ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1674.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1674/2011-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2012 dovolání, které podal obviněný J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2011, sp. zn. 3 To 373/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 196/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 T 196/2010, byl obviněný J. G. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento zločin byl odsouzen podle §145 odst. 1, §52 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2011, sp. zn. 3 To 373/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu obviněný J. G. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly. Konstatoval, že okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě dospěl ke skutkovým zjištěním popsaným v rozsudku, která jako správná převzal i odvolací soud. Uvedl, že se jednalo o dostatečné dokazování, neboť byli vyslechnuti všichni dostupní svědci, kteří by mohli k věci cokoliv relevantního vypovědět a rovněž byly provedeny všechny listinné důkazy, které se věci týkaly. Namítl, že na základě učiněných zjištění soudy obou stupňů nemohly dospět k závěru, že skutek, který je popsán ve výroku rozsudku okresního soudu, spáchal právě on, a že po právní stránce naplňuje znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak soudy měly uzavřít, že učiněná zjištění nejsou dostatečná pro závěr o jeho vině, a tudíž měl být v plném rozsahu obžaloby zproštěn. Ze strany soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení, když provedeným dokazováním nebylo postaveno najisto, že se vytýkaného zločinu dopustil.
Dále obviněný odkázal na citaci uvedenou na str. 4 usnesení krajského soudu, že „Lze souhlasit s obžalovaným, že je-li v trestní věci možnost dospět na základě provedeného dokazování k několika, co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, je povinností soudu přiklonit se k té z nich, která je pro obžalovaného nejpříznivější, a jež by vedla k jeho zproštění z obžaloby dle §226 písm. a), c) tr. řádu.“ Zdůraznil, že právě taková důkazní situace nastala. V návaznosti na to vytkl, že odsuzujícím rozsudkem, jenž byl usnesením o zamítnutí odvolání potvrzen, byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení uvedená v §2 odst. 5 tr. ř., tj. zásada „in dubio pro reo“. Poznamenal, že je mu známo, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily. Namítl, že nebyla učiněna jednoznačná skutková zjištění, kdo je subjektem trestného činu. Nebylo najisto postaveno, že se dopustil ublížení na zdraví poškozené, přičemž na těchto důvodných pochybnostech od počátku stavěl svoji obhajobu, a proto shledal právní závěry soudů o jeho vině v přímém rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Dodal, že s absencí přímých důkazů o tom, že poškozené úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a neuzavřeným okruhem nepřímých důkazů nemohl být soudy učiněn právní závěr o jeho vině.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i vadné řízení mu předcházející a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a jeho osobu podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 2. 1. 2012, č. j. 1 NZO 1268/2011-9 , konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. G. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V podstatě tvrdí, že nebylo najisto zjištěno, že je pachatelem těžkého ublížení na zdraví u poškozené L. G.. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v dané trestní věci nejedná.
Z velmi podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. G. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ostravě, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 4 až 9 rozhodnutí). Nutno poznamenat, že ze str. 4 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání citována věta: „Lze souhlasit s obžalovaným, že je-li v trestní věci možnost dospět na základě provedeného dokazování k několika, co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, je povinností soudu přiklonit se k té z nich, která je pro obžalovaného nejpříznivější, a jež by vedla k jeho zproštění z obžaloby dle §226 písm. a), c) tr. řádu.“ Současně je v následující větě zdůrazněno: „Takováto důkazní situace však nenastala.“ Z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry o vině obviněného na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud tudíž rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný J. G. nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ostravě (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku.
Je nutné připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. G. , neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k