ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1411.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1411/2011-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2012 o dovolání, které podal obviněný M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 4 To 233/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 12/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 3 T 12/2008, byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „společně s odsouzeným M. G.,
1. od přesně nezjištěné doby od září 2006 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., dvakrát denně heroin tedy 3,6 diacetylmorfin P. Z., nar., která jej kupovala pro sebe i další osoby, konkrétně A. A., , ve sto případech vždy po 0,5 g za 500,- Kč a E. H., denně gram za 1.000,- Kč,
2. od počátku roku 2007 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., v přesně nezjištěném množství, nejméně však v množství 10 g heroinu, tedy 3,6 diacetylmorfin, neztotožněné osobě známé pod přezdívkou i. nebo i.,
3. od přesně nezjištěné doby od léta 2006 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., dosud neustanovené osobě, vystupující pod jménem M., 2x - 3x denně, celkem 0,5 g heroinu, tedy 3,6 diacetylmorfinu,
4. v přesně nezjištěné době do 6. 3. 2007 prodali v Ch. nejméně ve třech případech po 5 g heroin, tedy 3,6 diacetylmorfin K. P., nar.“.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže popsaných. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 33 T 113/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 4 To 233/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále též „tr. zákoník“), neboť „společně s odsouzeným M. G., nar.
1. od přesně nezjištěné doby od září 2006 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., dvakrát denně heroin tedy 3,6 diacetylmorfin P. Z., nar., která jej kupovala pro sebe i další osoby, konkrétně A. A., ve sto případech vždy po 0,5 g za 500, - Kč a E. H., nar., denně gram za 1.000,- Kč,
2. od počátku roku 2007 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., v přesně nezjištěném množství, nejméně však v množství 10 g heroinu, tedy 3,6 diacetylmorfin, neztotožněné osobě známé pod přezdívkou i. nebo i.,
3. od přesně nezjištěné doby od léta 2006 do 6. 3. 2007 prodávali na různých místech v okrese T., převážně však na adrese N., T., dosud neustanovené osobě, vystupující pod jménem M., 2x - 3x denně, celkem 0,5 g heroinu, tedy 3,6 diacetylmorfinu,
4. v přesně nezjištěné době do 6. 3. 2007 prodali v Ch. nejméně ve třech případech po 5 g heroin, tedy 3,6 diacetylmorfin K. P., nar.“ . Za tento zločin ho podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže popsaných. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 33 T 113/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že zákonným znakem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., s trestní sazbou od dvou do deseti let, je spáchání činu ve větším rozsahu. Zdůraznil, že §283 odst. 1 tr. zákoníku postihuje takový čin trestní sazbou od jednoho roku do pěti let, že §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku sankcionuje takový čin trestní sazbou od dvou do deseti let až tehdy, je-li spáchán ve značném rozsahu, resp. že za spáchání takového činu „pouze“ ve větším rozsahu stanoví §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku trestní sazbu od dvou do deseti let až tehdy, je-li spáchán vůči dítěti. Konstatoval, že při skutkovém stavu tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, odvolací soud správně posoudil trestnost činu podle trestního zákoníku, tedy podle pozdějšího zákona, neboť je to pro jeho osobu příznivější, ale nesprávně jej kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv nebyl naplněn zákonný znak „ve značném rozsahu“. Vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k množství a druhu prodávané drogy, době, po kterou mělo docházet k jejímu prodeji, počtu osob, jímž měla být prodávána, jakož i k dalším skutečnostem, zejména k tomu, že měla být prodávána osobám dlouhodobě zneužívajícím omamné a psychotropní látky, nikoli prvouživatelům, byl v dané věci naplněn toliko znak „ve větším rozsahu“.
Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 4 To 233/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Zmínila podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že obviněný podmínkám tohoto dovolacího důvodu vyhověl, pokud zpochybnil správnost právní kvalifikace jemu přisouzeného trestného jednání. Pro posuzovanou trestní věc je podle ní zásadní, že obviněný se trestné činnosti dopustil za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodováno však o něm bylo až za účinnosti nového trestního zákoníku č. 90/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto při rozhodování, pod jaké ustanovení zákona je možné jednání obviněného podřadit, bylo třeba vycházet z principů, jimiž se upravuje časová působnost trestních zákonů. Listina základních práv a svobod (čl. 40 odst. 6) i trestní zákoník (§2 odst. 1) shodně stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest za něj se ukládá zásadně podle zákona účinného v době spáchání činu. Výjimka z tohoto principu stanoví, že nové právní úpravy se použije vždy, jestliže je to pro pachatele příznivější (§2 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku).
Státní zástupkyně dále poznamenala, že v době spáchání činu bylo třeba jednání obviněného posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se zohledněním skutečnosti, že čin spáchal „ve větším rozsahu“, odvolací soud však jednání obviněného posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž zohlednil, že obviněný se činu dopustil „ve značném rozsahu“. Podotkla, že ke vzájemnému vztahu zákonných znaků „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se Nejvyšší soud již vyjádřil, a to v usnesení ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, v němž vyslovil názor, že tyto znaky nejsou totožné. Závěr o naplnění určitého typu rozsahu je třeba opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekurzoru nebo jedu, se kterým pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však nutno podpůrně zohlednit i další okolnosti, za kterých byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je opatřil, prodal, pro ně přechovával, příp. i jiné skutečnosti (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). S ohledem na skutečnost, že podle §283 tr. zákoníku je třeba trestat pachatele, kteří nedovoleným způsobem specifikovaným v tomto ustanovení nakládají se všemi omamnými a psychotropními látkami, které se od sebe liší, jak co do povahy, tak i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit jednotnou hranici nebo výši rozsahů, tak jak jsou uvedeny v §283 tr. zákoníku (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah), je třeba každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Takové rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. V příloze č. 2 tohoto nařízení vlády je uvedeno, že u heroinu se za množství větší než malé považuje více než 1,5 g drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,2 g. Za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb. vycházela soudní praxe z toho, že u heroinu šlo o množství větší než malé za předpokladu, že bylo přítomno alespoň 1,15 g látky heroin HCL a že větší rozsah byl dán, jestliže bylo přítomno alespoň 1,5 g látky heroin HCL. Šlo o orientační hodnoty stanovené pokynem nejvyššího státního zástupce obecné povahy č. 6/2000 (poté č. 2/2006 a č. 1/2008) pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák., který sice nebyl pro soudy závazný, avšak soudy jej reflektovaly proto, že předmětné hodnoty byly stanoveny se zohledněním poznatků lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se také o mezinárodní zkušenosti. Jestliže soudní praxe zohledňovala, že u heroinu bylo množství větší než malé vázáno na přítomnost alespoň 0,15 g látky heroin HCL a větší rozsah byl podmíněn přítomností alespoň 1,5 g látky heroin HCL, tak větší rozsah byl v podstatě desetinásobkem množství většího než malého. Za uvedené situace lze mít u heroinu za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ takový odstup, při kterém značný rozsah je alespoň desetinásobkem většího rozsahu. V návaznosti na uvedené shledala, že jestliže je v současné době podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 k naplnění znaku množství větší než malé, zapotřebí více než 1,5 g drogy heroin, kdy se vyžaduje nejen nejméně 0,2 g účinné látky, pak při respektování poměrů je v případě znaku větší rozsah na místě uvažovat o hmotnosti převyšující 15 g drogy heroin s alespoň 2 g účinné látky a u znaku značný rozsah hmotnosti převyšující 150 g drogy heroin, obsahující alespoň 20 g účinné látky.
Následně státní zástupkyně upozornila, že podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněný prodával heroin od září 2006 do 6. 3. 2007 denně P. Z. pro její potřebu a potřebu E. H. a dále ve sto případech pro A. A., přičemž přibližně od téže doby, tedy od přesně nezjištěné doby v létě 2006 do 6. 3. 2007 prodával dvakrát až třikrát denně heroin neustanovené osobě vystupující pod jménem M., 10 g heroinu v uvedené době prodal i neztotožněné osobě známé pod přezdívkou I. a 15 g heroinu K. P., pak heroin pravidelně prodával nejméně dvěma osobám, ale ve vysoké intenzitě i pro potřebu dalších osob, což jednoznačně vyplývá z počtu případů prodeje, avšak i z množství prodaného heroinu. Za uvedené období obviněný prodal více jak 500 g drogy heroin. Současně zdůraznila, že heroin je nejnebezpečnější opiát .
Uvedené skutečnosti dovolují podle státní zástupkyně dospět k závěru o tom, že byl naplněn znak značného rozsahu, ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku je tedy odpovídající
a vyhovující i pravidlu podle §2 odst. 1 tr. zákoníku ohledně časové působnosti trestně právních předpisů.
Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 4 To 233/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl výhrady proti naplnění znaku „ve značném rozsahu“ jako okolnosti, jež podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Vyjádřil přesvědčení, že předmětný skutek měl být správně právně kvalifikován podle §283 odst. 1 zákoníku, neboť v daném případě byl čin spáchán toliko „ve větším rozsahu“. Takové námitky lze označit z pohledu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky (a tedy dovolání jako takové) zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud nejprve připomíná, že zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve značném rozsahu.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že k otázce aplikace ustanovení §283 tr. zákoníku v rozhodnutí č. 12/2011 Sb. rozh. tr. judikoval, že tento trestný čin dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) (větší rozsah), odst. 2 písm. c) (značný rozsah), odst. 3 písm. c) (velký rozsah) tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky, je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto jednotlivých zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzitu újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Z přílohy č. 2 vládního nařízení č. 467/2009 Sb. se podává, že u heroinu se za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramu drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,2 gramu. Jak již ovšem naznačeno, neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“.
V této souvislosti není od věci připomenout, že ani zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nestanovil žádné minimální množství drogy nejen v rámci znaků základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., ale ani v případě spáchání takového činu „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. (jelikož podle jeho ustanovení nebylo znakem žádného z drogových deliktů jeho spáchání „ve značném rozsahu“ ani „ve velkém rozsahu“, otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala). Za účinnosti tohoto zákona ustálená soudní praxe vycházela z toho, že u heroinu jde o „množství větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,15 gramu látky Heroin HCl (tj. asi 5 dávek po 30 miligramech), a že „větší rozsah” je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 1,5 gramů látky Heroin HCl (tj. asi 50 dávek po 30 miligramech). Šlo o orientační hodnoty stanovené pokynem nejvyššího státního zástupce obecné povahy č. 6/2000 (posléze č. 2/2006 a č. 1/2008) pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti.
Dále je na místě konstatovat, že kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Za určité orientační vodítko pro naznačené odstupňování (a tedy i pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“), může sloužit vzájemný poměr znaků „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při jejich výkladu se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Z výše uvedeného přitom plyne, že u heroinu soudní praxe akceptovala, že z hlediska kvantitativního (to je, jak již zmíněno, významné, nikoli však výlučné kriterium pro posouzení obsahu pojmu „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“) byl „větší rozsah“ v podstatě desetinásobkem množství „většího než malého“. Za této situace lze mít v případě uvedené drogy za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ takové odstupňování, při kterém „značný rozsah“ je zhruba desetinásobkem „většího rozsahu“.
Jestliže je v současné době podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. k naplnění znaku „množství větší než malé“ zapotřebí více než 1,5 gramu drogy heroin (přičemž se vyžaduje nejméně 0,2 gramu účinné látky), pak při zohlednění uvedených poměrů lze zpravidla v případě znaku „větší rozsah“ uvažovat o hmotnosti převyšující 15 gramů drogy heroin (s alespoň 2 gramy účinné látky) a u znaku „značný rozsah“ o hmotnosti převyšující 150 gramů drogy heroin (obsahující alespoň 20 gramů účinné látky).
Ze skutkových závěrů soudu druhé instance je zřejmé, že obviněný - společně s odsouzeným M. G. - v časovém rozmezí od léta 2006 do 6. 3. 2007 přenechával za úplatu heroin čtyřem osobám, jedné z nich navíc pro potřebu dalších dvou osob. Za předmětné období společně prodali celkem více jak 470 g heroinu. V této souvislosti je možné podotknout, že kupující jistě byli osobami znalými drogové problematiky, dobře věděli, jakou látku si kupují, nelze tudíž pochybovat o tom, že obviněný - společně s odsouzeným M. G. - jim opakovaně prodával právě heroin, a že šlo o látku v kvalitě obvyklé. Zjištěný objem distribuované drogy a počet případů jejího prodeje současně vypovídají o tom, že se nejednalo o prodej příležitostný, resp. ojedinělý. Obviněný jako spolupachatel obchodoval s heroinem pravidelně, když dvěma z odběratelů ho dokonce po měsíce prodával i několikrát za den. V této souvislosti není od věci upozornit, že heroin je velmi nebezpečný opiát, vyvolávající jak toleranci, tak i fyzickou a psychickou závislost.
V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že vzhledem k množství a charakteru drogy, kterou obviněný ve spolupachatelství prodával, délce doby, po kterou se této trestné činnosti dopouštěl, počtu a intenzitě případů prodeje, včetně motivu obviněného, jenž byl jednoznačně zištný, nelze soudu druhého stupně činit výtek, dospěl-li k závěru, že v posuzované trestní věci byl znak „ve značném rozsahu“ ve smyslu ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku naplněn (k dané problematice viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011).
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud dovolání obviněného v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý