ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1516.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1516/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného I. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 7 To 239/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 21/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 91 T 21/2012, byl obviněný I. Ch. uznán vinným (pod body 1, 2, 7 a 10 výroku rozsudku) přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud dále cituje pouze část výroku týkající se dovolatele):
1) dne 18. 4. 2011 kolem 6:30 na tramvajovém mostě poblíž křižovatky ulic K. – Ž. v B. odsunul tři betonové poklopy zakrývající betonové žlaby s uloženými kabely, které jsou uloženy rovnoběžně s tramvajovými kolejemi na dvou místech vzdálených od sebe 55 metrů mezi sloupy nadzemního tramvajového vedení označených 6/89 a přeřezal měděný kabel napájený 600V, přeříznutý kabel z betonového žlabu vytáhl a odnesl, čímž způsobil škodu 40.031,-Kč Dopravnímu podniku města Brna, a. s., se sídlem Hlinky 151, 656 46 - Brno, v důsledku jeho jednání však nedošlo k přerušení provozu tramvajové dopravy,
společně s obviněným M. J.
2) v noční době z 11. 5. 2011 na 12. 5. 2011 v B. na tramvajovém mostě přes ulici Ž. odcizili celkem 56 metrů napájecího měděného kabelu tak, že v místech mezi sloupy nadzemního tramvajového vedení označenými 6/89 a 7/89 odklopili 2 betonové poklopy zakrývající betonové žlaby s uloženými kabely, které jsou vedeny rovnoběžně s kolejemi, jeden kabel nařízli a ve vzdálenosti 3 metrů od tohoto místa odklopili další dva betonové poklopy, kde v betonových žlabech přeřezali dva měděné kabely NYY 1x300, jejich druhé konce přeřezali ve vzdálenosti 28 metrů po odklopení dalších dvou betonových poklopů, přeřezané kabely odnesli, čímž způsobili škodu ve výši 41.292,-Kč Dopravnímu podniku města Brna, a. s., se sídlem Hlinky 151, 656 46 - Brno, k přerušení provozu tramvajové dopravy nedošlo,
společně s obviněným M. J.
7) v časných ranních hodinách dne 23. 6. 2011 v B. na tramvajovém mostě přes ulici Ž. na pravé straně ve směru jízdy do centra města, v úmyslu odcizit uložený kabel na dvou místech vzdálených od sebe 20 metrů odklopili betonové poklopy o rozměrech 50 x 50 cm zakrývající betonové žlaby s uloženými kabely, které jsou vedeny rovnoběžně s kolejemi, v jednom místě odklopených poklopů přeřezali jeden kabel a na druhém místě poškodili izolaci kabelu řezem, čímž poškozením tohoto kabelu způsobili škodu ve výši 3.506,-Kč Dopravnímu podniku města Brna, a. s., se sídlem Hlinky 151, 656 46 - Brno, k přerušení tramvajové dopravy nedošlo,
společně s obviněným M. L.
10) v časných ranních hodinách 14. 10. 2011 v B. na tramvajovém mostě přes ulici Ž. odcizili celkem 88 metrů napájecího měděného kabelu o průměru 30 mm tak, že mezi sloupy nadzemního tramvajového vedení označenými 6/89, 7/89 a 8/89 odklopili betonové poklopy zakrývající betonový žlab s uloženými kabely, 2 ks kabelů přeřezali a odnesli, čímž způsobili škodu 58.040,-Kč Dopravnímu podniku města Brna, a. s., se sídlem Hlinky 151, 656 46 - Brno, k přerušení provozu tramvajové dopravy nedošlo,
Za to byl obviněnému podle §205 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit Dopravnímu podniku města Brna, a.s., se sídlem Hlinky 151, škodu v rozsudkem stanovené výši.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody, dalších tří spoluobviněných – M. J. , M. L. a I. Ch. st.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný I. Ch. ml., M. J. , M. L. a rovněž státní zástupce v neprospěch obviněných I. Ch. ml. a M. J. do výroku o trestech. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 7 To 239/2012 , podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestech obviněného I. Ch. ml. a M. J. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému I. Ch. ml. podle §205 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v délce třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Bylo také nově rozhodnuto o trestu obviněného M. J. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, když podle §256 tr. řádu byla odvolání všech tří obviněných zamítnuta jako nedůvodná.
II.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný I. Ch. ml. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání vyjádřil obviněný nesouhlas s právním posouzením svého jednání pod body 1, 2, 7 a 10 jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že v jeho případě byla porušena zásada in dubio pro reo . Má za to, že byl kriminalizován pouze za to, že se ocitl na místě, kde byl spáchán trestný čin, a zanechal tam svou biologickou stopu.
Obviněný připouští, že se dne 18. 4. 2011 nacházel na místě činu. Podle něj bylo ovšem prokázáno pouze to, že sahal na měděné kabely, ale nikoli to, že kabely řezal, odnesl a poté zpeněžil, ani to, že se na místě nacházel po 18. 4. 2011. V další části dovolání obviněný cituje část odůvodnění ze str. 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu s tím, že ponechává na úvaze dovolacího soudu, zda toto odůvodnění obstojí v testu ústavnosti. Podle přesvědčení obviněného je nedostatečně srozumitelné a logicky rozporuplné. Důkazy, o které soudy opřely závěr o jeho vině, považuje dovolatel toliko za podpůrné a tudíž nedostatečné. Zastává proto názor, že jeho obhajoba nebyla ničím vyvrácena. Považuje za pouhou spekulaci, ničím neprokázanou, pokud soudy nižších stupňů dovodily, že předmětné kabely kradl ve spolupráci s několika dalšími spolupachateli a že tyto kabely měli na místě porcovat na menší části, aby je byli schopni z místa činu odnést. Trvá na tom, že nález jeho rukavic, resp. biologických stop na místě činu pro závěr o jeho vině přečinem krádeže nepostačuje.
V petitu dovolání se navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně tak rozsudek soudu prvního stupně, a sám rozhodl o zproštění obžaloby obviněného, eventuálně o zastavení jeho trestního stíhání. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud alespoň rozhodl snížení jeho trestu na dolní hranici trestní sazby s přihlédnutím k jeho doznání, že se dne 18. 4. 2011 na místě činu vyskytoval, a dále k jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.
Nejvyšší státní zástupce se do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. řádu nevyjádřil.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání I. Ch. ml. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud především zjistil, že žádná z námitek dovolatele nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání neobsahuje žádnou námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, sp. zn. III. ÚS 78/05). Obviněný polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, předkládá své vlastní hodnocení a z něj plynoucí odlišnou verzi skutkového stavu. Nejvyšší soud byl však nucen konstatovat, že tento typ námitek nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit, s výjimkami vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu (viz dále). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž ryze skutkovými námitkami nelze naplnit žádný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. řádu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, jenž výjimečně připouští vztáhnout přezkumnou činnost Nejvyššího soudu i na skutková zjištění nižších soudů. V posuzovaném případě právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04 IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03). Jednání popsaná ve skutkové větě pod body 1, 2, 7 a 10 výroku rozsudku soudu prvního stupně jsou podporována provedenými důkazy, což pak logicky vyústilo ve správnou právní kvalifikaci. Usvědčující důkazy se neomezují jen na srovnání pachových stop zajištěných na místě činu s pachovými vzorky odebranými obviněnému Ch. ml., neboť soudy opřely závěr o vině obviněného i o důkazy další, které ve svém souhrnu tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů (srov. č. 36/1968, resp. č. 38/1970-I Sb. rozh. trest.).
V bodě 1 výroku o vině je obviněný usvědčován nejen svým doznáním, že se v inkriminovanou dobu na místě činu nacházel, ale také shodou sejmuté pachové stopy z konce uříznutého kabelu a srovnávací pachovou konzervou obviněného. Jak správně uvedl městský soud (str. 9 rozsudku) nález a způsob umístění pachové stopy svědčí o jednoznačné manipulaci obviněného s kabelem. V bodě 2 výroku o vině části je obviněný usvědčován jednak pachovou stopou z konce ustřiženého kabelu a jednak shodou profilu DNA z nedopalku cigarety nalezené přibližně dva metry od místa poškozování kabelů. Z jednání pod bodem 7 výroku je usvědčován shodou profilu DNA obviněného se vzorkem sejmutým z pogumovaných rukavic nalezených v bezprostřední blízkosti od místa činu. Neobstojí obhajoba dovolatele, že se tyto rukavice mohly na mostě nacházet již od dubna 2011 (tj. od prvého útoku), neboť se srovnáním fotodokumentací různého data je zřejmé, že byly nalezeny v jiné části mostu. Tyto důkazy doplňuje úřední záznam na č. l. 248 a č. l. 250, kdy byla v časných ranních hodinách na místo činu přivolána policejní hlídka, která zjistila přítomnost nejméně dvou osob na místě činu. V bodě 10 vinu obviněného prokazuje shoda pachové stopy z kabelu v betonovém žlabu, z něhož byl odkryt betonový poklop, se srovnávací pachovou stopou I. Ch. ml.
Nelze přehlédnout také fakt, že podle zjištění soudů spoluobviněný M. L. , který žil v době páchání předmětné trestné činnosti s dovolatelem ve společné domácnosti (příp. spolu s dalšími osobami) přesně v datech bezprostředně následujících po krádeži kabelů odevzdával měděné kabely coby šrot ve sběrně, jak to plyne z tzv. výkupek ze sběrného dvora provozovny KOVOKOM Šrot, s.r.o. Přesvědčivý se jeví také argument nalézacího soudu (str. 18 rozsudku), pokud uvádí, že pachové stopy (co se týče dovolatele, tak u jednání pod bodem 1, 2, 10, když pod bodem 7 byla zajištěna biologická stopa) byly sejmuty ze samotných konců přeřezávaných kabelů, které pachatel musel intenzivně a podstatně delší dobu držet, pokud chtěl poměrně masivní měděné kabely vůbec přeřezat. Neobstojí tedy obhajoba obviněného, že se dne 18. 4. 2011 kabelů pouze dotýkal či je osahával. Soud prvního stupně rovněž logicky vysvětlil (str. 16 rozsudku), proč neuvěřil výpovědi svědkyně K. , přítelkyni obviněného, která mu měla potvrdit alibi na inkriminovanou dobu. Obviněným měla půjčovat svůj občanský průkaz k výkupu mědi, aniž by prý tušila, že měď pocházela z nelegálních zdrojů. Svědkyní tvrzená nevědomost o trestné činnosti obviněných se jevila soudu zcela oprávněně jako nevěrohodná a důvodně tak hodnotily celou její výpověď. Nelze pomíjet ani to, že jednotlivé útoky spáchané obviněným vykazují místní a časovou souvislost, jakož i stejný způsob provedení.
Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Městský soud podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč nevyhověl návrhům na doplnění dokazování (viz str. 18 rozsudku).
Navrhuje-li obviněný alternativně, aby mu dovolací soud uložil trest odnětí svobody na dolní hranici trestní sazby, pak Nejvyšší soud připomíná, že výši uloženého trestu odnětí svobody lze napadat dovoláním pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, ve výměře trestní sazby za trestný čin, kterým byl uznán vinným podle §205 odst. 3 tr. zákoníku (shodně č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Navíc ve prospěch obviněného nesvědčilo ani doznání, ani spolupráce s orgány činnými v trestním řízení při objasňování trestné činnosti.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného I. Ch. ml. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny §265b tr. řádu, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr