ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1257.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1257/2011-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. ledna 2012 dovolání obviněného P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 10 To 213/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 166/2009 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 11 T 166/2009, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle §250b odst. 4 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Hradci Králové zamítl usnesením ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 10 To 213/2011, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 10 To 213/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že soud nesprávně posoudil dílčí otázky právní kvalifikace, zejména vztah mezi přímým pachatelstvím a pomocí k trestnému činu. Pomocník musí mít přímý nebo nepřímý úmysl napomoci konkrétní osobě ke spáchání trestného činu alespoň tak, že jí spáchání trestného činu usnadní, zatímco přímý pachatel nemusí o pomoci ani vědět. Namítl, že by musel úmyslně vypracovat nadhodnocený znalecký posudek, aby se dopustil trestného činu úvěrového podvodu formou pomoci. Okolnost, že ocenění nemovitosti, které vypracoval, je vyšší než ocenění, které zpracoval znalec přibraný v trestní věci však samo o sobě neznamená, že by posudek obviněného byl úmyslně nadhodnocený. Podle obviněného není ve znaleckém posudku vypracovaném znalcem přibraným v trestní věci zohledněna skutečnost, že nemovitost je schopna poskytovat svému majiteli příjmy, které plynou z nájmů. Obviněný uvedl, že z právního hlediska rozdílnost stanovených cen nemusí znamenat záměrná zkreslení ocenění a že navrhoval v odvolacím řízení vypracování revizního znaleckého posudku. Namítl, že nemohl být pomocníkem k trestnému činu úvěrového podvodu, protože neznal přímého pachatele, ani jeho záměry a pohnutky k nim. Nemohl vědět, o jak vysoký úvěr bude žádat účastník úvěrové smlouvy a jaký úvěr mu bude poskytnut. Obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1403/2005, podle kterého je vědomost pomocníka trestného činu o záměru hlavního pachatele základním a nezbytným zákonným znakem k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Namítl, že nebylo prokázáno, že by znal úmysl hlavního pachatele, ani jakékoliv rozhodné skutečnosti v jejich základních rysech nebo že by věděl, že opatřuje prostředek pro spáchání trestného činu. Soudy obou stupňů se odpovědně nezabývaly ani právní stránkou věci, zejména samotným produktem, který banka měla poskytnout. Šlo sice o hypoteční úvěr, ale nemovitost byla pořízena s podnikatelským záměrem, předmětem činnosti dlužníka měl být pronájem nemovitosti k bydlení třetím osobám a především z jejich plateb měly být hrazeny splátky úvěru.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 10 To 213/2011, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce poukázal ve svém vyjádření k dovolání na zjištění soudu prvního stupně, podle něhož obviněný vypracoval ocenění domu č. p. ..... včetně pozemku na ulici ............. v Ú. n. L. – P. vlastníků M. G. a P. G., které bylo záměrně nadhodnoceno o částku 1.300.000 Kč, přičemž věděl, že toto ocenění bude použito jako podklad pro účely schvalování žádosti o úvěr u České spořitelny, a. s., čímž měl umožnit obohacení žadatelky o úvěr K. P. o částku nejméně 700.000 Kč. Uvedl, že jestliže obviněný namítl na podkladě takto prokázaného jednání, že by se mohl dopustit pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu pouze tehdy, pokud by nadhodnocený znalecký posudek vypracoval úmyslně, tak se jeho hmotně právní námitka nedostatku zavinění důsledně neopírá o popis skutku, v němž je obsažen a velmi podrobně konkretizován závěr o záměrném výrazném nadhodnocení obecné ceny nemovitosti odhadované za účelem poskytování úvěru.
Obviněný označil nemovitost v rozporu s §2 písm. c), bod 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. (správně §2 písm. a), bod 2 vyhl. č. 501/2006 Sb.) za jiný, než skutečný druh stavby, tedy za bytový dům s pěti bytovými jednotkami, ačkoliv podle tehdy platného právního předpisu (§3 písm. l) vyhl. č. 137/1998 Sb.) – správně podle §3 písm. h) vyhl. č. 137/1998 Sb., se v domě nacházely pouze tři byty. Ke hrubému zkreslení došlo i ve výměře obytné plochy a ocenění domu, přičemž obviněný stanovil obvyklou tržní cenu této nemovitosti tak, že ji v porovnání s obvyklou tržní cenou v dané lokalitě výrazně nadhodnotil o částku 1.300.000 Kč, ačkoliv věděl, že toto ocenění bude sloužit jako konkrétní podklad pro účely schvalování žádosti o úvěr u České spořitelny, a. s. Dovolatel při uplatnění své hmotně právní námitky nedostatku zavinění nevycházel z popisu skutku, v němž je jeho úmyslné jednání podrobně rozvedeno. Dovolatel přehlédl skutková zjištění, která se týkají konkrétních důkazů o vědomé nepravdivosti a skutečném charakteru posuzované nemovitosti, který by jinak vylučoval výnosovou metodu při provádění ocenění nemovitosti. Soudy vycházely z jednoznačného závěru znalce Ing. Petra Fišera, že se podle §3 písm. h) vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, beze všech pochybností jednalo o rodinný dům, který se oceňuje tzv. nákladovou metodou, zatímco tzv. výnosová metoda, kterou použil dovolatel, se vztahuje výhradně na domy bytové. Metodika oceňování nemovitostí pro účely úvěrového řízení byla odvolateli v pozice externího spolupracovníka, resp. smluvního partnera a současně řádně proškoleného znalce České spořitelny, a. s., nepochybně známa, přesto – podobně jako v celé řadě dalších samostatně posuzovaných případů – i přes znalost místních poměrů, a to zcela v rozporu s podmínkami dané lokality, jakož i s podmínkami využívání obytné plochy oceňované nemovitosti, nadhodnotil složku výnosovou a naproti tomu podhodnotil složku nákladovou. Všechny okolnosti, ze kterých je možné spolehlivě dovodit, že postup obviněného byl veden se záměrem pomoci žadatelce o úvěr k dosažení vyšších úvěrových finančních prostředků, jsou shrnuty v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 10 To 213/2011 (č. l. 12). Jestliže dovolatel namítá, že pachatele trestného činu úvěrového podvodu neznal a tedy nemohl být seznámen s jeho trestným záměrem, pak mu nelze přisvědčit v jeho námitce ani ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1403/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Z hlediska obecných zákonných požadavků trestní odpovědnosti pomocníka podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. zůstává rozhodným jeho vědomí, že alespoň v základních rysech přispěje hlavnímu pachateli při jím uskutečňovaném trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 32/2008). Čin obviněného ve vztahu k hlavnímu pachateli, byť jemu neznámému, byl dostatečným způsobem konkretizován takovými individuálními rysy, které vystihovaly způsob, jakým obviněný pomohl hlavní pachatelce v uskutečnění jejího trestného záměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 8 Tdo 888/2008).
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv však z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemůže zabývat vzhledem k zákonnému vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i výkladu uvedeného dovolacího důvodu. V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Právní námitkou, kterou lze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka obviněného týkající se vztahu mezi přímým pachatelstvím a pomocí k trestnému činu. Obviněný v této souvislosti v obecné rovině správně zdůraznil, že pomocník naplňuje znaky zákonem definované pomoci tak, že vytváří podmínky pro to, aby pachatel mohl trestný čin úspěšně uskutečnit. Namítl, že soud mu neprokázal úmyslné vypracování nadhodnoceného posudku a že se obviněný nedopustil pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Pomoc k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívá v účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, pokud účastník úmyslně poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. Podle §4 tr. zák. je čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý). Podle §10 odst. 2 tr. zák. se na trestní odpovědnost účastníka užije ustanovení o odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
Soudy prvního a druhého stupně zjistily, že obviněný znaleckým posudkem ze dne 24. 10. 2006, č. 5106-99/06, s účelem ocenění „Žádost o úvěr“ hrubě zkreslil údaje o oceňované nemovitosti, a to domu č. p. .... včetně pozemku v Ú. n. L. – P. vlastníků M. G. a P. G., když v rozporu se skutečností uvedl, že se jedná o bytový dům, což je v rozporu s §2 písm. c/ (resp. písm. a/), bod 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., podle níž jde o rodinný dům, dále v popisu a umístění objektů, přičemž uvedl, že v domě je 5 nájemních bytů, což je vzhledem k vnitřnímu uspořádání nemovitosti v rozporu s vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998, kde je v §3 písm. l) definován byt a podle této definice lze v domě za samostatné bytové jednotky určit pouze tři byty, a následně i ve výměře a ocenění tak, že její obecnou cenu výrazně nadhodnotil o částku 1.300.00 Kč (obvyklou tržní cenu stanovil na částku 3.000.000 Kč, znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí byla stanovena cena obvyklá na částku 1.700.000 Kč), ačkoli věděl, že toto ocenění bude použito jako podklad pro účely žádosti a schvalování úvěru u České spořitelny, a. s., a tímto svým jednáním umožnil obohacení žadatelky o úvěr ke škodě České spořitelny, a. s., o částku nejméně 700.000 Kč, odpovídající rozdílu mezi výší poskytnutého úvěru v částce 2.400.000 Kč na základě úvěrové smlouvy č. ............... ze dne 29. 1. 2007 uzavřené mezi žadatelkou K. P. a uvedenou poškozenou společností a skutečnou tržní hodnotou nemovitosti 1.700.000 Kč ke dni uzavření úvěrové smlouvy, respektive uzavření zajišťovací smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ve prospěch poškozené společnosti. Obviněný při oceňování vycházel z jiného stáří nemovitosti (86 let oproti správnému údaji 95 let) a použil nesprávné údaje o obestavěném prostoru. Taktéž použil tzv. výnosovou metodu, která se vztahuje výhradně na domy bytové, nikoli rodinné, a pokud ji už použil, tak nesprávně, zejména proto, že nájemné uvedené v nájemních smlouvách je zjevně nadhodnoceno, což vyplývá mimo jiné ze znaleckého posudku Ing. Petra Fišera i z výpovědi svědka Mgr. M. M. Obviněný jako znalec, certifikovaný odhadce a zároveň externí spolupracovník České spořitelny, a. s., nerespektoval při ocenění uvedené nemovitosti účel ocenění, tj. zajištění úvěru a případné uspokojení České spořitelny, a. s., z prodeje nemovitosti a zjevně neusiloval o stanovení reálné, obvyklé ceny, resp. obecné ceny, resp. tržní hodnoty nemovitosti, neboť nepřihlížel, ač s ohledem na svou odbornost a znalost trhu i místních poměrů mohl, k cenám srovnatelných nemovitostí v dané lokalitě, případně v podobných lokalitách, a nezhodnotil sociální rizika a specifičnost lokality a nereálně zhodnotil prodejnost nemovitosti. S přihlédnutím k výše uvedeným skutkovým zjištěním soudy obou stupňů správně posoudily skutek jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Obviněný také namítl, že pachatele trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) neznal a tedy nemohl být seznámen s jeho trestným záměrem. Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil, neboť pro trestní odpovědnost pomocníka podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je rozhodným vědomí pachatele, že alespoň v základních rysech přispěje hlavnímu pachateli při jím uskutečňovaném trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 32/2008). Dovolatel již na základě svého postavení ve vztahu k České spořitelně, a. s., pro kterou mnohokrát vypracoval ocenění nemovitostí pro účely poskytování úvěrů musel vědět, že nepravdivé či hrubě zkreslené údaje, které při jeho zpracování použil, povedou k nadhodnocení oceňované nemovitosti a že tak pomůže žadatelce k získání větších úvěrových finančních prostředků. Tyto podstatné okolnosti jednání obviněného, blíže rozvedené v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, svědčí o tom, že čin obviněného ve vztahu k hlavnímu pachateli byl dostatečným způsobem konkretizován natolik individuálními rysy, že vystihovaly způsob, jakým hlavnímu pachateli napomohl v uskutečnění jeho trestného záměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 8 Tdo 888/2008).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že v uvedené trestní věci nejde o první alternativu, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení, podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i správnost postupu řízení a odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by byla naplněna za předpokladu, že by rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek