ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.4074.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4074/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. Z. , zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 8, Davídkova 27, b) K. Z. , a c) V. L. , proti žalovanému L. L. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 167/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 28 Co 46/2010-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Tenkráta, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. srpna 2009, č. j. 4 C 167/2008-202, ve znění opravného usnesení ze dne 18. února 2010, č. j. 4 C 167/2008-225, jímž byla zamítnuta žaloba o vrácení daru (částky 900.000,- Kč), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobci zpochybnili závěr odvolacího soudu, že v řízení zjištěné chování žalovaného vůči žalobkyni a) a zemřelému J. Z. nenaplňuje skutkovou podstatu ustanovení §630 obč. zák. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že jeho chování lze posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů.
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák. podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. jeho rozsudky ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2425/98 ze dne 28. listopadu 2000, a sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. října 2004, které se vyjadřují obecně k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy . Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009), a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98). Odvolací soud rozhodl v intencích tohoto výkladu. Jeho závěr, že v řízení zjištěné jednání žalovaného svou intenzitou nenaplňuje důvody, s nimiž §630 obč. zák. spojuje vrácení daru, nemůže činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.), ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH, tj. 2.060,- Kč. Solidarita žalobců vyplývá z jejich postavení jako dědiců původního žalobce, platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. ledna 2013
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu