ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1553.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1553/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Ištvánka, a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. V. U. , právně zastoupeného Mgr. Janem Rejzlem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 19 C 327/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č.j. 64 Co 435/2012-72, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č.j. 64 Co 435/2012-72, se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 29. května 2012, č.j. 19 C 327/2011-54, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.500,- Kč, a to do 15–ti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci dalších 143.500,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudkem ze dne 10. ledna 2013, č.j. 64 Co 435/2012-72, zamítavý výrok soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 53.100,- Kč, a to do 15–ti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 152.000,- Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění jako náhrady nemajetkové újmy z nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 86/1997, kdy se řízení týkalo neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a náhrady mzdy. Toto řízení bylo zahájeno 21. 1. 1997 a pravomocně bylo skončeno usnesením o jeho zastavení ze dne 18. 3. 2011, takže trvalo celkem 14 let a 2 měsíce. Žalobce tvrdil, že řízení bylo pro něho velmi významné, neúměrně dlouho trvajícím řízením se cítil hluboce poškozen na své občanské a profesní cti. Žalovaná mu v rámci předběžného projednání nároku poskytla částku 128.000,- Kč.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, zhodnotil, se soud prvního stupně nesprávně zhodnotil počet instancí a složitost věci samé z pohledu hmotného práva, což mělo za následek přiznání nižší částky žalobci. Odvolací soud následně promítl do posouzení délky řízení i vadný procesní postup soudu rozhodujícího v prvním stupni, jakož i vadné návrhy žalobce, a došel tak k názoru, že význam řízení pro žalobce byl poměrně vysoký, jelikož v pracovněprávních sporech je obecně zdůrazněn vyšší zájem na jejich projednání a rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tudíž považoval za přiměřenou základní částku 18.000,- Kč za rok. Vzhledem k tomu, že žalobci byla již vyplacena částka 128.000,- Kč v rámci předběžného projednání nároku, dále pravomocně přiznána částka 8.500,-Kč, dorovnal tak odvolací soud vyčíslený nárok a přiznal žalobci částku 53.100,- Kč.
Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal včasné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „dovolací soud“). Dovolání podává v rozsahu, v němž byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen zamítavý nárok rozsudku soudu prvního stupně. Jelikož se žalobce domáhal zaplacení částky 152.000,- Kč a rozsudkem soudu prvního stupně mu byla přiznána toliko částka 8.500,- Kč, přičemž tato částka byla soudem prvního stupně zvýšena o dalších 53.100,- Kč, zůstává pro dovoltale předmětem sporu částka 90.400,- Kč. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněné; nezdůvodnil například, proč zvolil odvolací soud částku 18.000,- Kč za rok řízení a neurčil základní částku odškodnění v nejvyšší možné míře, tj. 20.000,- Kč. Dovolatel se domnívá, že odvolací soud pochybil, když označil řízení za složité a trvá na tom, že celková délka řízení nebyla způsobena složitostí věci, nýbrž nesprávným a nezákonným postupem soudů, a tudíž redukce soudu o 30% nebyla učiněna po právu. Současně se domnívá, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. a přihlédnout k postupu orgánů veřejné moci během řízení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění a naopak neaplikovat §31a odst. 3 písm. c) OdpŠk. Z ničeho nevyplývá, že by se na průtazích podílel žalobce. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhnul, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 90.400,- Kč.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 10. ledna 2013, Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel ve svém dovolání uvádí, že výše uvedeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu a že tato právní otázka má být vyřešena jinak, neboť věc nebyla správně právně posouzena. Dovolatel přitom uvedl pět dovolacích důvodů ve vztahu k právnímu posouzení odvolatelova nároku.
Dovolací soud konstatuje, že otázky, týkající se zhodnocení kritérií přiměřenosti délky řízení, složitosti věci a podílu poškozeného na celkové délce řízení, odvolací soud posoudil v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz .
Stejně tak ani otázka výše základní částky za jeden rok řízení, nemůže založit přípustnost dovolání; přiznání částky v intervalu 15.000,- Kč až 20.000,- Kč, ve kterém představuje částka 15.000,- Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 3026/2009 ze dne 21. 10. 2010). Proto, shledal-li odvolací soud důvody pro použití výchozí částky ve výši 15.000,- Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení, a to za situace, kdy posuzované řízení trvalo 4 roky, nepředstavuje jeho posouzení otázku, která by měla být posouzena dovolacím soudem jinak.
Nicméně dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v dané věci nezhodnotil řádně kritérium postupu orgánů veřejné moci podle ustanovení §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. V rámci tohoto kritéria měl zhodnotit činnost orgánu, u nějž k průtahům došlo, tedy zejména toho, zda a jakým způsobem reagoval na vzniklé procesní situace a na popsané počínání účastníka, a zda bez ohledu na ostatní okolnosti měly průtahy řízení původ v jeho postupu. Je třeba tak zkoumat, zda řízení probíhalo plynule bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony soudů či jiných státních orgánů (viz. Vojtek, P . Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012).
Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, uvedl, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). Stejně je pak třeba hodnotit kritérium postupu orgánu veřejné moci i při stanovení odpovídající výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).
Odvolací soud se nijak nevyjádřil k podílu postupu soudu v původním řízení na jeho nepřiměřené délce, ačkoli je z odůvodnění rozhodnutí zjevné, že právně nedostatky postupu soudu v původním řízení nakonec vedly odvolací soud k závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím i k závěru o odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobci vzniklou daným nesprávným úředním postupem podle ustanovení §13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk.
Odvolací soud ve svém odůvodnění pouze uvedl, že do délky řízení se promítl i vadný procesní postup soudu prvního stupně, avšak toto kritérium nijak nepromítl do celkové výše náhrady nemajetkové újmy (kdy do částky promítl pouze složitost věci, jednání poškozeného a význam jednání pro žalovaného); odvolací soud tak opominul zhodnotit vliv postupu orgánů veřejné moci na délku řízení, a to za situace, kdy ze spisu vyplývá, že řízení bylo postiženo nejméně 6 roky nečinnosti ze strany odvolacího soudu.
Ze shora uvedeného důvodu nezbylo než v dovoláním napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu, včetně závislého výroku o nákladech řízení podle ustanovení §243e odst. 2 za užití ustanovení §242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu