ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3904.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3904/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného P. H. , proti povinnému K. K. , pro částku 139.882,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 28 Nc 3635/2006 a u Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Husova 8a, pod sp. zn. 030 EX 2617/05, o dovolání zástavní věřitelky TITUS CZ s. r. o. se sídlem v Chrudimi, Tovární 1112, identifikační číslo osoby 25 91 96 52, zastoupené JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská 149, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. června 2011, č. j. 26 Co 42/2011-214, takto:
Usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ze 6. října 2010, č. j. 030 EX 2617/05-176, ve znění opravného usnesení ze 7. dubna 2011, č. j. 030 EX 2617/05-191, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. června 2011, č. j. 26 Co 42/2011-214, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze 6. října 2010, č. j. 030 EX 2617/05-176, ve znění opravného usnesení ze 7. dubna 2011, č. j. 030 EX 2617/05-191, rozvrhl soudní exekutor rozdělovanou podstatu ve výši 651.433,12 Kč tak, že se z ní uspokojují pohledávky v následujícím pořadí a výši:
1. pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce k hotovému zaplacení ve výši 125.226,24 Kč
2. pohledávka zástavní věřitelky TITUS CZ s. r. o. k hotovému zaplacení ve výši 236.813,79 Kč
3. pohledávka zástavního věřitele Finančního úřadu ve Dvoře Králové nad Labem k hotovému zaplacení ve výši 8.811,- Kč
4. pohledávka oprávněného k částečnému a hotovému zaplacení ve výši 280.582,09 Kč
K odvolání zástavní věřitelky krajský soud napadeným usnesením rozhodnutím okresního soudu změnil a rozdělovanou podstatu rozvrhl tak, že se z ní uspokojují:
1. pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce k hotovému zaplacení ve výši 125.226,24 Kč (tedy ve stejné výši)
2. pohledávka zástavní věřitelky TITUS CZ s. r. o. k hotovému zaplacení ve výši 255.161,40 Kč (tedy v částce o 18.347,61 Kč vyšší)
3. pohledávka zástavního věřitele Finančního úřadu ve Dvoře Králové nad Labem k hotovému zaplacení ve výši 8.811,- Kč (tedy ve stejné výši)
4. pohledávka oprávněného k částečnému a hotovému zaplacení ve výši 262.234,48 Kč (tedy v částce o 18.347,61 Kč nižší)
Pokud jde o zařazení pohledávky soudního exekutora do první skupiny, odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil poukazem na „soudní praxi, která dovodila, že rozhoduje-li soud o rozvrhu rozdělované podstaty v době po 1. 1. 2008, použije se ohledně pohledávky nákladů exekuce ustanovení §66 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008 (tedy za účinnosti zákona č. 347/2007 Sb.), i když náklady vznikly v exekučním řízení zahájeném před 1. 1. 2008“ (v daném případě 2. 12. 2005). Při výkladu ustanovení §337c odst. 4, 5 o. s. ř. odvolací soud „vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí z 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4307/2008, podle jehož závěrů se spolu s pohledávkou ve stejném pořadí uspokojí úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení a to za dobu posledních tří let před rozvrhovým jednáním a náhrada nákladů řízení. Jestliže rozdělovaná podstata na úhradu jistiny a příslušenství nepostačí, soud při rozvrhu přednostně uhradí příslušenství. Pokud jde o úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, uspokojí se také ve stejné skupině jako jistina, avšak v samostatném pořadí, určeném skutečnostmi, kterými je den, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce nebo kdy byla podána přihláška, jimiž byly úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení uplatněny. Také u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině a podle pořadí určeného dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce nebo přihláška; toto platí i tehdy, jsou-li úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení rovněž zajištěny zástavním právem. Jestliže pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí nelze uspokojit zcela, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zástavní věřitelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje v závěru odvolacího soudu, že (dovolatelka) „má nárok na úroky z prodlení ze součtu jistin pohledávek v celkové výši 187.926,89 Kč pouze za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním“; s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 216/2004 dovozuje, že „má nárok na zaplacení úroků z prodlení za celou dobu od počátku prodlení dlužníka do okamžiku uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem (do okamžiku rozvrhového jednání), neboť v celém tomto rozsahu jde o pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem.“ Úroky z prodlení jakožto příslušenství pohledávky by přitom podle jejího názoru měly být uspokojeny ve dvojím režimu – úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním podle §337c odst. 4 o. s. ř. a úroky z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním ve stejné skupině jako jistina zajištěné pohledávky, ale podle samostatného pořadí určeného skutečností vymezenou ustanovením §337c odst. 5 o. s. ř., jíž je podle jejího názoru v případě pohledávky zajištěné zástavním právem podle §337c odst. 5 písm. d) o. s. ř. okamžik vzniku zástavního práva.
Pokud jde o pohledávku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, ta se podle názoru dovolatelky neuspokojuje – jak nesprávně dovozuje odvolací soud – v první, nýbrž ve třetí skupině.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu předně závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora má být uspokojena v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.
K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 nebo nález téhož soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení realizované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. (před 1. lednem 2008) je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná – exekuce byla k návrhu doručenému soudu 2. prosince 2005 nařízena usnesením z 30. června 2006 – je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2006. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit (rozhodnutí Městského soudu v Praze, na něž odkazuje odvolací soud, bylo usnesením Nejvyššího soudu z 28. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 1205/2009, zrušeno). Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat §66 odst. 7 exekučního řádu již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Na závěru, že u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině (jako jistina pohledávky) podle pořadí určeného dnem doručení přihlášky či návrhu na nařízení exekuce – nikoli tedy, jak nesprávně dovozuje dovolatelka, dnem vzniku zástavního práva – platícím i tehdy, jsou-li úroky z prodlení rovněž zjištěny zástavním právem, nebude při novém rozhodování o věci třeba nic měnit (stížnost proti rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 4307/2008, v němž Nejvyšší soud tento závěr dovodil, byla usnesením Ústavního soudu 24. února 2011, sp. zn. III.ÚS 174/2011, odmítnuta). Dovolatelčin odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 216/2004 je nepřípadný, jelikož poslední věta ustanovení §337c odst. 5 o. s. ř. zakotvující zásadu výhodnějšího hlediska pro určení pořadí se týká jednotlivých druhů pohledávek vypočtených pod písmeny a) – f), nikoli pořadí jistiny pohledávky určitého druhu a jejího příslušenství.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu