ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2701.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 2701/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Cablecom s.r.o. , se sídlem v Brně, Šaldova 560/7, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 47903686, proti žalované MiTTaG spol. s r.o. pozemní a průmyslové stavitelství , se sídlem v Praze 5, Smíchov, Na bělidle 198/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00547514, zastoupené JUDr. Janem Hostinským, advokátem se sídlem v Brně, Kostelní Zmola 9, o zaplacení částky 609 915 Kč a smluvní pokuty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 32/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. března 2012, č. j. 8 Cmo 260/2009-289, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci (poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. dubna 2011, č. j. 23 Cdo 4799/2010-230, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 5. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 260/2009-177, v měnícím výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení) potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2008, č. j. 36 Cm 32/2008-136, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. dubna 2009, č. j. 36 Cm 32/2008-154, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 6 791 403,53 Kč (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech za řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny [soud prvního stupně i ve svém dřívějším (v pořadí prvním ve věci) rozsudku ze dne 15. června 2006, č. j. 36 Cm 165/2001-36, rozhodl ohledně předmětné smluvní pokuty stejně – žalobě vyhověl, přiznal-li žalobkyni nárok na 0,5% „úrok z prodlení“ za každý den prodlení z částky 609 915 Kč od 8. března 2001 do zaplacení]. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení dovolacího důvodu označeného v dovolání je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky nepřiměřené výše smluvní pokuty jako předpokladu pro použití moderačního práva soudu dle §301 obchodního zákoníku. Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. například jeho usnesení ze dne 24. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 4784/2008), na niž v odůvodnění odkázal, když uzavřel, že úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou upínat pouze k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání, přičemž na nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané určitou sazbou za stanovenou časovou jednotku nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou sjednanou sazbu. Nejvyšší soud k tomu dodává, že opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Od těchto závěrů, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších svých dosavadních rozhodnutích (srov. např. jeho rozsudky ze dne 23. června 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, a ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007), není jakéhokoli důvodu se odchýlit ani v souzené věci.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu