ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.57.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 57/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2012 o dovolání obviněné mladistvé „kopretiny“*), proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Tmo 65/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 1/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné mladistvé „kopretiny“ odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 2 Tm 1/2011, byla obviněná mladistvá „kopretina“ (dále jen „mladistvá“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou, že:
„v přesně nezjištěné době okolo 5:30 hod. dne 15. 10. 2010 v bytě nacházejícím se v B. na ulici D., odcizila z peněženky patřící J. Š. uložené v šatní skříni na chodbě finanční hotovost ve výši 6.500,- Kč a osm kusů stravenek v celkové hodnotě 440,- Kč, čímž způsobila J. Š., škodu odcizením ve výši 6.940,- Kč“.
Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 S., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestního zákoníku“) a podle §62 odst. 1
a §63 odst. 1 trestního zákoníku a §26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.) jí uložil trestní opatření obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin a podle §18 odst. 1 písm. e) zák. č. 218/2003 Sb. výchovnou povinnost, aby během výkonu tohoto trestního opatření nahradila podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěla k odstranění následků provinění. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí uložil rovněž povinnost nahradit poškozenému J. Š., bytem B., D., škodu ve výši 6.940,- Kč.
Mladistvá proti citovanému rozsudku podala odvolání, o němž Krajský soud v Brně, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Tmo 65/2011, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu mladistvá podala prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Langa dovolání a uplatnila v něm dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Dovolatelka, aniž blíže rozvedla, který z použitých argumentů chce pod ten který z uplatněných dovolacích důvodů podřadit, sice v úvodu podání konstatovala, že si je vědoma toho, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) je vázán zjištěným skutkovým stavem a že tedy nepřezkoumává skutková zjištění nižších soudů, nicméně své konkrétní námitky založila na tvrzení, že „kromě svědeckých výpovědí soudy vycházely pouze z domněnek, neboť spolehlivě nebylo prokázáno nic“, a že „důkazní nouze nemůže být důvodem k tomu, aby si soudy domýšlely skutkový stav“. Následně obsáhle rozvedla vlastní úvahy o průběhu skutkového děje a zdůraznila, že soudy neměly žádný přímý důkaz, a proto vycházely z úředních záznamů, což je nepřípustné. V obecné rovině napadla rovněž právní kvalifikaci skutkových zjištění, stejně jako řízení samo, podrobněji však rozvedla, co konkrétně soudům vytýká.
Mladistvá v rámci výše uvedených dovolacích důvodů mladistvá rovněž namítla, že ve věci nebyla splněna podmínka neveřejnosti hlavního líčení, protože „její osobní údaje byly k dispozici na vývěsce před jednací místností“.
Závěrem dovolatelka navrhla (aniž uvedla konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí v plném rozsahu zrušil; zároveň vyslovila souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřil, pouze prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Mladistvá v dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž z logiky věci je nejprve třeba zmínit druhý z nich. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Mladistvá tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě, když uvedla, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky mladistvé, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, v tomto ohledu nemohly obstát. Jak již bylo zmíněno výše, dovolatelka ve svém podání napadala zásadně způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů, čímž v podstatě napadala správnost učiněných skutkových zjištění a až v důsledku toho se domáhala jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Dalšími námitkami mladistvá napadala údajná procesní pochybení spočívající jednak v tom, že nebyla dodržena ustanovení zák. č. 218/2003 Sb. o ochraně soukromí mladistvých (tvrzením, že ve věci nebyla splněna podmínka neveřejnosti hlavního líčení, protože její osobní údaje byly k dispozici na vývěsce před jednací místností), jednak v tom, že soudy vycházely z úředních záznamů, což je nepřípustné. Takovou argumentaci nejenže nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, ale vzhledem k tomu, že dovolací řízení slouží výlučně k nápravě taxativně vymezených vad [srov. §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř.], nelze uvedené námitky podřadit ani pod žádný jiný důvod dovolání a tedy je považovat za relevantně uplatněné.
Lze tak shrnout, že dovolatelkou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatelka (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady mladistvé měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov.
§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání mladistvé podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.