ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2569.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2569/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce J. L. , zast. Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ 47 11 66 17, o 267.290,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 306/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, č. j. 62 Co 48/2011-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 10. 2010, č. j. 27 C 306/2009-34 rozhodl tak, že zamítl žalobu o zaplacení 267.290,- Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění a dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky, bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena pojistná smlouva, jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro havarijní pojištění H-350/05 (dále VPP) a pojištěno bylo motorové vozidlo Ford. Dne 8. 5. 2008 v době od 00.45 hodin do 8.30 hodin bylo předmětné vozidlo odcizeno.
Dále odvolací soud uvedl, že žalobce předal vozidlo Z. V. kolem 20. 4. 2008, který měl provést kontrolu vozidla po technické stránce a provést drobné opravy, tedy vozidlo bylo předáno za účelem jeho opravy.
Odvolací soud pokládal za nerozhodné, že k odcizení vozidla došlo v místě bydliště Z. V., nikoliv v místě, kde provádí opravy a dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2482/2007 řešící odpovědnost za škodu na věci převzaté k provedení služby byla-li poškozena, ztracena nebo zničena.
Odvolací soud proto uzavřel, že vozidlo bylo odcizeno v přímé souvislosti s opravou a je nerozhodné, jak osoba, již bylo „vozidlo svěřeno k opravě s tímto vozidlem nakládala či zda jej užívala nad rámec dohodnuté činnosti“, neboť se jedná o vztah mezi jinými subjekty než mezi těmi, které uzavřely pojistnou smlouvu, a tím byla uplatněna výluka z pojištění.
Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
Dovolání ze dne 9. 6. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ).
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že jádrem sporu je výklad ustanovení čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP, v němž bylo sjednáno, že „Pojištění se nevztahuje na škody vzniklé následkem opravy nebo údržby, vozidla nebo v přímé souvislosti s těmito pracemi.“ Pojistné podmínky otázku příčinné souvislosti škody a opravy neřeší a dovolatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000 Sb., řešící příčinnou souvislost mezi škodou a protiprávním úkonem.
Dovolatel dále pokládá otázku, zda je oprava vozidla, jeho předání do opravy příčinou odcizení vozidla, k němuž došlo bez souvislosti s prováděním opravy a nikoliv v servisu, ale v místě bydliště „opravce“. Příčinou škody (ztráty vozidla) nebyla oprava vozidla (jeho předání Z. V.), protože k odcizení vozidla došlo v době, kdy s ním disponovala uvedená osoba, ale až protiprávním úkonem pachatele trestného činu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1946/2000 a 28 Cdo 3471/2009), neboť z opravy vozidla coby prvotní příčiny nelze dovozovat věcnou souvislost se vznikem škody (ztráty vozidla), ale takováto škoda „podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem opravy vozidla a příčinou škody, byla jiná, na opravě nezávislá skutečnost, která byla pro vznik škody rozhodující“, tj. protiprávní jednání krádeže.
Dovolatel je toho názoru, že odvolací soud nahlíží na výluku z pojistné ochrany upravené v ustanovení čl. XIV. odst. 1 písm. 4) VPP tak, že pojištění se nevztahuje na škody vzniklé v době od předání vozidla k opravě nebo údržbě do jeho vrácení. Výluka z pojistné ochrany je však formulována jinak a je spojena se vznikem škody následkem či v příčinné souvislosti s opravou. Odvolací soud tak nesprávně vznik škody spojuje s převzetím vozidla opravcem, jeho dispozicemi s vozidlem, tj. s okolnostmi, které nejsou pro zjištění příčinné souvislosti s opravou samy o sobě relevantní.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 28. 6. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření uvedl, že plně odkazuje na znění rozsudku odvolacího soudu, jeho odůvodnění a s dovoláním žalobce nesouhlasí, neboť v něm nejsou uvedeny žádné „nové skutečnosti a důkazy.“
Podle názoru žalovaného bylo prokázáno, že vozidlo bylo předáno Z. V. k opravě, k odcizení vozidla došlo po jeho předání. Převzetí je v přímé souvislosti s opravou jako její nedílná součást. Proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že vozidlo nebylo odcizeno v přímé souvislosti s opravou. Žalovaná též poukázala na ustanovení §421 obč. zák., podle něhož ten, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vzniklou škodu lze tak uplatnit z pojištění odpovědnosti opravce.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce bylo „zamítnuté.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že s ohledem na čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bude dovolání projednáno a rozhodnuto o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen o.s.ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal.
V posuzovaném případě může přípustnost dovolání dána podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatel též odkazuje, a podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže být přezkoumáván a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nemůže zdůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
V posuzovaném případě je spornou otázka výkladu ust. čl. XIV. odst. 1 písm. h) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění H-350/05 (VPP).
Ze skutkových zjištění vyplývá, že v tomto článku bylo sjednáno, že „Pojištění se nevztahuje na škody vzniklé následkem opravy nebo údržby vozidla nebo v přímé souvislosti s těmito pracemi.“
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že k odcizení vozidla došlo po předání vozidla k opravě Z. V., nerozhodné je, že vozidlo bylo odcizeno v místě bydliště Z. V. a že vozidlo tak byl odcizeno v souvislosti s opravou.
Při výkladu čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP je nutno postupovat podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých slov), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Soud dále posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebylo v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98).
Výklad právního úkonu však nemůže nahrazovat či měnit učiněné projevy vůle. Použití výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby z obsahu právního úkonu byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jeho vzniku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2393/2007).
Dovolací soud je nejprve nucen uvést, že odvolací soud své závěry týkající se výkladu sporného čl. XIV. bod 1 písm. h) VPP spíše konstatoval než vykládal.
V čl. XIV. bod 1 písm. h) VPP je upravena jedna z výluk z pojištění. Z jeho jazykového vyjádření vyplývá, že se pojištění nevztahuje na „škody vzniklé následkem opravy nebo údržby.“
Ze skutkového stavu zjištěného soudy, který nebyl v dovolání zpochybněn, mj. vyplývá, že žalobce předal předmětné vozidlo Ford k opravě Z. V. V době odcizení vozidla dne 8.5.2008 s ním disponoval Z. V., k odcizení vozidla došlo v místě bydliště Z. V., nikoliv v místě, kde provádí opravy.
Z uvedeného je zřejmé, že škoda vzniklá odcizením vozidla nevznikla následkem oprav či údržby.
Dále z čl. XIV. bod 1 písm. d) VPP vyplývá, že pojištění se nevztahuje na „škody vzniklé v přímé souvislosti s těmito pracemi“; rozuměj opravami či údržbou.
Otázkou tedy je, zda z uvedeného skutkového stavu, kdy vozidlo bylo Z. V. použito k dopravě do svého bydliště a tam odcizeno – je škoda vzniklá žalobci odcizením vozidla „v přímé souvislosti s opravou či údržbou“, tj. zda dostačuje, že vozidlo bylo do opravy převzato a po převzetí odcizeno, zda tím vznikla škoda v přímé souvislosti s opravou či údržbou.
V předmětném článku je zdůrazněna „přímá souvislost“ s pracemi týkajícími se opravy či údržby.
Nejde tedy již o vlastní práce spojené s opravou či údržbou, ale o ostatní činnosti, které bezprostředně souvisejí s těmito pracemi při opravě vozidla, např. jeho ochrana a zabezpečení.
Pokud bylo vozidlo, jak to vyplývá ze skutkových zjištění odcizeno v průběhu doby, v níž měly být na něm prováděny opravy, lze konstatovat, že odvolací soud posoudil sporný článek v souladu s výkladovými pravidly upravenými v čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP, neboť škoda vznikla v přímé souvislosti s opravářskými pracemi, protože s nimi bezprostředně souvisí i ochrana a zabezpečení převzatého a opravovaného vozidla.
Dovolací soud proto konstatoval, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť neshledal, že by sporná otázka byla zásadního právního významu.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu