ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.150.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 150/2013 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2013 o dovolání, které podal obviněný G. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 6 To 467/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 115/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného G. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 9 T 115/2012 , byl obviněný G. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
dne 20. 1. 2012 kolem 12.20 hod. v K.-N. M., řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 205, reg. zn. ......, v rozporu s ustanovením §5 odst. 2 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přehlédl za křižovatkou s ulicí Z. po vyznačeném přechodu pro chodce z pravé strany přecházejícího chodce A. S., kterého v levém jízdním pruhu srazil levou přední částí vozidla, čímž mu způsobil zranění v podobě sériové zlomeniny žeber oboustranně, oboustranné zhmoždění plic, zlomeniny levé kosti holenní a lýtkové a úrazové odtržení kůže a podkoží v místě přední strany levého bérce, kdy v průběhu hospitalizace dne 27. 1. 2012 zemřel na následky trombembolie plícnice při flebotrombóze hlubokých žil levé dolní končetiny.
Za uvedený přečin byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 6 To 467/2012 , jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Reného Gemmela dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že odvolací soud chybně posoudil splnění podmínek pro odklon ve smyslu §307 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že již v řízení před soudem prvého stupně navrhoval, aby bylo jeho trestní stíhání podmíněně zastaveno ve smyslu §307 tr. ř. Je přesvědčen, že splnil všechny podmínky pro takové rozhodnutí (k trestné činnosti se doznal v plném rozsahu, učinil opatření k náhradě škody, byl doposud netrestanou osobou, jedná se o nedbalostní přečin). Zdůraznil, že soud nalézací se ve svém rozsudku vůbec nezabýval otázkou podmíněného zastavení trestního stíhání. Tu posuzoval až odvolací soud, přičemž s jeho právními závěry dovolatel nesouhlasí. Navíc se domnívá, že odvolací soud nezákonným způsobem nahradil rozhodování soudu prvého stupně a porušil tím zásadu dvojinstančnosti řízení.
Obviněný k argumentaci odvolacího soudu uvedl, že v ustanovení §143 odst. 2 tr. zákoníku je již zahrnuta skutečnost, že k dopravní nehodě došlo na přechodu pro chodce (jedná se o porušení důležité povinnosti), a i skutečnost, že nastal smrtelný následek. Proto je přesvědčen, že na základě těchto skutečností nelze odmítnout aplikaci §307 tr. ř. a trestní stíhání podmíněně zastavit, protože skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu, nemohou být opětovně přičítány k jeho tíži v rámci hodnocení okolností případu.
K otázce nejisté úhrady škody uvedl, že učinil veškerá opatření k její náhradě. O tom, že motorové vozidlo není zákonně pojištěno, nevěděl, jelikož jej předchozí vlastník o jeho zrušení neinformoval. Byl přesvědčen, že vozidlo je pojištěno, neboť disponoval dokladem o jeho pojištění.
Závěrem obviněný shrnul, že podle jeho názoru byly splněny veškeré materiální a formální podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Nad rámec kvalifikačních znaků nenachází žádné okolnosti případu, které by vylučovaly podmíněné zastavení.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání k němu vyjádřila. Poukázala na ustálenou praxi Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Následně konstatovala, že výtkou nesprávného hmotně právního posouzení skutku se dovolatel v daném případě vůbec nezabýval. Oběma soudům vyčítá pouze nesprávnost jejich postupu spočívající v chybějící aplikaci ustanovení §307 a násl. tr. ř., kterým mělo být jeho trestní stíhání ukončeno, neboť byly splněny jeho zákonné podmínky. Podle státní zástupkyně je tedy zřejmé, že dovolatel napadenému rozhodnutí vytýká toliko nesprávnost procesního postupu, kterým se měly k jeho návrhu oba soudy řídit, čímž nenaplnil deklarovaný dovolací důvod ani žádný jiný z taxativně vyjmenovaných v trestním řádu.
Podané dovolání není podle státní zástupkyně způsobilé ke svému věcnému přezkoumání v rámci dovolacího přezkumného řízení. Závěrem svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Zákonné předpoklady vymezeného dovolacího důvodu argumentace obviněného v jeho dovolání nenaplňuje. Dovolatel v posuzované věci nikterak nezpochybňuje právní posouzení skutku soudy nižších stupňů, toliko namítá, že v jeho případě byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 a násl. tr. ř. a jeho trestní stíhání tak mělo být podmíněně zastaveno. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 4 Tdo 532/2012), že podmíněné zastavení trestního stíhání je pouze alternativou k standardnímu řešení trestní věci a na její uplatnění není nárok. Soud ani státní zástupce tedy nejsou povinni zvolit toto řešení a obviněný se nemůže domoci jeho uplatnění (viz zákonná dikce „...soud nebo a v přípravném řízení státní zástupce může ...“ ). K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve sv. 7/2004, pod č. T 706, a přiměřeně rovněž rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. 15 Tz 43/2011, publikovaný pod č. 16/2012 Sb. rozh. tr. Posouzení otázky naplnění podmínek a rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního řízení podle §307 tr. ř. přísluší výhradně soudu prvního stupně. Dospěje-li tento k závěru, že podmínky pro použití tohoto ustanovení jako zvláštního způsobu skončení trestního stíhání obviněného nejsou naplněny, není soud odvolací oprávněn tento jeho závěr přezkoumávat. Trestní řád odvolacímu soudu s ohledem na fakultativní povahu tohoto odklonu od standardního řízení neumožňuje, aby sám v rámci odvolacího řízení podmíněně zastavil trestní stíhání, jestliže tak neučinil již soud prvního stupně. Rovněž pak není oprávněn zrušit napadený rozsudek pouze z toho důvodu, že soud prvního stupně nevyužil možnosti podmíněného zastavení trestního stíhání. Z logiky věci pak vyplývá, že mu nemůže náležet ani právo uložit soudu prvního stupně, aby o podmíněném zastavení trestního stíhání po vrácení věci nově rozhodl, a to ani tehdy ne, když sám shledá splnění všech předpokladů pro toto řešení trestní věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, kterou by byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. týkající se hmotně právního posouzení skutku. Obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze procesní námitku týkající se požadavku na podmíněné zastavení jeho trestního stíhání podle §307 tr. ř. Tato námitka se netýká hmotně právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení a není proto způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil