ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1416.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1416/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného J. H. , podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, sp.zn. 6 To 182/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 101/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 T 101/2012, byl obviněný J. H. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci
k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c), §283 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud dále cituje pouze část výroku týkající se obviněného H. ):
„ 1) obžalovaný M. Ch. v přesně nezjištěné době v roce 2008 nejméně do začátku prosince 2008 v P. , v ulici na H. , ve třetím patře domu, který mu za tím účelem vědomě poskytl obžalovaný J. H. , neoprávněně vyráběl na zařízení složeném z laboratorního skla a za pomoci chemikálií, zejména hydroxidu sodného, toluenu, kyseliny chlorovodíkové, jódu, fosforu z běžně dostupných léčiv Modafen a Nurofen Stop Grip metamfetamin, který je účinnou látkou drogy běžně nazývané pervitin za účelem distribuce třetím osobám, přičemž metamfetamin je účinnou složkou drogy běžně nazývané pervitin a je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní.“
Za to byl obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. Ch.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 6 To 182/2012, byla odvolání obviněných J. H. i M. Ch. shodně zamítnuta podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu i proti rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť má za to, že soudy rozhodly na základě nesprávného právního posouzení skutku založeném na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný je přesvědčen, že právní kvalifikace jeho jednání ve formě pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, kdy měl vědomě jinému usnadnit nebo pomoci ke spáchání trestného činu, nemůže obstát. Podle dovolatele žádný důkaz (přímý či nepřímý) nesměřuje k prokázání jeho vědomostí o skutečnostech odehrávajících se v předmětném bytě. Zdůraznil, že zajištěné funkční vybavení „varny“ nebylo v bytě sestavené, nacházelo se v kufru spoluobviněného Ch. a další součásti se volně válely po bytě. Nebylo tedy prokázáno, že by vybavení varny bylo seskupeno do funkčního celku, resp. že by bylo použito k výrobě předmětné nedovolené látky nebo že by se tak dělo v předmětné bytové jednotce. Domnívá se, že mu v této věci nemůže být kladeno k tíži, že má zkušenosti či znalosti s výrobou pervitinu. Za to již byl řádně odsouzen a uložený trest vykonal. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, který jeho doplňující vyjádření k tomu, že „jednou v bytě cítil zápach“, posuzoval jako změnu výpovědi, kterou použil jako argument k prokázání její údajné účelovosti. Namítá nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí, zejména výpovědi jeho matky. Zdůrazňuje, že ta by se mu ve výrobě drog, pokud by se jí dopouštěl, snažila zabránit a bez váhání by na něj podala trestní oznámení.
Podle názoru obviněného státní zástupce nepředložil žádný důkaz, který by prokázal, že předmětný byt vědomě a úmyslně poskytl spoluobviněnému Ch. k výrobě drog. Nemohlo tedy z jeho strany dojít k naplnění subjektivní stránky jakéhokoli trestněprávního jednání.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a zprostil jej obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se podle §265h odst. 2 tr. řádu k dovolání obviněného písemně vyjádřil.
K argumentaci obviněného je podle něj třeba uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu slouží k nápravě vad výlučně právních. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění proto nelze podřadit do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Zásah do skutkových zjištění lze připustit v rámci dovolání pouze výjimečně, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání.
Nejvyšší státní zástupce však má za to, že i když dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů v podstatě vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž mělo podle názoru odvolatele dojít v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Rovněž námitkou, že ze skutkových zjištění soudů nelze usuzovat na naplnění subjektivní stránky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dovolatel ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění, když předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje, podle níž nebylo prokázáno, že k výrobě pervitinu docházelo v jeho bytě.
Přitom mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 10, která v napadeném usnesení akceptoval i odvolací soud, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nespatřuje nejvyšší státní zástupce extrémní rozpor. Své vyjádření uzavírá tak, že podané dovolání shledává jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a proto je navrhuje odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, ať už za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, resp. podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání J. H. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud poté shledal, že žádná z námitek dovolatele nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání neobsahuje žádnou námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, sp. zn. III. ÚS 78/05). Obviněný předkládá dovolacímu soudu svou vlastní verzi skutkového stavu, když zpochybňuje způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně. I námitka nedostatku naplnění subjektivní stránky je opírána výhradně o jiný než zjištěný skutkový stav. Skutkové námitky ovšem nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit, s výjimkami vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu (viz dále). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí . Skutkovými námitkami nelze naplnit ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. řádu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, jenž výjimečně připouští vztáhnout přezkumnou činnost Nejvyššího soudu i na skutková zjištění nižších soudů (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04 IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03). V předmětné věci právní závěry nižších soudů ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají. Obviněný J. H. je z jednání, jímž byl uznán vinným, usvědčován částečně svou výpovědí učiněnou u hlavního líčení dne 3. 11.2010, když odvolací soud zdůvodnil, proč neuvěřil jeho změněné výpovědi (str. 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Významné místo mezi usvědčujícími důkazy ale zaujímá především protokol o provedené domovní prohlídce včetně fotodokumentace. Tato prohlídka se konala v době, kdy se obviněný H. v bytě běžně zdržoval, byl přítomen i samotné prohlídce. Z uvedeného protokolu a připojené dokumentace je zřejmé, že i když stěžejní část aparatury sloužící k výrobě pervitinu byla složena v krabici, v bytě se nalézala řada dalších předmětů (laboratorního skla, pomůcek, chemikálií atp.) mající bezprostřední souvislost s výrobou pervitinu. Aparatura přitom nesla známky aktivního používání. Tyto předměty a suroviny byly pro běžného uživatele bytu nepřehlédnutelné. Odvolací soud správně zdůraznil, že výroba pervitinu nebyla patrná jen vizuálně, ale bylo jí možno registrovat v důsledku typického zápachu, který výrobu provází, Všechny tyto aspekty provázející výrobu pervitinu musely být obviněnému H. zřejmější také proto, že měl s výrobou pervitinu bohatou osobní zkušenost. Že k výrobě pervitinu v bytě obviněného docházelo vyplývá i z výpovědi svědka B. z přípravného řízení, podle kterého spoluobviněný Ch. dodal pervitin nejméně v 10 případech právě v období, kdy přebýval v bytě odvolatele. Shodně s nižšími soudy považuje i Nejvyšší soud na podkladě provedených důkazů (rozmístění předmětů souvisejících s výrobou drogy po celém bytě včetně společně užívané kuchyně) za vyloučené, aby výroba pervitinu probíhala v předmětném bytě bez vědomí obviněného. Tato skutková zjištění pak vyústila v odpovídající právní kvalifikaci jednání obviněného H.
Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného J. H. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny §265b tr. řádu, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr