ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3857.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3857/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce B. V. , proti žalovanému městu Čáslav , se sídlem v Čáslavi, náměstí Jana Žižky z Trocnova 1, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 24/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 22. června 2011, č.j. 4 Nd 180/2011-89, takto:
Řízení o „dovolání“ proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. června 2011, č.j. 4Nd 180/2011-89, se zastavuje.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. června 2011, č.j. 4 Nd 180/2011-89, rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou (ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 téhož zákona) vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp.zn. 1 Co 141/2011. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu (doručené dne 26. srpna 2011) žalobce napadl dne 6. září 2011 podáním, označeným jako dovolání.
Nejvyšší soud České republiky přihlédl k čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. ledna 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (první část věty).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soud předloží spis s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu (§15b odst. 1 věta první o.s.ř.).
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhoduje-li Nejvyšší soud o vyloučení soudců některého z vrchních soudů, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i dovolacím soudem vůči soudu, o jehož soudcích rozhoduje, zde není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129).
V souzené věci Nejvyšší soud rozhodoval napadeným usnesením o otázce vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze jako soud nadřízený tomuto soudu (tedy nikoliv jako soud odvolací). Možnost dovolání, ani funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání (je-li přes to podáno) proti rozhodnutí nadřízeného soudu však občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je tak neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Ač tedy není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu nadřízeného, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje (právě) tento soud, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních v zákonem stanovených případech (analogicky srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99). Nejvyšší soud ČR proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu