ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1636.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1636/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2012 dovolání, které podal obviněný M. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 3 To 321/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 2/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 1 T 2/2011, byl obviněný M. B. uznán vinným, že
ačkoli mu byl rozhodnutím o přestupku Městským úřadem Znojmo, odborem dopravy, sp. zn. SMUZN 8786/2010 Do ze dne 6. 10. 2010, které nabylo právní moci 5. 11. 2010, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, řídil vozidlo značky Škoda Favorit 136L, reg. zn.,
- dne 23. 11. 2010 kolem 13:00 hod. v k. ú. obce Ž., okres Z., na s. t. č. ,
- dne 12. 1. 2011 kolem 07:50 hod. mezi obcemi L. – Š., okres Z.,
- dne 10. 2. 2011 kolem 10:08 hod. ve V. n. D., okres Z., před Z. h..
Takto popsaný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dohledem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 3 To 321/2011, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému M. B. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dohledem.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu, a to výrok o trestu odnětí svobody, obviněný M. B. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru byla věc soudem nesprávně právně posouzena a byl mu uložen značně nepřiměřený trest, který neodpovídá závažnosti spáchaného přečinu. Dodal, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v délce osmi měsíců je nepřiměřený v poměru ke stupni společenské nebezpečnosti či škodlivosti jeho jednání. Vytkl, že při úvaze obou soudů o druhu a výši trestu nebylo přihlédnuto k povaze a závažnosti přečinu ani k okolnostem případu, k jehož spáchání se doznal, když existují mimořádné okolnosti, které ho k jednání vedly, ale nebylo k nim přihlíženo. Mimořádné okolnosti spočívají v tom, že jako osoba nemajetná a bezprizorní, žil v nevyhovujících podmínkách na bývalém statku, kde nebyla k dispozici žádná pitná voda. K zajištění této základní životní potřeby byl nucen, a nezbývalo mu nic jiného, než jezdit pro pitnou vodu do okolních vesnic, přestože tím porušoval uložený zákaz řízení. Pokud by k tomuto jednání nepřistoupil, byl by vystaven životu nebezpečné situaci a těžkým hygienickým podmínkám, které by bez dosahu na pitnou vodu nepochybně nastaly. Tyto závažné okolnosti, které jej přinutily porušit zákon, soudy obou stupňů bagatelizovaly a shledaly je nedůvodnými.
Dále obviněný namítl, že naopak bylo ve zvýšené míře přihlédnuto k okolnostem přitěžujícím, a to, že byl v minulosti již odsouzen, ačkoliv v souvislosti se zcela odlišnou trestnou činností, nemající souvislost s dopravou. Rovněž vyslovil nesouhlas s tím, že bylo přihlíženo k dalším záznamům v evidenční kartě řidiče, které se však týkaly méně závažných a technických záležitostí; nikdy nebyl sankcionován za rychlou nebo nebezpečnou jízdu, ani za způsobení dopravní nehody. V návaznosti na to odmítl závěr soudu, že na něj nelze působit jiným než nepodmíněným trestem. Vyjádřil přesvědčení, že za jím spáchaný přečin, jímž nebyla způsobena žádná újma na majetku, zdraví či životě, a který tudíž neměl pro další osoby závažné následky, měl být uložen trest podmíněný, případně trest obecně prospěšných prací, když peněžitý trest by byl vzhledem k jeho katastrofální finanční situaci neúčinný a nevymožitelný. Poznamenal, že případný trest obecně prospěšných prací by byl jak ekonomicky přínosnější pro společnost, tak účelnější pro jeho nápravu. Dodal, že je v přímém výkonu trestu odnětí svobody poprvé a domnívá se, že uložení alternativního trestu by bylo přiléhavější k míře závažnosti spáchaného přečinu.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a sám nově rozhodl tak, že jeho osobě uloží trest podmíněný, případně trest obecně prospěšných prací ve výměře podle svého uvážení.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 2. 12. 2011, č. j. 1 NZO 1221/2011-7 , konstatovala, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Nesprávné právní posouzení věci totiž spatřuje ve skutečnosti, že mu byl uložen nepřiměřený trest odnětí svobody.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný ani neuplatnil) , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (§38 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ Byť usnesení Ústavního soudu se týká trestního zákona – zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, je podle mínění Nejvyššího soudu aplikovatelné i v případě trestního zákoníku – zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2010.
S poukazem na rozvedená teoretická východiska nelze námitky obviněného M. B., jež směřují proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Nadto lze jen stručně dodat, že obviněnému byly uloženy přípustné druhy trestů – odnětí svobody a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Obviněným zpochybňovaný trest odnětí svobody byl vyměřen v rámci trestní sazby stanovené v 337 odst. 1 tr. zákoníku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do mírnějšího typu věznice, než by s ohledem na ustanovení §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku náleželo.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. B., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k