ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1552.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1552/2011 -143
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2012 dovolání, která podali obvinění T. M. , nar., a J. Z. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 8 To 130/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 162/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných T. M. a J. Z. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 5 T 162/2008, byli uznáni vinnými:
obviněný T. M.
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. [v bodě ad 7) výroku],
obviněný J. Z.
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech ad 13), 14) a 16) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný T. M. podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků; podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil poškozeným způsobenou škodu; podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 250.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců;
obviněný J. Z. podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Naproti tomu byl obviněný J. Z. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. uvedený v bodě 29) obžaloby a popsaný na str. 27 rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných V. V., I. L., R. H., P. K., M. V., A. T., J. L., D. B., V. K., A. H., M. Z., M. P. a P. J..
Proti konstatovanému rozhodnutí podali obvinění D. B., A. H., R. H., J. L., T. M. , V. V., M. V., J. Z. a M. Z. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 8 To 130/2009, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných D. B., T. M. , V. V., M. V., J. Z. a M. Z. (bod III. výroku). Rovněž bylo pod body I., II. a IV. výroku rozhodnuto i o odvoláních ostatních obviněných.
Vůči tomuto rozsudku (výroku, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání) obvinění (dále též i „dovolatelé“) T. M. a J. Z. podali prostřednictvím obhájců dovolání.
Obviněný T. M. opřel mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Podle jeho názoru odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Z obsahu dovolání je zřejmé, že uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť jej výslovně neoznačil.
V dovolání obviněný poukázal na znění §254 odst. 1 tr. ř. s tím, že odvolací soud byl povinen přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku Městského soudu v Brně, proti nimž podal odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které vydání rozsudku předcházelo. Jen za předpokladu, že by v souladu s obsahem dokazování před prvostupňovým soudem dospěl k závěru, že rozhodnutí odpovídá ustanovením hmotného i procesního práva, mohl odvolání obviněného zamítnout podle §256 tr. ř., přičemž pouze v takovém případě by byly v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. Též namítl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo opakovaně porušeno jeho právo na obhajobu, když požadoval provedení důkazů, což nebylo realizováno.
Dále obviněný uvedl, že si je vědom omezeného rozsahu dokazování, který je limitován „nezbytným rozsahem“ v souladu s ustanovením §89 odst. 1 tr. ř. Podotkl, že podle §89 odst. 1 písm. e) tr. ř. je v rámci trestního stíhání třeba prokazovat podstatné okolnosti, které umožňují stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem, jakož i skutečnosti, zda skutek spáchal podle odst. 1 písm. b) téhož ustanovení tr. ř. Namítl, že ačkoliv důkazní situace zůstala nejednoznačná, tak prvostupňový soud neprokazoval podstatné okolnosti týkající se odcizení vozidla, na němž se měl podílet. Přestože soudy obou stupňů vycházely z tvrzení, že technický průkaz k vozidlu je falešný, nebyly provedeny důkazy, které by toto tvrzení potvrdily či vyvrátily. K vydání technického průkazu muselo dojít na referátu dopravy Městského úřadu J. a muselo se jednat o originál, neboť bez něho není možné vozidlo přihlásit do evidence; o skutečnosti, že byl vydán originál technického průkazu svědčí i zápis na č. l. 3665 soudního spisu. Nebyl proveden grafologický posudek, jímž by bylo prověřeno tvrzení dovolatele, že na listinách, kde se má nalézat jeho písmo, se toto nenachází.
Podle obviněného hodnotil městský soud k jeho tíži i odposlechy, jež byly provedeny v rozporu se zákonem. Podotkl, že ačkoliv je dokazování prováděno v podstatné míře před soudem prvního stupně, není vyloučeno, aby bylo doplněno v odvolacím řízení ve smyslu znění §259 odst. 3 tr. ř. Uvedl, že v rámci svého odvolání předložil dva znalecké posudky z oboru ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel, které vypracoval Ing. Radomír Pařízek. Z těchto důkazů, které je nutno posuzovat v souladu s ustanovením §110a tr. ř., vyplývá výrazná pochybnost o tom, jaká škoda měla být jeho jednáním způsobena, když výrazný rozdíl cen byl v nich řádně odůvodněn. Zpracovatel posudků uvedl, jakých pochybení se dopustil znalec ustanovený v trestním řízení. Obviněný konstatoval, že výše škody (§89 tr. zák.) je podstatným kvalifikačním znakem skutkové podstaty trestného činu podle §247 tr. zák., přičemž Krajský soud v Brně se s rozdílností cen nevypořádal a o předloženém znaleckém posudku není v odůvodnění rozhodnutí ani zmínka. Pokud na str. 35 rozsudku uvedl, že důvodem rozdílu cen je skutečnost, že znalec Ing. Radomír Pařízek neměl vozidlo k dispozici, tak se jedná pouze o spekulativní závěr, neboť soud nemá odborné znalosti k tomu, aby takovýto závěr mohl bez dalšího učinit.
Závěrem podání obviněný vytkl, že Krajský soud v Brně v rozporu se shora připomenutými procesními normami zamítl jeho odvolání, ačkoliv měl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit prvostupňovému soudu k odstranění pochybností o tom, zda došlo k naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, to zvláště za situace, kdy od počátku tvrdil, že V. P. vůbec nezná a nikdy se s ním neviděl, ani s ním nehovořil, a to ani po telefonu. Současně zmínil, že trestní stíhání A. P. bylo zastaveno. Z popsaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 8 To 130/2009.
Obviněný J. Z. napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu), přičemž uvedl dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Namítl, že v řízení předcházejícím rozhodnutím soudů obou stupňů rozhodoval věcně nepříslušný soud a došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný vytkl, že rozhodoval věcně nepříslušný soud. Konstatoval, že v trestním řízení, jež se týkalo jeho osoby, nebyl důvod k postupu podle §20 a násl. tr. ř. Vadným postupem soudu při určování příslušného soudu tudíž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které spočívá v porušení práva jednak na soudní ochranu a spravedlivý proces, jednak na zákonného soudce, což může být i důvodem pro podání ústavní stížnosti. Krajský soud v Brně totiž postupoval nesprávně, když při projednání obžaloby v neveřejném zasedání trestní věc postoupil k projednání věcně nepříslušnému Městskému soudu v Brně. Pokud byli obvinění S. Z. a V. G. vyloučeni ze společného řízení s jeho osobou a stíháni samostatně, nebyl důvod, aby jeho trestní věc byla projednávána před Městským soudem v Brně. Podle jeho názoru měl být v souladu se zněním §18 odst. 1 tr. ř. předán svému zákonnému soudci v Praze, neboť příslušnost určená podle místa, kde byl trestný čin spáchán, je prvotní a má přednost před příslušností, která byla určena jinými způsoby. Odmítl akceptovat závěr soudu, který daný postup odůvodnil hospodárností řízení, neboť toto hledisko nelze nadřazovat nad požadavek náležitého objasnění věci v místě jeho spáchání. Určení nepříslušného soudu označil za účelové s cílem spojit jeho osobu s dalšími pachateli, které ani nezná a dovodil, že tím se stal rozsudek Městského soudu v Brně pro nedostatek důkazů a pro jeho nesrozumitelnost věcně nepřezkoumatelným.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl, že prvostupňový soud nesprávně posoudil jeho jednání, které chybně podřadil pod trestněprávní normu, přičemž tyto vady neodstranil ani odvolací soud. Podle jeho názoru jej nelze odsoudit v zásadě pouze na základě jediného důkazu. Městský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozhodnutí provedené důkazy detailně zrekapituloval, přičemž k jednotlivým skutkům přidal detailní zhodnocení důkazů, které při posuzování otázky viny u těchto konkrétních skutků použil. Podotkl, že v případě skutku uvedeného pod bodem 13) rozsudku soud odkázal na provedené odposlechy telekomunikačního provozu, z nichž vyplývá přítomnost obviněného na místě spáchání trestného činu. Identifikaci jeho osoby opřel o znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza. U skutku pod bodem 14) rozsudku jakékoliv odůvodnění absentuje a u bodu 16) rozsudku bylo argumentováno výpovědí obviněného M. V. a opět záznamem a odposlechem telekomunikačního provozu ve spojení s hlasovou analýzou. Městský soud v Brně tudíž vycházel téměř výlučně z jediného důkazu, kterým jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu ve spojení s hlasovou analýzou provedenou znalkyní z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza.
S poukazem na výše zmíněné skutečnosti obviněný upozornil na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, jež ohledně posuzování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uvádí, že se jedná zásadně o důkaz nepřímý, jenž se může stát důkazem usvědčujícím pouze ve spojení s logicky uzavřeným řetězcem dalších nepřímých důkazů nebo ve vazbě na provedené důkazy přímé. Dodal, že v tomto řízení neexistují žádné jiné další důkazy, které by podpořily skutkovou verzi obžaloby převzatou do napadeného rozsudku.
Dále obviněný odmítl identifikaci své osoby jako mluvčího v inkriminovaných odposleších, která byla provedena znalkyní z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza. Závěr tohoto znaleckého posudku shledal v rozporu s objektivními zjištěními znalkyně a znalecký posudek za zmatečný. Tvrzení o jeho vině prezentované v napadeném rozsudku a vyplývající z důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu označil za irelevantní. Vytkl, že při rozhodování o vině soud vycházel pouze z jediného nepřímého důkazu, který netvoří s dalšími ve věci provedenými důkazy logický řetězec umožňující rekonstruovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak to předpokládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Navíc důkaz je sám o sobě zpochybněn znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická expertiza. V důsledku toho soudy obou stupňů chybně aplikovaly hmotně právní ustanovení, neboť skutek se vůbec nestal a měly rozhodnout, že trestný čin nespáchal.
Existenci dovolacích důvodů obviněný označil za hraniční, čehož si je vědom. Poznamenal, že dovolání podal i z procesní opatrnosti, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání je předpokladem k podání ústavní stížnosti, a to i s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 40/06.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu zprostil obžaloby, příp. podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podáním ze dne 30. 11. 2009 obviněný J. Z. požádal o odložení výkonu trestu vyhoštění.
K dovoláním obviněných T. M. a J. Z. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatovala, že dovolací námitky vznesené obviněnými nejsou způsobilé naplnit jimi uplatněné dovolací důvody a ani jiný důvod dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných T. M. a J. Z. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. a), g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Ve smyslu důvodu dovolání, jak je stanoven v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. , je věcně nepříslušným soudem soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (srov. ustanovení §16 a §17 tr. ř.) s výjimkou, že rozhodl soud vyššího stupně (např. místo věcně příslušného okresního soudu by rozhodl krajský soud).
Obviněný J. Z. v rámci tohoto dovolacího důvodu vytkl, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí rozhodoval věcně nepříslušný soud. Rovněž u jeho osoby nebyl důvod k postupu podle ustanovení §20 a násl. tr. ř. Krajský soud v Brně tedy postupoval nesprávně, když při projednání obžaloby v neveřejném zasedání předmětnou trestní věc postoupil k projednání věcně nepříslušnému Městskému soudu v Brně, ačkoliv měl být v souladu se zněním §18 odst. 1 tr. ř. předán svému zákonnému soudci v Praze, neboť příslušnost určená podle místa, kde byl trestný čin spáchán, je prvotní a má přednost před příslušností, která byla určena jinými způsoby.
Nejvyšší soud musí konstatovat, že námitky obviněného J. Z. nenaplňují jím uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť zpochybňují nikoli věcnou, ale místní příslušnost soudu k rozhodnutí o obžalobě, přičemž v tomto směru není v dovolacím řízení založena přezkumná povinnost. Ve skutečnosti je totiž s poukazem na ustanovení §18 odst. 1 tr. ř., které se týká určení místní příslušnosti (zakotvuje, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán ), obviněným vytýkáno, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný Městský soud v Brně, namísto místně příslušného soudu v Praze.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jenž obviněný T. M. uplatnil, patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by ale pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného T. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný T. M. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnění téhož důvodu dovolání, byť jej výslovně nezmínil, lze dovodit i z obsahu podání obviněného J. Z..
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění T. M. a J. Z. uplatňují v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný T. M. zejména namítá, že nebylo jednoznačně prokázáno, že technický průkaz k vozidlu je falešný, že měl být vypracován grafologický posudek k prověření, zda se na listinách nachází jeho písmo a zpochybňuje důkazní hodnotu odposlechů s tím, že byly provedeny v rozporu se zákonem. S odkazem na znalecké posudky Ing. Radomíra Pařízka nesouhlasí se znaleckým posudkem vypracovaným v trestním řízení, z něhož soudy při stanovení výše způsobené škody vycházely. Obviněný J. Z. zejména zpochybňuje vypovídací hodnotu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a polemizuje se závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovoláních blíže rozvedeny, primárně vytýkají správnost skutkových zjištění, úplnost dokazování a chybné hodnocení ve věci provedených důkazů (tj. v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků obvinění dovozují vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná. Z podrobného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných T. M. a J. Z., proč nevyhověl návrhu na doplnění dokazování a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Brně, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláními napadeného rozsudku (srov. str. 29 a násl. rozhodnutí).
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Obvinění nenamítají, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Brně (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním spáchali, a to obviněný T. M. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. [v bodě 7) výroku] a obviněný J. Z. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech 13), 14) a 16) výroku].
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných T. M. a J. Z., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného J. Z. na odklad či přerušení trestu vyhoštění z území Č. r. na dobu tří roků, jenž je součástí rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohla podat pouze předsedkyně senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k