ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1410.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 1410/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2013 dovolání, které podal obviněný M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 9 To 307/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 189/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 T 189/2011, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 27. 10. 2011 kolem 18,00 hod. v soudním okrese Mělník, řídil na 13. km dálnice D8 směrem na Prahu osobní motorové vozidlo tovární značky Citröen Jumpy, a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 1 T 252/2007, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2009, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 10. 2010, č. j. 2 PP 700/2010, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
O odvolání obviněného M. D. rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 9 To 307/2012, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Dále podle §131 odst. 1 tr. ř. nařídil opravu výroku písemného vyhotovení rozsudku ve výměře uloženého trestu odnětí svobody na správnou výměru „10 (deset) měsíců.“
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že soudy posuzovaly skutek na základě presumpce jeho viny bez provedení důkazů svědčících o tom, že se skutek stal. Z provedených důkazů je zřejmé, že byl dne 27. 10. 2011 kolem 18,00 hodin na 13. km dálnice D8, kam přijel vozidlem tov. zn. Citröen Jumpy z Ústí nad Labem a že se přihlásil jako svědek dopravní nehody, ke které došlo mezi vozidlem Mercedes Benz řízeným panem R. a nákladní soupravou řízenou panem D. Přestože žádný přímý důkaz nepotvrzuje, že by on sám řídil v rozhodné době jakékoli motorové vozidlo jím i obžalobou navržený důkaz výslechem očitého svědka události D. soudy obou stupňů odmítly provést. Závěry o jeho vině tak spočívají pouze na jediném nepřímém důkazu, a to tvrzení příslušníka Policie ČR Jana Stejskala, který skutek neviděl ani jinak nemohl vnímat, a tento nepřímý důkaz nebyl podroben konfrontaci s možným přímým důkazem výslechem očitého svědka, popř. záznamy z kontrolních kamer na dálnici snímajících na několika místech na trase od Ústí nad Labem mimo jiné posádky vozidel.
Jak dále konstatoval, trestní řízení stojí na zásadě, že ani případné doznání obviněného by nemělo jako jediný důkaz viny postačovat, když i v případě doznání jsou orgány činné v trestním řízení povinny prověřit jinými důkazy rozhodné skutečnosti ohledně skutku a viny. V daném případě však doznání neexistuje. Protože základní zásady trestního řízení neumožňují skutkovou situaci hodnotit na základě jediného nepřímého důkazu v jeho neprospěch, soudy měly využít možnosti slyšet očitého svědka D., pokud svou vinu popřel. Uvedl, že též logicky vysvětlil možné nedorozumění s hlídkou Policie ČR, kdy jeho výrok, že na místo přijel vozidlem Citröen mohl být nesprávně chápán jako potvrzení, že vozidlo řídil, ačkoli existují další přímé důkazy - výpovědi svědků R. a B., že vozidlo Citröen neřídil. Podle jeho názoru provedené důkazy neumožňují posoudit důkazní situaci tak, že se skutek stal. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. D. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, pokud popírá, že se trestné činnosti dopustil a předkládá vlastní, pro něj příznivější, verzi skutkového děje. Rovněž pokud zpochybňuje tvrzení policistů PČR pprap. Jana Stejskala a pprap. Pavla Macháčka a vytýká, že soudy nevyslechly očitého svědka události M. D. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom nejen z výpovědi obviněného, ale rovněž ze svědeckých výpovědí příslušníků Policie ČR zasahujících na místě dopravní nehody - pprap . Pavla Macháčka a pprap. Jana Stejskala, svědků J. B. a P. R., jakož i z celé řady listinných důkazů, které na tyto navazují a jsou s nimi v souladu, zejména z výpisu z evidenční karty řidiče a připojeného spisu Policie ČR, Odboru služby dopravní policie, dálničního oddělení Nová Ves, č. j. KRPS-113-12/DNDN-STE. V daném kontextu tak lze přisvědčit soudu prvního stupně, pokud se při svém rozhodování opíral především o výpovědi zmíněných policistů, když ani svědek R., řidič vozidla Mercedes neviděl, kdo ze servisu vozidlem Citröen, který jej doprovázel, odjel a kdo jej řídil, když byl pouze obviněným informován, že s sebou bere kamaráda, který bude řídit. Rovněž neměl vědomost o tom, zda v době, kdy měl dopravní nehodu, byl ve vozidle Citröen obviněný i jeho kamarád. Nevěrohodnou a nelogickou byla důvodně shledána i výpověď svědka B., který sice uvedl, že obviněný jel s ním ve vozidle jako spolujezdec, po dopravní nehodě však svědek z místa dopravní nehody odjel stopem a obviněného i za situace, kdy mu tento měl sdělit, že nemá řidičské oprávnění, na místě i s vozidlem ponechal. Z úředního záznamu Policie ČR, Odboru služby dopravní policie, dálničního oddělení Nová Ves ze dne 4. 11. 2011 bylo zjištěno, že dopravní nehoda, k níž došlo dne 27. 10. 2011, byla v 16.28 hod. oznámena P. R., do jehož vozidla Mercedes-Benz narazila nákladní souprava řízená M. D. Z předmětného záznamu se dále podává, že na místě se nacházel jako svědek dopravní nehody obviněný M. D., který výše uvedené vozidlo doprovázel vozidlem Citröen. Z výpovědí obou slyšených policistů bylo zjištěno, že sice neviděli obviněného vozidlo řídit, tento jim však tuto skutečnost na místě sdělil, stejně jako svědek R., jehož tvrzení bylo zaznamenáno do protokolu o vytěžení na místě dopravní nehody. Je tedy evidentní, že se obviněný bez pomoci svědka B. s vozidlem Citröen musel dostat na místo dopravní nehody a musel tak toto vozidlo řídit sám. O tom nakonec svědčí i samotné tvrzení obviněného u hlavního líčení konaného dne 28. 3. 2012, kdy uvedl, že se: „do toho pruhu zařazoval proto, aby přijel za panem R., který mu volal..“ (č. l. 109 tr. spisu). Z výpisu z evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že obviněný má evidováno šest záznamů o přestupcích a naposledy mu byl vysloven zákaz řízení od 2. 2. 2009 do 2. 2. 2012 (č. l. 39-41 tr. spisu).
Lze tedy konstatovat, že soud prvního stupně v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř. zajistil dostatek důkazů potřebných k tomu, aby bylo ve věci možno rozhodnout, jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní bez důvodných pochybností.
Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mělníku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného M. D., proč nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Praze, jak je zřejmé z podrobného odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (viz str. 2 až 3 rozhodnutí). Taktéž je nutno konstatovat, že z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
V posuzované trestní věci je tudíž pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Mělníku (následně též Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. D., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík