ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.701.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 701/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 11 To 600/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 57/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozhodl dne 26. 10. 2011 usnesením sp. zn. 2 T 57/2011, v trestní věci obviněného J. J. , tak, že podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil řediteli Věznice Příbram k projednání skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek. Podle skutkových okolností obviněný J. J. v přesně nezjištěné době měsíce prosince 2010 na oddělení ..... Věznice Příbram – Bytíz, kde vykonával trest, ačkoli si byl vědom, že porušuje regulovaný a kontrolovaný režim daný ustanovením §28 odst. 1, 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, užil opakovaně psychotropní látku ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 167/1998 Sb.) tak, že v době přede dnem 22. 12. 2010 si aplikoval látku pervitin obsahující metamfetamin, která je zařazena do seznamu 2, přílohy č. 5 Úmluvy o psychotropních látkách zákona č. 167/1998 Sb., a dále v nezjištěných preparátech látky buprenorfin, clonazepam a metabolit benzodiazepinového derivátu, rovněž zařazených do příloh citovaného zákona, a to přesto, že byl dne 6. 10. 2010 potrestán kázeňským trestem spočívajícím v celodenním umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů za to, že dne 21. 9. 2010 byla v jeho moči objevena psychotropní látka, již nedovoleně užil.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Příbrami podala proti uvedenému usnesení stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 11 To 600/2011 tak, že ji zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. J. Opřel jej o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l alinea druhá, tj. bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., tj. bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s právním posouzením skutku soudy nižších stupňů, vyslovil přesvědčení, že s ohledem na recidivu u obviněného je nutné jej postihnout již prostředky trestního práva, a nepostačuje případné kázeňské potrestání. Vytkl soudům, že přecenily význam vnějších projevů u obviněného po požití návykové látky, když na něm nebyly viditelné známky vlivu drogy. Zdůraznil přitom poměrně krátký časový interval mezi první odhalenou aplikací zakázaných látek u obviněného, k níž došlo 21. září 2010, a opakovaným porušením zákazu konzumace návykové látky dne 22. 12. 2010. Dále nejvyšší státní zástupce připomněl účel trestu, který obviněný svým opakovaným porušením zákazu stanoveném v §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, porušil. Škodlivost požívání návykových látek ve věznicích je vysoká, je rovněž signálem o protiprávním jednání dalších osob, které vnášejí a distribuují drogy ve věznicích. V rámci prosazení právního názoru o nutnosti použití trestní represe na případ obviněného nejvyšší státní zástupce odkázal na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byly řešeny podobné případy. Srovnání provedl k věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 20/2010, ve které se jednalo rovněž o opakované požití návykové látky obviněným, za něž byl již kázeňsky potrestán. Tato trestní věc byla posuzována ještě za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, byla tudíž hodnocena společenská nebezpečnost činu, jejíž stupeň shledal Nejvyšší soud dostatečný pro splnění materiální podmínky trestnosti. Nejvyšší státní zástupce dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1300/2007, v němž byl proveden stručný výklad podmínek pro naplnění znaku „závažné jednání“, jež zákon vyžaduje pro závěr o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona, v současnosti pak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce se domníval, že právě případ obviněného J. J. odpovídá charakteru takového závažného jednání, jak je popsáno v citovaném usnesení senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu, a bylo natolik intenzivní a společensky škodlivé, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. V závěru svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 11 To 600/2011, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 57/2011, včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Příbrami k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání v této trestní věci je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., podané oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkami dovolání a rozhodnutí soudů nižších stupňů, které neposoudily zjištěný skutek podle trestního zákoníku, nýbrž je postoupily k projednání řediteli věznice, v níž obviněný vykonával trest odnětí svobody, považuje za správné.
Hlavním argumentem, v podstatě jediným ve vztahu ke konkrétnímu jednání obviněného, o který nejvyšší státní zástupce opíral svůj názor o nutnosti použít norem trestního práva k postihu obviněného J. J., bylo jeho opakované zneužití návykové látky ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný byl již v říjnu postižen za nedovolené užití drogy, opětovně byly v prosinci téhož roku v jeho krvi odhaleny zakázané látky, které musel požít, a to v nezjištěném množství. Recidiva obviněného je skutečností, která svědčí o jeho nedostatečné schopnosti zříci se užívání návykových látek, pokud mu jsou nabídnuty, avšak v jeho případě je nutné mít na zřeteli, že se evidentně jedná o osobu dlouhodobě zneužívající omamné a psychotropní látky (od 15ti let), u níž lze předpokládat určité selhání v situaci, kterou přináší omezení osobní svobody spojené s obtížnou možností obstarání drogy. Jak vyplývá ze zprávy psychiatrické ambulance přijímací Věznice Pankrác, obviněný se pokoušel zbavit své drogové závislosti opakovanými pobyty v léčebnách a následně v komunitách, dokonce rok abstinoval, ale poté se opět vrátil ke zneužívání návykových látek. Ve Věznici Příbram, kde vykonával trest v rozhodné době, byl nejprve zařazen do metadonové léčby, avšak byl vyřazen z důvodu selhání v září 2010, za což byl také kázeňsky potrestán. Obviněnému tak v průběhu výkonu trestu nebyla již poskytnuta další šance zbavit se dlouholetého a jistě silného návyku (od 18 let zneužíval heroin!), a on ve dvou případech neodolal nabídce užít drogu. Jak sám, vcelku věrohodně vypověděl, stalo se tak příležitostně a v důsledku abstinenčních příznaků.
Jak vyplývá z provedeného dokazování, které soud prvního stupně doplnil na pokyn odvolacího soudu poté, co svým prvním rozsudkem obviněného odsoudil za stíhaný přečin, v době, kdy měl mít obviněný v krvi zakázané látky, probíhala jeho eskorta a přítomní zaměstnanci věznice, pokud byli vyslechnuti, nezpozorovali na jeho chování nic neobvyklého. K odběru krve byl vybrán náhodně, lze předpokládat, že se tak stalo na pokyn speciálního pedagoga, který výběr odsouzených provádí, a je osobou, která má přehled o odsouzených zneužívajících omamné látky. Přestože nejvyšší státní zástupce nepřikládal těmto zjištěním takovou roli, jako soudy, Nejvyšší soud má rovněž za to, že právě chování obviněného nenasvědčuje tomu, že by jeho cílem bylo zmaření účelu trestu, jak vyžaduje skutková podstata přečinu podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Ani dovolatel se blíže nevyjádřil ke konkrétním okolnostem v dané trestní věci, z nichž by bylo možné jednoznačně dovodit, že motivem obviněného při aplikaci návykové látky bylo právě zmařit účel trestu. Již s ohledem na uvedenou charakteristiku osoby obviněného a jeho vztah k drogám je naopak zřejmé, že jednal se záměrem zbavit se svých zdravotních potíží vyplývajících z abstinence, a jeho jednání primárně nesměřovalo k porušení předpisů výkonu trestu odnětí svobody.
Na druhé straně nelze samozřejmě rezignovat na nutnost požadovat od odsouzených náležitý respekt k pravidlům, která regulují způsob vykonávání nepodmíněných trestů odnětí svobody. Současně je však třeba zvažovat i výchovný účel, který má trest spojený s omezením osobní svobody plnit, a vždy je nutné zkoumat individuální dopad jednotlivého výchovného opatření, které je proti odsouzenému užito. Obviněný byl vyřazením z metadonové léčby odkázán na sílu své vlastní osobnosti a vůle, čímž se stal i snadnějším objektem pro osoby, které podle Nejvyššího soudu daleko závažněji narušují zákonná pravidla, tj. těch, kdo omamné a psychotropní látky do objektů věznic pronáší a zde distribuují, jak nakonec již soudní judikatura připustila (srov. č. 12/1979 Sb. rozh. tr.). Navíc se nejedná o odsouzeného, který by po dobu výkonu trestu projevoval výrazně negativní přístup k plnění svých povinností, přestože není pracovně zařazen, využívá možnosti zapojit se do prací ve věznici, není sice natolik aktivní, aby mohl být kázeňsky odměňován, na druhé straně v dovolání zmíněný poslední přestupek se týkal nedovolené kombinace civilního a ústavního oblečení. Jeho provinění bylo tedy spíše formální povahy a nelze je hodnotit jako výrazně škodlivé a narušující režim výkonu trestu.
Pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je třeba, aby pachatel mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu. Nejvyšší státní zástupce dovodil takovou závažnost u obviněného prakticky pouze z opakování nedovolené aplikace návykové látky. Jak sám v dovolání připomněl, soudní praxe vykládá tento znak skutkové podstaty jako jednání srovnatelné s ostatními případy trestného činu maření výkonu rozhodnutí a vykázání a současně podstatně závažnější než kázeňský přestupek. Závažnost jednání je tak třeba vždy posuzovat podle více hledisek, nepostačuje pouhé opakování, které ještě nedosahuje pojmu soustavnosti, ale hodnotí se rozsah, intenzita a okolnosti, za nichž došlo k porušení pravidel výkonu trestu. Vždy je však nutné zjišťovat do jaké míry protiprávní jednání obviněného ovlivnilo dosažení účelu trestu.
Právě uvedený komplex všech skutečností, které mají význam pro posouzení kvality činu, zda je nutné vůči jeho pachateli užít trestního zákona, nebo zda ještě postačí postih podle jiného zákonného předpisu, vedl Nejvyšší soud v případě obviněného J. J. k odmítnutí dovolání podaného v jeho neprospěch. Pokud nejvyšší státní zástupce poukazoval na citovaná usnesení Nejvyššího soudu, v nichž rozhodovaly senáty 5 Tdo a 6 Tdo, v podstatě se od jejich smyslu soudy v dané věci rozhodující zásadně neodchýlily. V obou případech se jednalo o jednorázové užití návykové látky obviněným, které však nebylo jediným důvodem pro nepoužití trestní represe, ale právě dovolací soud zdůrazňoval nutnost vyšší intenzity narušení výkonu trestu způsobilé zmařit účel vykonávaného trestu. Nelze tak hodnotit předchozí postih obviněného za shodné jednání jako dostatečný důvod pro odmítnutí možnosti vyřešit věc kázeňsky, pokud k samotnému opakování činu nepřistoupí i další okolnosti, jež by svědčily o výrazném zásahu do naplňování účelu trestu, kterým není jen ochrana společnosti před pachateli trestných činů, ale i snaha o změnu v jeho dalším chování tak, aby se nedopouštěl další trestné činnosti. V trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 20/2010, byla předmětem projednávání stížnost pro porušení zákona podaná ve prospěch obviněného, jenž užil návykové látky opakovaně, ačkoli byl za stejný čin kázeňsky postižen a soudy jej posoudily jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009. Nejvyšší soud se ztotožnil se soudy nižších stupňů, a odmítl podanou stížnost pro porušení zákona s tím, že trestní postih byl namístě, přičemž vycházel ze zjištění, že u obviněného nešlo o jednorázovou aplikaci a že zneužíval více druhů návykových látek. Nejde tudíž o zcela srovnatelný případ s věcí vedenou proti obviněnému J. J., stejně jako ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 977/2011, v níž šlo o neoprávněné držení a užívání mobilních telefonů ve věznici.
Soudy tedy správně vyhodnotily skutková zjištění ve vztahu ke znakům skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a neshledaly je naplněnými v takové intenzitě, aby nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jak předpokládá ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl zjištěný skutek správně právně posouzen a byly splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu, nemohly být naplněny dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze o zamítnutí řádného opravného prostředku tudíž bylo vydáno v souladu se zákonem a není zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) ve druhé alternativě. Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. J. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Mohl tak rozhodnout v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová