ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1542.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1542/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2012 o dovolání obviněného R. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 5 To 500/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 258/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 4 T 258/2008, byl obviněný R. L. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pod body 2. a 3. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 11. 2008, č. j. 5 T 136/2006-119, který mu byl doručen dne 26. 11. 2008, byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu pod bodem II. z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 11. 2008, č. j. 5 T 136/2006-119, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek Okresního soudu v Chomutově obviněný napadl odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 5 To 500/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pod body 2. a 3. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 11. 2008, č. j. 5 T 136/2006-119, který mu byl doručen dne 26. 11. 2008, podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu pod bodem II. v trestním příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 11. 2008, č. j. 5 T 136/2006-119, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., vrácena soudu prvního stupně.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěný den v průběhu měsíců února a března 2007 v Ch., v bytě poškozené B. I., v ul. K., odcizil volně odložené šperky ze žlutého kovu v celkové hodnotě 5.840,- Kč,
2) v období od 1. 7. 2007 do 10. 7. 2007 v Ch. v bytě poškozené P. K., v J. ulici, odcizil volně odložené zlaté šperky v hodnotě 11.170,- Kč a peněžní hotovost ve výši 15.000,- Kč a dále mobilní telefon zn. Nokia 1600 v hodnotě 1.055,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, č. j. 46 T 193/2006-51, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2006, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 30 měsíců a k trestu zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu dvou let.
Obviněný podal proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti jeho odsuzující části. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., neboť řádným způsobem nepřezkoumal zákonnost a správnost postupu řízení, v němž byl odsouzen za skutky, u kterých nebylo prokázáno, že by je spáchal a kdy je měl přesně spáchat, protože výrok o vině soud založil pouze na ničím nepodložených tvrzeních dvou údajných poškozených, které s obviněným udržovaly intimní poměr a se kterými se později rozešel. Dovolatel vytkl, že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci, kteří měli prokázat, že se skutků, které jsou mu kladeny za vinu, nedopustil, a doložit, že obviněný je sám obětí trestných činů. Podle tvrzení dovolatele není vůbec prokázáno, že poškozené skutečně vlastnily šperky, které měl odcizit. Pokládal rovněž otázku, z jakého důvodu bylo poškozenými umožněno obviněnému pobývat v jejich bytech, a poukazoval na skutečnost, že žádný posudek či expertíza na odcizené věci – šperky – nebyly provedeny, údajná poškozená měla sama označit z katalogu šperky, které měla postrádat a měly jí být odcizeny, přičemž žádným způsobem nebylo zohledněno jejich opotřebení či stáří a nebyla stanoven jejich zůstatková cena. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a obviněného zprostil obžaloby, protože „není žádným způsobem prokázáno, že spáchal skutky, potažmo trestné činy, za které byl odsouzen“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž odkázal obviněný, evidentně nevztahuje.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný uplatnil důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, a to ve vztahu ke všem dovolacím důvodům, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Chomutově a z nichž v napadeném rozsudku ve vztahu k výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., vycházel i Krajský soud v Ústí nad Labem. Tuto povahu mají především námitky obviněného, spočívající v jeho zpochybňování významu a hodnocení výpovědí obou poškozených i svědkyně D. K. a z toho plynoucí závěr, že soudy obou stupňů nedostatečně objasnily skutkový stav věci.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (žádné šperky, peníze ani mobilní telefon neodcizil) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. nedopustil. Takovou povahu má tvrzení obhajoby o tom, že nebylo prokázáno, že by se obviněný skutků jemu kladených za vinu vůbec dopustil, i že není prokázáno, že poškozené skutečně vlastnily šperky, které měl obviněný odcizit. A nakonec též námitka, že nebyli vyslechnuti svědci jím navržení, míří rovněž ke zpochybňování skutkových okolností případu. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Dovolací soud sice již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však v tomto případě zjevně nejedná.
Soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry dostatečně odůvodnil způsobem zcela odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud nepochybil, vystavil-li na nich své rozhodnutí. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně o vzájemně se podporující svědectví obou poškozených a výpověď svědkyně D. K. Oproti tomu výpověď obviněného vykazuje značné vnitřní rozpory, neshodují se ani informace z jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení a během hlavního líčení. K tomu je třeba podotknout, že z výpovědi poškozených plyne, že na trestnou činnost obviněného byly tyto upozorněny další osobou, a to svědkyní D. K., která s ním taktéž navázala krátkodobý intimní vztah a která se podle svojí svědecké výpovědi posléze dověděla, že obviněný je „podvodník a zneužívá ženy“, načež tuto informaci zveřejnila na svém internetovém profilu s odkazem na jeho přihlašovací jméno. Následně byla opakovaně kontaktována dalšími ženami, které se jí svěřovaly, že byly obviněným taktéž podvedeny. Tato skutečnost – jak uvedl již odvolací soud na straně 6 odůvodnění rozsudku – zcela vyvrací námitku obviněného, že se na něho poškozené domluvily, neboť z časových souvislostí jejich seznámení se svědkyní D. K. jasně vyplývá, že jejich vzájemnému seznámení předcházelo právě ono výše uvedené zveřejnění informací o obviněném touto svědkyní. Namítané nedostatky při oceňování šperků zcela zjevně neodpovídají skutečnosti, poněvadž ve znaleckých posudcích je vždy uvedena cena „nošených srovnatelných“ šperků, rovněž tak odhadní cena mobilního telefonu je stanovena s ohledem na míru opotřebení. Otázka ohledně důvodu, proč poškozené umožnily obviněnému vstoupit do svých bytů, je v daném kontextu irelevantní, navíc nikdo nepopíral, že s ním tyto udržovaly krátkodobé intimní poměry, jak obviněný sám uvádí.
Pakliže obviněný vytkl, že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci, kteří měli prokázat, že se činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil, nelze než připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Z výsledků dokazování v hlavním líčení a taktéž z obsahu odvolání obviněného nevyplývá, které konkrétní svědky má obviněný na mysli. Dovolacímu soudu v zásadě nepřísluší přehodnocovat soudy provedené dokazování, a to včetně jeho rozsahu a posuzování odmítnutých důkazních návrhů, proto je v daném kontextu významná toliko otázka, zda způsobem prováděného dokazování nebyla porušena základní práva obviněného, zejména právo na spravedlivý proces. To však neshledal. Rozsah provedeného dokazování byl pro vypořádání se s obhajobou obviněného a pro rozhodnutí o jeho vině zcela postačující.
Výše uvedené důkazy ve svém souhrnu podaly takový obraz o jednání dovolatele, že o jeho vině není žádných rozumných pochybností. Je také zjevné, že v dané věci se soudy vypořádaly dostatečně s námitkou, že neexistují žádné důkazy o tom, že to byl obviněný, kdo se dopustil pokračujícího trestného činu krádeže. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě neznamená, že byly porušeny zásady spravedlivého procesu či zásady presumpce neviny, a proto nezbytnost zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Obviněný uplatnil také dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podané dovolání ale neobsahuje žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možno, byť jen vzdáleně, pod tento zákonem vymezený důvod podřadit. Nejvyšší soud nezjistil, že by v rozsudku odvolacího soudu některý výrok chyběl nebo byl neúplný.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 11. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková