ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1738.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1738/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Vysočanská 548, proti žalované České republice - Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu , se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 1800/9, o zaplacení částky 1.168.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 229/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 35 Co 444/2010 - 100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. 4. 2010, č. j. 25 C 229/2009-53, ve výroku I. řízení co do částky 440.000,- Kč zastavil, ve výroku II. rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, ve výroku III. zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalované zaplacení částky 668.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku IV. zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala na žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 60.000,- Kč a ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zamítnutím žaloby na zaplacení částky 668.000,- Kč s příslušenstvím rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích jako odvolacího orgánu, jenž vyústil v nezákonné rozhodnutí - zřízení duplicitního zápisu vlastnictví k pozemku v katastrálním území J. Za nezákonné rozhodnutí žalobkyně výslovně označila rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. O-75/312/2005, kterým odvolací orgán zrušil napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín ze dne 10. 8. 2005, č. j. OR-296/2003-604/5, a vrátil věc k novému projednání.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 668.000,- Kč s příslušenstvím potvrdil, ve výroku o vrácení soudního poplatku změnil tak, že rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni ve výši 20.000,- Kč, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně rovněž potvrdil a v zamítavém výroku o věci samé co do částky 60.000,- Kč a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to co do potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 668.000,- Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále také jen „o. s. ř.“). Dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Podle čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. 11. 2010, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Přípustnost dovolání nezakládá nesouhlas žalobkyně s právním posouzením splnění podmínek odpovědnosti žalované za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle ust. §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb., neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím není dána za situace, kdy žalobkyní výslovně označené rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. O-75/312/2005, nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Totožný závěr platí i v případě, bylo-li by rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, vykonatelné bez ohledu na právní moc (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, usnesení ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2559/2012).
Jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nepředstavuje ani posouzení toho, zda soudu přísluší hodnotit zákonnost a správnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, které učinil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když uzavřel, že soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí vydaného v jiném řízení se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, rozsudek ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1509/2009, usnesení ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2559/2012). Jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nepředstavuje ani související závěr odvolacího soudu, že bylo-li ve věci vydáno rozhodnutí, nelze v postupu, který mu předcházel a v obsahu vydaného rozhodnutí se odrazil, spatřovat nesprávný úřední postup (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, 2000, č. 1, pod č. 5, či rozsudek téhož soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1000).
Žalobkyně dále namítá, že skutkový stav zjištěný odvolacím soudem nemá oporu v provedeném dokazování a napadený rozsudek je v rozporu s prokázanou skutečností. Tyto námitky míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s §237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu