ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.627.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 627/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2012 o dovolání obviněného A. Z. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 67 To 7/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 60/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 2 T 60/2011 uznal vinným obviněného A. Z. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.), jehož se dopustil tím, že dne 3. 11. 2008 v P., ul. N. P., v pobočce Komerční banky, a. s., jako jednatel společnosti Uniglobal Research, s. r. o., se sídlem P., N. při žádosti o poskytnutí úvěru na částku 950.000,- Kč pro společnost Uniglobal Research, s. r. o., podepsal čestné prohlášení, že společnost Uniglobal Research, s. r. o., má zaplacené zdravotní a sociální pojištění a nemá ani domluven splátkový kalendář na úhradu závazků sociálního či zdravotního pojištění po lhůtě splatnosti, ačkoliv jako jednatel předmětné společnosti si byl vědom toho, že společnost Uniglobal Research, s. r. o., platby zdravotního a sociálního pojištění řádně neodvádí, neboť k uvedenému datu byl Pražskou správou sociálního zabezpečení evidován nedoplatek u společnosti Uniglobal Research, s. r. o., na sociálním pojištění ve výši částky 2.146.050,- Kč, přičemž na část dluhu měla společnost uzavřený splátkový kalendář a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, a. s., Krajská pobočka pro hl. m. Praha, byl evidován nedoplatek u společnosti Uniglobal Research, s. r. o., na neodvedeném zdravotním pojištění ve výši 749.633,- Kč, přičemž na základě tohoto smyšleného údaje uzavřel dne 4. 11. 2008 na téže pobočce Komerční banky, a. s., obviněný coby jednatel společnosti Uniglobal Research, s. r. o., Smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 950.000,- Kč, který byl posléze v plné výši vyčerpán, přičemž následně si společnost Uniglobal Research, s. r. o., podmínky smlouvy žádným způsobem neplnila, čímž svým jednáním způsobil poškozené Komerční bance, a. s., se sídlem P., N. P., škodu ve výši 950.000,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Komerční bance, a. s. náhradu škody ve výši 984.114,- Kč.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání dne 26. 1. 2012 tak, že rozsudkem sp. zn. 67 To 7/2012 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám pak podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že se při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně obviněný odsuzuje podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Výkon tohoto trestu byl obviněnému podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Tento rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 67 To 7/2012 byl napaden dovoláním obviněného A. Z. Své dovolání opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétně pak uvedl, že z rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, jak se vypořádal s obhajobou, zejména s rozpory ve výpovědi svědkyně K. Svědkyně v přípravném řízení vypověděla, že obviněný žádost obdržel u ní na pobočce, měl dostatek času veškeré dokumenty si prostudovat, poté vyplnil čestné prohlášení. Na dotaz policejního orgánu proč je tedy datum vyplněno jinou propiskou než je podpis obviněného, změnila svou výpověď s tím, že poznává, že se jedná o její písmo. Na dotaz proč jsou položky, které podle ní zaškrtával obviněný zaškrtnuty jinou propiskou zareagovala tak, že si již situaci nevybavuje. V přípravném řízení svědkyně vypověděla, že na dluhy vůči státu se obviněného ptala před uzavřením smlouvy, při hlavním líčení vypověděla, že si nevybavuje, že by s obviněným jednala o bezdlužnosti a o konkrétních podmínkách smlouvy. Pokud byla dotazována, proč v předvečer podpisu smlouvy, tj. dne 3. 11. 2008, psala obviněnému e-mail, že navrhuje termín schůzky k podpisu smlouvy o poskytnutém úvěru, odpověděla, že se asi špatně vyjádřila a měla napsat o poskytovaném úvěru.
Obviněný je toho názoru, že rozsudek odvolacího soudu je v podstatě nepřezkoumatelný. Odvolací soud se jeho odvoláním nezabýval a pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud sice odvolací řízení konal, avšak bez věcného přezkoumání odvolání obviněného. Obviněný je přesvědčen, že odvolání podal důvodně, protože nalézací soud důkazy pro řádné objasnění věci nesprávně hodnotil. Odvolací soud tedy nepostupoval v souladu s ustanovením §125 tr. ř.
Obviněnému není zřejmé jakými právními úvahami se odvolací soud řídil, když uvedl, že nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 1748/08 na daný případ zjevně nedopadá. Naopak, obviněný má zato, že obecné soudy nevzaly v úvahu všechny okolnosti pokud jde o nesprávný postup pracovníků poškozené Komerční banky a možný omyl na straně obviněného, který je toho názoru, že pokud jde o význam požadovaných údajů, byl mu tento zamlčen, resp. nebyl s ním vůbec seznámen. Obecné soudy tak postupovaly přímo v rozporu s citovaným nálezem.
Obviněný je dále toho názoru, že soud nalézací nepostupoval v souladu s ustanovením §207 a §92 tr. ř., jelikož při hlavním líčení mu nebyla umožněna souvislá a podrobná výpověď k vylíčení skutečností, které jsou předmětem jeho obvinění, nebyl mu poskytnut dostatečný prostor k výpovědi o skutečnostech, které považuje za důležité z hlediska své obhajoby. Obviněný chtěl soudu prvního stupně nabídnout listinné důkazy, e-maily, ze kterých vyplývá, že dne 3. 11. 2008, tak jak je mu kladeno za vinu, v bance nebyl, tohoto dne žádost o poskytnutí úvěru, smlouvu ani čestné prohlášení nepodepisoval a tohoto dne t.j. dne 3. 11. 2008 veškeré listiny, bez konzultace s obviněným, sama vyplnila svědkyně, pracovnice banky p. K. K podpisu uvedených dokumentů byl obviněný pozván až na následující den, tj. 4. 11. 2008, kdy tato pracovnice při podpisu žádosti o poskytnutí úvěru, podpisu smlouvy a čestného prohlášení přítomna ani nebyla a sama vypověděla, že podpisu se účastnila její kolegyně.
Výpověď obviněného byla opakovaně rušena nevhodnými poznámkami předsedkyně senátu, během jeho výslechu soud nezachoval potřebnou míru slušnosti a zdvořilosti, a tedy nebyla šetřena jeho osobnost, což lze ověřit ze zvukového záznamu hlavního líčení a tedy v konečném důsledku mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces.
Dovolatel má zato, že uvedená pochybení soudů nalézacího i odvolacího odpovídají vadám předpokládaným v dovolacím důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze skutkových zjištění nevyplývá, že by dovolatel trestný čin, který mu je kladen za vinu spáchal. Okolnosti skutkové povahy – podpisu dokumentu „Čestné prohlášení“ – nebyly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. U obviněného nešlo o úmyslné jednání, ale o nedbalost, tak jak tvrdí od počátku.
S ohledem na tyto skutečnosti, obsah zajištěných důkazů, zásadu in dubio pro reo a práva obviněného na spravedlivý proces dovolatel navrhl Nejvyššímu soudu, aby přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 7/2012 ze dne 26. 1. 2012 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 60/2011 ze dne 6. 12. 2011 a aby tento rozsudek zrušil a současně zrušil i řízení předcházející a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném podání sdělila, že se k dovolání obviněného věcně vyjadřovat nebude. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného proti cit. rozsudku Městského soudu v Praze je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájkyně obviněného, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a u orgánu určeného týmž zákonným ustanovením.
Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud je též povinen posoudit, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Zabýval se proto otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti této právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný A. Z. sice označil své dovolání jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl soudy učiněná skutková zjištění a domáhá se jejich změny. Vůči rozhodnutí odvolacího soudu namítá jeho údajnou nepřezkoumatelnost a taktéž nesprávnost procesního postupu, když tento soud potvrdil správnost provedeného dokazování a skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem. Taktéž zpochybňuje úplnost provedeného dokazování včetně výsledku učiněného hodnocení důkazů. Z toho pak vyvozuje neprokázání úmyslné formy zavinění, jelikož v jeho případě se jednalo o nedbalost.
Zde je třeba zmínit, že takovéto výhrady obviněný vznášel již v průběhu předchozího řízení v rámci uplatněné obhajoby, na což ale ve svém rozhodnutí patřičně reagoval jak nalézací soud, tak soud druhého stupně. Tvrzení obviněného objevující se i v podaném dovolání, že se jednání nedopustil úmyslně, nýbrž z nedbalosti, protože si řádně nepřečetl co podepisuje, může vzbuzovat dojem, že se jedná o námitku hmotně právní povahy, ale není tomu tak. Ve skutečnosti jde o námitku skutkovou, jelikož z popisu skutku, jak jej vyjádřil ve výroku svého rozsudku obvodní soud, je zcela jednoznačně patrné, že obviněný v rámci sjednávání úvěrové smlouvy podepsal vědomě čestné prohlášení o tom, že obchodní společnost za níž jednal nemá závazky (dluhy) vůči jiným subjektům. Tato informace však v kritické době neodpovídala skutečnosti, čehož si obviněný byl taktéž vědom a zároveň byla spoluurčující pro poskytnutí úvěru bankou. Veškeré podstatné skutkové okolnosti jsou dostatečně přesvědčivě popsány v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a vyplývá z nich, že obviněný se jednání dopustil minimálně v nepřímém úmyslu [ §4 písm. b) tr. zák.]. Obviněný tak prokazatelně při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a v důsledku takového jednání došlo ke způsobení značné škody, čímž spáchal trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud nemá důvod jakkoli přehodnocovat závěry učiněné předchozími soudy a to jenom proto, že s nimi obviněný nesouhlasí. Spravedlivost provedeného procesu, kterou obviněný v dovolání taktéž zpochybňuje, nespočívá v tom, že soud ve věci rozhodne vždy ve prospěch obviněného. Ta je dána tím, že obviněnému jsou především zachována procesní práva včetně práva na obhajobu, což se v daném případě stalo. Soudy pak rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů ( §2 odst. 5, 6 tr. ř.) způsobem, který byl dostatečně pregnantně vyjádřen v jejich rozhodnutí.
Lze tak konstatovat, že výhrady dovolatele se soustředily jen proti správnosti zjištění, že se skutečně dopustil vytýkané trestné činnosti a na polemiku s provedenými důkazy. Je proto třeba uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svou verzi průběhu skutkového děje, když ve skutečnosti v dovolání neuplatnil námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu skutkové a procesní a tudíž nikoli relevantní, takže dovolací soud k nim nebyl oprávněn věcně přihlížet.
V daném případě se každopádně nejedná o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c