviněného je bezesporu i jeho tvrzení, že nebyla naplněna objektivní stránka stíhaného přečinu, neboť argumentuje tím, že skutek se odehrál jinak, než je uvedeno v rozsudku. Je proto třeba uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svou verzi průběhu skutkového děje, když ve skutečnosti v dovolání neuplatnil námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí soudů nižších stupňů fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku nedostatečně provedeného dokazování, resp. hodnocení důkazů v předchozím řízení. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu skutkové a procesní a tudíž nikoli relevantní, takže dovolací soud není ani oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba dodat, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný zásadní rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z obsahu spisu je zřejmé, že oba soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k žádným výtkám na jejich adresu. Rozhodně zde nejsou přítomny takové okolnosti, které by mohly opodstatnit průlom do zásady, že dovolací soud nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Naopak je třeba zmínit, že již soud prvního stupně rozhodl pokud jde o výrok o vině ve prospěch obviněného, když jeho jednání oproti podané obžalobě právně kvalifikoval pouze jako přečin krádeže, a nikoli jako zločin loupeže, s čímž se, navzdory odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného, ztotožnil i odvolací soud.
Opakovaně je tedy třeba zdůraznit, že se nejedná o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 19. červvna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c