ECLI:CZ:NS:2012:7.TZ.20.2012.1
sp. zn. 7 Tz 20/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. 3. 2012 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. H. proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 1 ZT 515/2011, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. l písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením policejního komisaře Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství Plzeň, územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování v Plzni ze dne 8. 8. 2011, č. j. KRPP-5452-7/TČ-2011-030573/DM, bylo podle §160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného L. H. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. l tr. zákoníku.
Stížnost obviněného byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 1 ZT 515/2011, podle §148 odst. l písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděná. Státní zástupce odůvodnil toto rozhodnutí zjištěním, že usnesení policejního orgánu bylo doručeno obviněnému dne 25. 8. 2011, že třídenní lhůta k podání stížnosti uplynula se zřetelem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. dnem 29. 8. 2011 a že obviněný podal stížnost až dne 30. 8. 2011, kdy byla ve formě datové zprávy dodána do datové schránky policejního orgánu. Státní zástupce v tomto ohledu odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 9 Afs 28/2010.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 13. 2. 2012 stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce. Vytkl, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §148 odst. l písm. b) tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §60 odst. 4 tr. ř. Podle ministra spravedlnosti byla lhůta k podání stížnosti zachována tím, že obhájce obviněného podal (vložil) stížnost do datové schránky dne 29. 8. 2011 v 18,57 hodin, a nebylo již podstatné to, že byla dodána do datové schránky policejního orgánu až dne 30. 8. 2011 v 07,01 hodin. Argumentaci státního zástupce rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ministr spravedlnosti označil za nepřípadnou s tím, že jde o nepřípustně zužující výklad ustanovení o doručování v trestním řízení, konkrétně ustanovení §60 odst. 4 tr. ř., a navíc o výklad, který v rozporu s ustanovením čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod omezuje právo na obhajobu a znevýhodňuje podávání stížnosti prostřednictvím datových schránek. V návaznosti na to ministr spravedlnosti konstatoval, že státní zástupce neměl zamítnout stížnost obviněného jako opožděnou, ale měl o ní věcně rozhodnout po přezkoumání usnesení policejního orgánu. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a aby přikázal státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná.
Obviněnému bylo usnesení policejního orgánu oznámeno doručením ve čtvrtek dne 25. 8. 2011. Konec třídenní lhůty k podání stížnosti, která je stanovena v §143 odst. l tr. ř. a počítá se způsobem stanoveným v §60 odst. 1, 3 tr. ř., připadl na pondělí dne 29. 8. 2011. Jestliže je v §143 odst. l tr. ř. kromě stanovení lhůty uvedeno, že „stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje“, pak to ve vztahu k posuzovanému případu znamená, že lhůta by byla zachována, pokud by podání, jehož obsahem byla stížnost, došlo nejpozději dne 29. 8. 2011 policejnímu orgánu. Jinak řečeno, podání by se muselo nejpozději uvedeného dne dostat do dispoziční sféry policejního orgánu. To se ovšem stalo až dne 30. 8. 2011, kdy v 07,01 hodin byla datová zpráva obsahující stížnost dodána do datové schránky policejního orgánu. Stížnost se tím pádem dostala do dispoziční sféry policejního orgánu po uplynutí lhůty. V tomto směru není podstatné, kdy se do datové schránky policejního orgánu přihlásila osoba oprávněná k přístupu do této datové schránky.
Za tohoto stavu vyvstává otázka, zda lhůta případně nebyla zachována některým ze způsobů, při nichž stížnost dojde orgánu, u kterého má být podána, sice po lhůtě, avšak za situace, kdy byl ve lhůtě učiněn nějaký předepsaný úkon. Tyto případy jsou stanoveny v §60 odst. 4 písm. a) až e) tr. ř. Jedná se o případy, kdy podání bylo ve lhůtě
a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka,
d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu,
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce.
Uvedený výčet je taxativní. Jiným způsobem, než který je uveden v §60 odst. 4 písm. a) až e) tr. ř., obviněný nemohl dosáhnout zachování lhůty, jestliže stížnost fakticky až po uplynutí lhůty došla policejnímu orgánu, u kterého měla být podána. Z povahy posuzovaného případu je evidentní, že nepřicházelo v úvahu zachování lhůty žádným ze způsobů uvedených v §60 odst. 4 písm. b), c), d), e) tr. ř. Zbývá posoudit, zda lhůta nebyla zachována způsobem uvedeným v §60 odst. 4 písm. a) tr. ř., avšak ani o tento způsob se nemohlo jednat.
Podle §59 odst. l tr. ř. podání lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Obviněný podal stížnost jako elektronický úkon fyzické osoby vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datových schránek ve smyslu §1 odst. l písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.). Podání obviněného bylo datovou zprávou podle §19 odst. l zákona č. 300/2008 Sb. Z hlediska ustanovení §59 odst. l tr. ř. bylo podání obviněného podáním „v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů“. Ve vztahu k tomuto způsobu podání trestní řád, zákon č. 300/2008 Sb. ani jiný právní předpis nestanoví nic, z čeho by se dalo usuzovat na zachování lhůty nějakým úkonem, který předchází momentu, kdy byla datová zpráva dodána do datové schránky orgánu veřejné moci. Zejména není nikde stanoveno, že by v tomto ohledu měl nějaký význam moment, kdy byla datová zpráva uložena do datové schránky toho, kdo činí podání, a z této datové schránky odeslána. Aplikace ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. tu není možná, neboť dosah tohoto ustanovení je omezen pouze na poštovní zásilky. Datová zpráva podle §19 odst. l zákona č. 300/2008 Sb. není poštovní zásilkou. Nic na tom nemění okolnost, že podle §14 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. provozovatelem informačního systému datových schránek je držitel poštovní licence. Sám informační systém datových schránek není institucí srovnatelnou s poštou, ale jen technickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k adresátu. Z toho, že se ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. vztahuje jen na poštovní zásilky, logicky vyplývá, že jeho použitelnost se týká pouze takových podání, která jsou činěna písemně. Ustanovením §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. tedy není možné odůvodnit úvahu, že by obviněný zachoval lhůtu k podání stížnosti tím, že poslední den lhůty, tj. 29. 8. 2011 v 18,57 hodin byla stížnost ve formě datové zprávy uložena do datové schránky obhájce, z které pak byla odeslána do datové schránky policejního orgánu.
Výkladem ustanovení §60 odst. 4 tr. ř. nelze rozšířit okruh případů, které jsou v písmenech a) až e) stanoveny jako výjimky ze zásady, že lhůta k podání je zachována tehdy, když podání ve lhůtě dojde orgánu, u kterého má být učiněno. V rámci ustanovení §60 odst. 4 tr. ř. nemůže být konstruován žádný zvláštní způsob zachování lhůty, který by tuto zásadu modifikoval pro případ podání v elektronické podobě formou datové zprávy. Z určitého hlediska jde o obdobu podání, které je učiněno telefaxem, neboť i při tomto způsobu podání může dojít k časovému odstupu mezi dobou, kdy je podání odesláno, a dobou, kdy dojde orgánu, jemuž je adresováno. V tomto ohledu judikatura zaujala názor, že učiní-li účastník řízení podání telefaxem, je pro posouzení včasnosti takového podání rozhodné, kdy došlo soudu (č. 17/2002 Sb. rozh. obč.).
Argumentace možným omezením ústavně garantovaného práva na obhajobu není opodstatněná. Lhůta k podání stížnosti je sice krátká, avšak její zachování není ničím, co by se vymykalo běžným možnostem. Obviněný měl na výběr několik způsobů podání stížnosti, které zákon připouští. Tyto způsoby se liší nejen co do své vlastní povahy, ale také co do zvláštních podmínek zachování lhůty se zřetelem k okolnosti, kdy se podání dostane do dispoziční sféry orgánu, jemuž je adresováno. Zásadně je záležitostí samotného obviněného, jaký postup zvolil při výběru způsobu podání stížnosti. Pokud se obviněný rozhodl pro určitý způsob podání stížnosti, pak musel akceptovat také rozdíly, které s tím zákon spojuje při stanovení podmínek zachování lhůty oproti jiným způsobům podání. Bylo na obviněném, aby v zájmu zachování lhůty projevil náležitou míru procesní opatrnosti a aby také volbou způsobu podání stížnosti eliminoval riziko zmeškání lhůty. Výklad zákona, z něhož v napadeném usnesení vycházel státní zástupce, rozhodně nepředstavuje žádné znevýhodnění jednoho z více možných způsobů podávání stížnosti.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že lhůta k podání stížnosti nebyla zachována ani v návaznosti na okolnost, že usnesení policejního orgánu bylo dne 31. 8. 2011 doručeno obhájci. V době, kdy policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání, obviněný neměl obhájce. Obviněný si obhájce zvolil tím, že dne 29. 8. 2011 udělil plnou moc advokátu. Obhájce předložil plnou moc tak, že ji formou datové zprávy odeslal elektronicky spolu se stížností do datové schránky policejního orgánu, kam byla dodána dne 30. 8. 2011 v 07,01 hodin. Tím nastaly účinky plné moci vůči policejnímu orgánu. Stav řízení byl tedy takový, že obviněný měl obhájce až od 30. 8. 2011, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání již bylo v právní moci.
Usnesení policejního orgánu je na svém vyhotovení ve spise (č. 1.7a) opatřeno údajem ve znění „Převzala osobně dne 29. 8. 2011 Ing. Jitka Průšová“ a podpisem této osoby. Z toho však nevyplývá nic, co by bylo relevantní z hlediska běhu lhůty k podání stížnosti. Z dalšího obsahu spisu je patrno, že obhájce obviněného udělil Ing. Jitce Průšové jako své asistentce tzv. substituční plnou moc „ve věci nahlížení do spisu a pořízení kopií ze spisu“. Zmíněná osoba tedy nebyla zmocněna k přijímání písemností, takže pokud jí bylo usnesení policejního orgánu předáno, šlo jen o faktický úkon bez právních účinků. Kromě toho advokát, který se stal obhájcem obviněného, nabyl tohoto postavení až dne 30. 8. 2011 po uplynutí lhůty k podání stížnosti.
Státní zástupce neporušil zákon, pokud zamítl stížnost obviněného jako opožděnou, a nijak nepochybil ani tím, že své argumenty ohledně podmínek zachování lhůty čerpal z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010. I když v citovaném usnesení šlo o výklad soudního řádu správního, byly v něm vysloveny právní názory aplikovatelné i při výkladu trestního řádu, pokud jde o otázku zachování lhůty, je-li podání učiněno elektronicky prostřednictvím datových schránek. Lze jen dodat, že pokud se k otázce včasnosti elektronického podání vyjádřil Ústavní soud, rovněž vycházel ze zásady, podle které závěr o včasnosti takového podání může být založen jen na zjištění, že nejpozději poslední den lhůty zásilka došla soudu (nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2361/2008).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. l písm. c) tr. ř. nedůvodnou stížnost pro porušení zákona zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec