ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3472.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 3472/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobkyně Z. M. , bytem v O.-H., proti žalovanému J. M. , bytem v O.-Z., zastoupenému JUDr. Pavlem Povolným, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová 553/8, o vypořádání společného jmění manželů a zaplacení částky 212.116,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 167/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2012, č. j. 42 Co 388/2009-614, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Žalovaný podává dovolání výslovně proti výroku pod bodem II. výše uvedeného rozsudku, kterým bylo řízení v části tam uvedené vyloučeno k samostatnému projednání.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatel opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o. s. ř.). Má zato, že jde o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení právní věci k samostatnému projednání, není rozhodnutím ve věci samé a není uvedeno ani v tzv. nemeritorních usneseních (tedy vydaných nikoli ve věci samé), jež jsou výslovně uvedena v §239 o. s. ř. jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2003, sp. zn. 28 Cdo 2432/2002; k pojmu „věc sama“ viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22 února. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod č. C 264 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, obě tato rozhodnutí byla publikována též v informačním systému ASPI či na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu