ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1606.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1606/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2012 dovolání, které podal obviněný P. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 6 To 209/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 37/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 18 T 37/2010, byli obvinění J. S. a P. D. uznáni vinnými skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný J. S. podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný P. D. podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. S. a P. D. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené V. Č. r., se sídlem P., O., IČO, Krajská pobočka pro Z., částku ve výši 2.248,- Kč.
Proti konstatovanému rozhodnutí podali obvinění J. S. a P. D. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 6 To 209/2011, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného J. S. byl napadený rozsudek ohledně jeho osoby podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně.
II. Odvolání obviněného P. D. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu, a to ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky ohledně své osoby), napadl obviněný P. D. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Vytkl nesprávné právní posouzení skutku a že nebyly dány procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání.
Obviněný připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly. Nesprávnost právního posouzení shledal v kvalifikaci trestným činem těžké újmy na zdraví, spáchaným ve stadiu pokusu. Podotkl, že lze souhlasit se stanoviskem odvolacího soudu, že kopání do hlavy, navíc těžkou obuví, může skutkovou podstatu zmíněného trestného činu založit. Z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Krejzlíka, CSc., však bylo učiněno skutkové zjištění, že poškozený J. K. utrpěl lehké poškození tělesné integrity s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu cca tří týdnů, a že kopy mohlo být zranění poškozeného způsobeno jen tehdy, pokud byly vedeny kolmo na oblast nosu. Obviněný vytkl, že tento způsob vedení kopů jeho osobou nebyl žádným svědkem ani jiným důkazním prostředkem potvrzen. Vyslechnutí svědci hovořili o kopání poškozeného stojícím P. D. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohl v souladu s názorem soudního znalce způsobit dané zranění snad jedině kolmým šlapáním či dupáním na obličej J. K., neboť na jeho nose scházely oděrky. Podle MUDr. Zdeňka Krejzlíka, CSc., je tedy podstatně pravděpodobnější, že zranění bylo způsobeno opakovanými údery pěstí, které ani sám obviněný nepopíral. Na zjištěný skutkový stav byla proto aplikována nesprávná právní norma. Toto ve svém důsledku znamenalo uložení daleko přísnějšího trestu, než za prosté ublížení na zdraví, bez ohledu na to, zda se eventuálně nejednalo o nutnou obranu, jíž by rány pěstí stojícímu protivníku ve výrazné početní přesile mohly za určitých okolností být.
Bez ohledu na námitku nesprávného právního posouzení zjištěného skutkového stavu obviněný označil odůvodnění rozhodnutí krajského soudu za vysoce kvalitní. Konstatoval, že odvolací soud správně poukázal na závažnou vadu rozsudku soudu prvního stupně spočívající v absenci úvah, jimiž se při hodnocení provedených důkazů řídil a na absenci vypořádání se s jeho obhajobou. Jestliže současně poukázal na poněkud diskutabilní ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., dle něhož je při své přezkumné činnosti vázán hodnocením důkazů okresním soudem, což představuje významné omezení jeho přezkumných pravomocí, bylo podle obviněného namístě, při zmíněné absenci úvah o hodnocení provedených důkazů, napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný zrušit a věc vrátit prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Jinak fakticky došlo k nahrazení řádné rozhodovací činnosti soudu prvního stupně soudem odvolacím, a tudíž k porušení principu dvojinstančnosti trestního řízení. Navíc primární hodnocení důkazů odvolacím soudem, jenž tyto sám neprovedl či nezopakoval, nemůže být plně v souladu s principy ústnosti, přímosti a bezprostřednosti dokazování.
Dále obviněný vytkl, že zamítnutí jeho odvolání bránila i skutečnost, že došlo ke zrušení rozsudku ohledně spoluobviněného J. S. Jestliže jmenovaný nebyl z důvodu své zdravotní indispozice pravděpodobně příliš způsobilý k přičítaným útokům, mění se tím i pozice dovolatele v tom smyslu, že se fakticky ocitl v potyčce sám proti pěti zdravým lidem. Tato skutečnost mohla vést ke znevěrohodnění výpovědí svědků i ve vztahu k jeho chování a k případným úvahám o jeho nutné obraně. Za této situace bylo - bez ohledu na ostatní námitky - procesně správnější zrušit odsuzující rozsudek i ohledně jeho osoby.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro ilustraci připojil obrázek boty typu gladiátor, v nichž měl být údajně inkriminovaného dne obut, neboť v provedeném dokazování nebyly tyto boty nijak blíže specifikovány.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 28. 12. 2011, č. j. 1 NZO 1203/2011-12, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného P. D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. D. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky totiž v podrobnostech zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto i dalších primárně tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje nesprávné rozhodnutí odvolacím soudem. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z podrobného odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Zlíně, a to ve spojení s příslušnou částí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného P. D. a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny, trestu a náhrady škody. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
V dovolání obviněný P. D. nenamítá, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním, na jejich podkladě soudy obou stupňů učinily právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. D., neboť bylo podáno z jiné důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k