ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.662.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 662/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. července 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012 sp. zn. 9 To 28/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 32 T 64/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 32 T 64/2011 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 23. 3. 2010 v 8.00 hodin odcizil z přepravního vozidla firmy A. P., se sídlem H., K., obchodní balík, jehož příjemce byla firma O. K., se sídlem H., D., tak, že tuto zásilku z auta vyjmul na parkovišti před obchodním domem Lidl v Ř., ulice Č., okres P. – v. a předal ji M. V., který zásilku následně doručil do sídla firmy O. K. téhož dne v odpoledních hodinách a vyinkasoval za dodání balíku částku ve výši 12.768,- Kč, tímto jednáním způsobil P. A., se sídlem H., K. škodu odcizením ve výši 12.768,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. K jeho výkonu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Obviněnému byl též podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce hmotně odpovídajícího pracovníka na dobu 3 roků.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen trestní příkaz Okresního soudu Praha – východ čj. 1 T 75/2010 – 118 ze dne 26. 8. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále pak bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Praze, jenž usnesením ze dne 1. 2. 2012 sp. zn. 9 To 28/2012 rozhodl podle §256 tr. ř. tak, že podané odvolání zamítl.
Toto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012 sp. zn. 9 To 28/2012 napadl obviněný dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétně dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v napadeném usnesení odvolací soud dostatečně neobjasnil důvody, pro které usoudil, že lze přisvědčit závěrům soudu prvního stupně. Z usnesení odvolacího soudu lze vysledovat, že tento dovozuje správnost rozsudku soudu prvního stupně toliko z výpovědní nekonzistence svědka V., neboť jinak se dále nezaobírá otázkami, které obhajoba předestřela v odvolání ze dne 2. 12. 2011. Odvolací soud se namísto toho plně spokojil s konstatováním, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jeho skutkovým závěrům tak nelze vytknout žádnou nelogičnost, ani nesprávnost.
Z tvrzení svědků ovšem stále vyplývají logické spory, které odvolací soud zcela upozadil ve světle svědecké výpovědi V., který v průběhu dokazování v hlavním líčení před soudem náhle změnil svou svědeckou výpověď v neprospěch obviněného J. M. Za předpokladu, že 1) obviněný dne 23. 3. 2010 nebyl přítomen nakládky balíků, a tudíž je neznal, 2) nemanipuloval s „balíky za peníze“, tj. s těmi balíky, za jejichž dodání odběratel platil dodavateli peníze v hotovosti, 3) svědek B. zamykal vozidlo, když se od něj vzdaloval, 5) svědek B. se po dobu, kdy byl ve společnosti obviněného, vzdálil od vozidla na 10 minut, a 6) ve vozidle bylo několik desítek balíků, tudíž obviněný J. M. rozhodně nemohl tušit, kde jaký balík hledat, jak se mohl obviněný dostat k předmětnému balíku a získat jej tak do své dispozice? 7) Nadto, odcizený balík měl svědek V. přijmout od obviněného z přední části vozidla, kde tento již měl mít „balík připravený v ruce“, což znamená, že měl čekat na příjezd V. (to vše, dlužno dodat, v rámci 10 minut, během kterých se B. mohl kdykoliv vrátit.)
S výše uvedenými skutečnostmi se podle dovolatele odvolací soud nijak nezabýval, namísto čehož toliko posvětil postup soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a na zásadu volného hodnocení důkazů. Takový postup je podle jeho přesvědčení třeba považovat za nedostatečný, neboť usnesení odvolacího soudu se prakticky stává nepřezkoumatelným. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012 sp. zn. 9 To 28/2012 a s odkazem na ustanovení §265 l odst. 1, odst. 3 přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k věci nevyužil a prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil, že se k dovolání obviněného vyjadřovat nebude. Současně byl vysloven souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012 sp. zn. 9 To 28/2012 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí současně posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou obsahové správnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí však dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když nesprávně hodnotily provedené důkazy a neodstranily mezi nimi vzniklé rozpory. Výhrady obviněného se tedy soustředily jen proti správnosti zjištění, že se obviněný skutečně dopustil vytýkané trestné činnosti. Konkrétně obviněný napadá závěr soudů zejména v tom, zda byl kritického dne přítomen nakládání balíků a manipulace s nimi. Zda měl vůbec vědomost a možnost konkrétní balík získat do své dispozice atd.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svoji verzi průběhu skutkového děje, když ve skutečnosti v něm neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem. Z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z obsahu spisu je zároveň zřejmé, že se soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Lze tak uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
D ovolací námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným J. M., nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod uvedený dovolací důvod a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c