ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.879.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 879/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Musorgského 14, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) AMAZONIA HOFFMANN s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Dr. Martínka 1590/6, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 27 77 09 31 a 2) L.N., zastoupené JUDr. Karlem Guziurem, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Politických obětí 120, PSČ 738 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 257/2009, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 47/2011-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 5. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 47/2011-97, potvrdil rozsudek ze dne 9. prosince 2010, č. j. 32 Cm 257/2009-88, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal vůči druhé žalované v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. července 2009, č. j. 32 Cm 257/2009-15, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 436/2009-60, kterým oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 907.050,- Kč s 6% úrokem od 16. dubna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.023,50 Kč a žalobkyni nepřiznal ve vztahu ke druhé žalované náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že druhá žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně námitky, podle níž žalobkyně zneužila jejího podpisu na směnce. Přitom zdůraznil, že druhá žalovaná „své tvrzení, uvedené ve včas podaných námitkách, nejenže neprokázala, ale namítala-li, že podepsala v bance prázdný papír pouze s hlavičkou banky, která byla na levé straně dokumentu, s tím, že pravou stranu dokumentu překrývaly jiné listiny, jeví se její tvrzení nevěrohodným, neboť je na odpovědnosti každého, aby se zajímal o celý text dokumentu, tedy o celou listinu, na níž připojuje svůj podpis“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka akcentuje, že (v případě sporné směnky) „se jedná o nesvobodný podpis na prázdném papíru, označeném pouze hlavičkou banky“, na který se navíc nepodepsala jako směnečný rukojmí, neboť nevěděla, že „se jedná o budoucí směnku“. Soudy obou stupňů přitom porušily procesní práva dovolatelky, když neprovedly jí navrhované důkazy, tj. důkaz výslechem svědků, „zejména“ svědka R.Z. (jednatele výstavce směnky - první žalované) a důkaz kamerovým záznamem „z jednání v bance“. Dovolatelka trvá na tom, že „vědomě se na žádnou směnku nepodepsala a tedy byla uvedena v omyl nebo dokonce vědomě podvedena“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání druhé žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezvýznamné námitky dovolatelky, jimiž vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelkou vytýkaná vada (jež měla spočívat v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly dovolatelkou navrhované důkazy) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje. Současně nelze přehlédnout, že soudy obou stupňů se s důvody, pro které nebyl proveden důkaz záznamem z kamerového systému a důkaz výslechem svědků G.H. a Z.H., ve svých rozhodnutích odpovídajícím způsobem vypořádaly. Z obsahu spisu pak neplyne, že by dovolatelka v řízení před soudem prvního stupně (popř. v odvolacím řízení při respektování omezení plynoucích z ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř.) navrhla důkaz výslechem svědka R.Z.
Obecně přitom platí (srov. ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř.), že o tom, které z navržených, popřípadě dalších důkazů provede, rozhoduje soud. Dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že provedení navržených důkazů není ke zjištění skutkového stavu nutné, a své rozhodnutí řádně odůvodnily, využily svého práva určeného ustanovením §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Právo soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede, vyplývá i z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95 a ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998).
Jakkoli dovolatelka, jde-li o dovolací důvody, odkazuje i na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., polemikou se závěrem odvolacího soudu ohledně (ne)unesení důkazního břemene co do tvrzeného zneužití jejího podpisu na směnce ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů.
Přitom hodnocení důkazů nelze − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. − úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu