ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.233.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 233/2013-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2013, dovolání obviněného F. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 4 To 246/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 28/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného F. G., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. 5 T 28/2012, byl obviněný uznán vinným v bodě 1 ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 3) ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za toto jednání byl odsouzen podle §205 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1) dne 14. 6. 2012 kolem 23.15 hodin v O. – K. na ulici B., po společné domluvě s dalšími obviněnými F. G., a V. B., po přeštípnutí visacího zámku z kovové brány a po vysazení další brány z pantů, vnikli osobním vozidlem zn. Škoda Forman bez přidělené registrační značky, které řídil obviněný F. G., do areálu společnosti Zemědělská a.s. Opava - Kylešovice, odkud odcizili radlici se slupicí a zadní opěrné kolo pluhu se stavěcím mechanismem v hodnotě 1.800,- Kč ke škodě uvedené společnosti: poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 100,- Kč, přičemž obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 4 T 199/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 4 To 131/2011, odsouzen, mimo jiné, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců, který vykonal dne 18. 4. 2012,
2) dne 14. 6. 2012 kolem 23.00 hodin z ubytovny OAZA v Opavě - Komárově k Zemědělskému družstvu se sídlem v Opavě - Kylešovicícch bez řidičského oprávnění řídil osobní vozidlo zn. Škoda Forman bez přidělené registrační značky přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 2 T 177/2001, uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let, rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 4 T 157/2004, mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 27 T 209/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2006, sp. zn. 6 To 380/2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků a rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 4 T 158/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2010, sp. zn. 6 To 696/2010, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný společně s obviněným F. G., a obviněným V. B. zavázán společně a nerozdílně na náhradu způsobené škody poškozené Zemědělské a.s. Opava - Kylešovice, částku ve výši 100,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená VZP ČR odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroků o vině pod body 1) a 3) a výroku o trestu. Odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, a to z hlediska vytýkaných vad, jakož i postupu řízení, vydanému rozsudku předcházejícího. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 4 To 246/2012, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soud podal obviněný F. G. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Paly dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu shledává obviněný v tom, že nebylo prokázáno ve vztahu k jeho osobě naplnění všech znaků skutkových podstat přečinů, za něž byl odsouzen, a v této souvislosti došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Namítá, že v trestním řízení nebylo dodrženo ustanovení §89 odst. 1 písm. b) tr. řádu, když soud zamítl návrhy obviněného, které by jednoznačně prokázaly jeho nevinu. Uvádí, že od počátku trestního řízení popírá, že by předmětné skutky spáchal. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, obviněný připustil, že se na místě činu vyskytoval, jeho jednání však nesměřovalo ke spáchání trestného činu, obviněný se nejprve jednání spoluobviněného B. odmítl účastnit a ve chvíli, kdy zjistil, že hodlá zcizit železné části zemědělských strojů, snažil se uvedené jednání překazit a odstranit následky vyložením železa z auta. Vysvětlil, že na počátku trestního řízení sice vypovídal rozdílně, avšak učinil výpověď za účelem ochrany svého syna, který se na místě činu rovněž vyskytoval před trestním stíháním. Jediným přímým důkazem proti obviněnému je dle něho výpověď spoluobviněného B., kterou považuje za nevěrohodnou. Domáhá se, že soud měl postupovat podle zásady in dubio pro reo. Pokud jde o skutek pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, obviněný popírá, že se dopustil jemu přičítaného jednání. K prokázání svého tvrzení navrhl důkaz kamerovým záznamem čerpací stanice, na níž se spoluobviněným B. v průběhu jízdy tankovali benzín, kdy z uvedeného kamerového systému bylo jasně patrné, kdo z obviněných vozidlo řídil. Odvolací soud však provedení toho důkazu zamítl, vinu obviněného naopak prokazuje důkazem pachové zkoušky na místě řidiče. Obviněný se domnívá, že soud obrací důkazní povinnost, a v případě, že obviněný navrhuje důkazy jednoznačně objasňující skutkový stav, tato soud odmítá provést a nesprávně interpretuje stávající důkaz. Obviněný uzavírá, že oba soudy se nesnažily zjistit skutečný průběh spáchání skutku, když se spokojily s nejjednodušší variantou běhu událostí, kterou však nepodepřely potřebnými důkazy.
Na základě uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu a sám ve věci rozhodl podle ustanovení §265m odst. 1 tr. řádu tak, že obviněného ohledně skutku uvedeného pod bodem 1) obžaloby podle ustanovení §226 písm. c) tr. řádu a ohledně skutku uvedeného pod bodem c) obžaloby podle ustanovení §226 písm. a) tr. řádu podané obžaloby zprostil
K dovolání obviněného nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího soudu sdělil, že se k dovolání obviněného věcně nebude vyjadřovat. Současně výslovně souhlasil s tím, aby ve věci Nejvyšší soud České republiky rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že důvod dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzení skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace norem hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá obviněný. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl ten který obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 79/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.) pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvažovat jen výjimečně v případech, kdy tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
Nejvyšší soud však shledal, že v posuzované věci se nejedná o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Oba soudy zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly, z předmětných rozhodnutí vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. řádu.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Opavě a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Ostravě. Plyne z něj, že obviněný jednak opakuje námitky, se kterými se v odvolacím řízení vypořádal již soud druhého stupně, především ale jeho námitky směřují proti průběhu dokazování a skutkovým závěrům, které neodpovídají uplatněnému, ani jiným dovolacím důvodům. Ohledně návrhů obviněného na doplnění dokazování Nejvyšší soud odkazuje na závěry soudu odvolacího, zejména na jeho konstatování vyslovené v odůvodnění usnesení sp. zn. 4 To 246/2012 na str. 4 a 5, že doplnění dokazování z kamerového systému ze specifikované benzínové stanice s daným případem nesouvisí a je právně irelevantní a sejmutí daktostop z volantu v předmětném vozidle je zjevně nadbytečné, když ze zmíněného odborného vyjádření (č.l. 387-392 spisu) jednoznačně vyplývá, že na místě řidiče byly zjištěny pachové stopy jak odvolatele, tak obviněného V. B. Obviněný tedy uplatnil námitky skutkové, které nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat.
Pokud jde o námitku obviněného týkající se zásady in dubio pro reo, pak je možno říci, že tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ani žádný jiný zákonný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoli k právnímu posouzení, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ohledně právních otázek se totiž uplatňuje zásada iura novit curia.
Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. řádu. Dovolání obviněného F. G., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman