ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1361.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1361/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné GARMOND Praha, s. r. o., v likvidaci , se sídlem v Rudné, Masarykova 838, identifikační číslo osoby 62 91 38 32, proti povinnému M. B. , zastoupenému JUDr. Jitkou Příborskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Habrmannova 23, pro částku 448.758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. listopadu 2012, sp. zn. 11 Co 732/2012, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. listopadu 2012, sp. zn. 11 Co 732/2012, a usnesení soudní exekutorky JUDr. Dagmar Kuželová z 25. října 2012, č. j. 046 Ex 336/03-445, se ruší a věc se vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. října 2012, č. j. 046 Ex 336/03-445, jímž soudní exekutorka JUDr. Dagmar Kuželová rozvrhla rozdělovanou podstatu v částce 533.333,- Kč tak, že z ní budou uspokojeny pohledávky v následujícím pořadí a výši:
1. pohledávka soudní exekutorky na úhradu nákladů exekuce podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. k hotovému zaplacení ve výši 97.697,- Kč
2. pohledávka oprávněné na částečnou úhradu podle §337c odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. a) o. s. ř. k hotovému zaplacení ve výši 435.636,- Kč, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána.
S odvolací námitkou povinného proti výši nákladů exekuce se krajský soud vypořádal odkazem na pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, který „byl nepochybně povinnému doručen a ten tak mohl zjistit, že částka 97.697,- Kč je tvořena odměnou soudní exekutorky v celkové výši 78.432,- Kč včetně 20% DPH, dále částkou 13.265,- Kč včetně DPH jako náhradou hotových výdajů a částkou 6.000,- Kč včetně 20% DPH jako náhradou za ztrátu času. Tyto náklady exekuce byly vyčísleny v souladu s ustanovením §87 a násl. exekučního řádu ve spojení s ustanoveními vyhlášky č. 330/2001 Sb. a tato částka byla správně zařazena do tzv. první skupiny podle §337 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. (Soudní exekutorka odůvodnila zařazení své pohledávky na nákladech exekuce výslovně poukazem na ustanovení §66 odst. 7 exekučního řádu).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud se nezabýval oprávněností všech jeho námitek, ale že pouze stroze odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudní exekutorky. Krajský soud se zejména nevypořádal s jeho námitkou, že následkem účelového protahování exekuce, trvající devět let, se pohledávka přisouzená titulem v částce 448.758,- Kč v důsledku přirůstajícího příslušenství zvýšila na částku 1.857.194,33 Kč, tedy na více než trojnásobek. Kromě toho nebyla vypořádána pohledávka finančního úřadu zajištěná zástavním právem, majícím vliv na zařazení pohledávek do skupin a mezi jednotlivé věřitele.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. e), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou, je (byť nikoli ze všech uplatněných důvodů) opodstatněné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu předně závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudní exekutorky má být uspokojena v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.
K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 nebo nález téhož soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. (před 1. lednem 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná – exekuce byla k návrhu doručenému soudu 24. dubna 2003 nařízena usnesením ze 6. května téhož roku – je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit. Závěr převzatý odvolacím soudem od soudní exekutorky, že v projednávané věci je třeba aplikovat §66 odst. 7 exekučního řádu již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudní exekutorky, zrušil i je a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu